Next generation [CZ FF, 2]

58. Vánoce v Doupěti

S povzdechem sledovala vločky, které se za okny snášely na zahrádku okolo Doupěte. Trávila tu celé dny prázdnin, kromě nocí. Protože v domě nebyl dostatek postelí, Fred ji každý den vyzvedával a potom přenášel zpátky domů.

Byla za to ráda, protože si neuměla představit, že by měla čekat až na Štědrý den.

Fredovy paže se jí znenadání omotaly kolem pasu a přitáhly si ji víc k sobě. Opřela si hlavu o jeho hruď, zatímco dál pozorovala sníh venku.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se tiše Fred.

,,Jaké to asi bude za rok," přiznala stejně tiše.

,,Nekaž si vánoční náladu," napomenul ji jemně zrzek. ,,Důležité je to, co je teď."

,,Asi máš pravdu," uznala s povzdechem a na chvíli zavřela oči. Ačkoliv se tomu bránila, na mysl jí vytanuly loňské Vánoce.

,,Nechceš se jít projít?" navrhl Fred. Lara otevřela oči a kývla na souhlas. Navlékli na sebe teplé kabáty a vyšli do zasněženého dne. Slunce se blížilo k horizontu, brzy na všechny a všechno padne tma.

Procházeli se v tichosti směrem ke vsi nedaleko od Doupěte. Protože zbývaly do Vánoc poslední dva dny, byly ulice povětšinou vyprázdněné. Jak slunce zapadalo, začaly zalévat ulice světla z obývacích pokojů domů, které byly vyzdobeny zlatavými, červenými a zelenými barvami.

,,Musím se ti omluvit," promluvila tiše Lara, když míjeli obchod s potravinami, ve kterém zahlédla postarší pár s úsměvem na rtech.

,,A za co?"

,,Že nejsem taková, jaká jsem bývala," vysvětlila a zastavila se. ,,Změnila jsem se, uzavřela se do sebe..."

,,Nemáš se za co omlouvat," skočil jí do řeči Fred. ,,Ztratila jsi otce, to změní každého."

,,Ale Willa ani Jeremyho to tak nezměnilo!"

,,Možná ne tolik, ale změnilo je to," snažil se ji uchlácholit. Oběma rukama ji chytil jemně za paže a donutil ji se na něj podívat. ,,Roro, všichni se měníme. Ať už tím, že dospíváme, nebo okolnostmi, které nás k tomu nutí."

,,Připadám si tak slabá," zašeptala a z očí se jí vyvalily slzy. ,,Nedokážu se s tím vyrovnat a nevím proč. Chci jít dál a pořád se tím tak netrápit, ale nejde to."

Na nic nečekal a přitáhl si ji do objetí. Stáli tam tak několik dlouhých minut, přičemž se jim čerstvý sníh usazoval ve vlasech. Lara několikrát zavzlykala, než se plně uklidnila.

,,Jsem strašná přítelkyně," utrousila suše, ale rtech se jí objevil mírný úsměv.

,,Jsi ta nejlepší," opravil ji a jemně přiložil své rty na ty její.

--------------------

Božíhodový oběd, který se konal v Doupěti, byl jako vždy velkolepý. Molly společně s Mellisou navařily plné talíře jídla, zatímco si ostatní sdělovali v obývacím pokoji, co dostali za dárky. Nicole slíbila svoji přítomnost chvíli před obědem, neboť musela ještě do práce.

Když konečně dorazila, zasedli všichni ke stolu. Paulette se schválně posadila vedle Fleur, s níž byla dlouholetá kamarádka. Byly to ony dvě, kdo se rozhodly vrátit se do Anglie po vystudování. Spolu tiše švitořily francouzsky, jako by jim všichni rozuměli.

Téměř každý na sobě měl ručně pletený svetr od Molly buď s písmenem, na které začíná jeho jméno, nebo věcí, která představovala jeho zálibu.