Next generation [CZ FF, 2]

44. Dolores Jane Umbridgeová

Připadalo jí, jako by léto uběhlo až nezvykle rychle. Při vší té práci v domě a odposloucháváním členů Řádu utíkal čas mnohem rychleji, než by si přáli. Harryho proces, který všechny znervózňoval, skončil dobře a chlapec nebyl nijak odsouzen. Největší zásluhu měl na tom samozřejmě Brumbál, jak jim Harry později všechno povyprávěl.

Strávili tehdy celé odpoledne v jednom z uklizených salonků, popíjeli máslový ležák a bavili se o všem možném. Bylo to příjemné odpoledne, kdy nemuseli nic dělat a pouze relaxovali.

A potom, o necelé tři týdny později, nastalo první září. Celý dům byl plný zmatku, Molly běhala od pokoje k pokoji a neustále nadávala, že nestíhají. Ostatní se jí snažili vyhovět a zrychlovali svá tempa, aby k ujetí vlaku opravdu nedošlo.

Museli se rozdělit do čtyř skupinek, aby nevzbudili pozornost mezi mudly a Voldemortovými přisluhovači, kteří čekali na každou příležitost. Lara s bratry šla s jejich babičkou. Nicole byla opět v práci a nemohla tak zabránit ani tomu, aby se Sirius v podobě psa nevydal na nádraží. 

Cesta jim trvala stejnou dobu, jako když ji šli naposledy. Mlčeli a téměř nepromluvili, dokud se neobjevili na nádraží King's Cross. Všichni se zase sešli až na nástupišti, které bylo jako vždy přeplněné studenty a rodiči.

Rozloučili se, přičemž dostali kázání o chování a učení se na NKÚ, načež nastoupili do vlaku. Lara chvíli musela hledat, ale nakonec našla svoje kamarádky v jednom kupé.

,,Ahoj," pozdravila je a praštila sebou na sedačku. 

,,Ahoj," pozdravily ji dívky nazpět a pousmály se. ,,Už jsme se začínaly bát, kde jsi."

,,Trochu jsme nestíhali," přiznala a vydechla přebytečný vzduch z plic. ,,Chtěla bych se vám omluvit, že jsem vám nepsala tak, jak jsem slíbila."

,,Ano, to bychom rády věděly," přitakala mírně nazlobeně Lisa. V tom se vlak dal do pohybu. Lokomotiva hlasitě zahoukala a vypustila ze sebe oblak bílé páry.

,,Nebyla jsem doma, ale mezi mudly, takže jsem nemohla sovy posílat tak často," řekla a schválně vynechala dům Blackových a Fénixův řád. Alespoň pro teď. 

,,A kde jste byli?" zajímala se Mandy. ,,Někde na dovolené?"

,,Dá se říct," přitakala váhavě. ,,Byli jsme v rodinném domu Blackových. Máma nám chtěla ukázat něco dalšího z rodinné historie."

Clary po ní šlehla letmým pohledem, ale nekomentovala to. Ona na Grimmauldově náměstí nebyla, ani její sestra. Lara zahlédla pouze její rodiče, kteří taktéž patřili k Řádu, a posílala po nich většinou napsané dopisy právě pro své kamarádky nebo pozdravy jejich dcerám.

,,A jaké to tam bylo?" 

,,No, dům není špatný, pouze byl hodně zanedbaný, takže jsme se rozhodli ho trochu poklidit," odvětila brunetka. ,,A narazili jsme na obraz tátovy matky."

,,A mluvil?"

,,Jo," přitakala Lara a živě vzpomínala na to, jak s babičkou mluvila poprvé. ,,A hodně."

,,Co říkala?"  vyhrkla zaujatě Clary. ,,Povídej!"

,,První se mě a bratrů ptala na různé věci, samozřejmě i na kolej," odpověděla. ,,Kluci jsou podle ní budižkničemové, protože jsou v Nebelvíru, a já nejsem o nic lepší, protože Zmijozel je nejlepší na světě."

,,Páni, nelíbil se jí ani Havraspár?" nadzvedla tázavě obočí Lisa. ,,Nebelvír a Mrzimor bych chápala, ale Havraspár? Vždyť je to dobrá kolej, kam berou jen ty nejchytřejší."