Next generation [CZ FF, 2]

72. Smrtijedi, lapci a další překážky

           

Když dívky osaměly, podívaly se na sebe.

„Nebudeš tady, že ne?" nadhodila Ginny.

„Stejně jako ty," pokrčila rameny brunetka a ušklíbla se. „Řeknu, že ses mi ztratila během evakuace a já nemohla prostě sedět na zadku. Vlastně to taková lež ani nebude."

„Ale co dítě?" namítla zrzka a sjela pohledem na její bříško. „Nebojíš se, že se dítěti něco stane?"

„Bojím, ale to je teď vedlejší," zavrtěla hlavou a zbystřila, když uslyšela blížící se kroky. Několikatery kroky. Po chvíli se ve dveřích do komnaty objevila madame Pomfreyová, školník Filch a zástup zmijozelských studentů. Poznala je podle Pansy Parkinsonové, která šla hned za dospělými.

„No jistě, kdo jiný by nebojoval," odfrkla si tiše Lara. Ginny se tiše zachechtala, ale donutila se udržet neutrální výraz.

„Máme pomoct s evakuací," oznámila ošetřovatelce Ginny dřív, než se stihla na něco zeptat.

„Výborně," vydechla ošetřovatelka a podívala se na Filche. „Já půjdu se slečnou Blackovou na druhou stranu a budeme jistit, aby do hostince nikdo nevtrhl. Vy a slečna Weasleyová budete posílat studenty."

Ginny znechuceně přikývla. Představa, že by měla být v přítomnosti Filche a spolupracovat, se jí příčila. Nešlo to k sobě.

Bez řečí se ovšem pustili do práce. Lara prošla jako první s nachystanou hůlkou, následovala ji ošetřovatelka a poté první studenti.

„Myslím, že ty se přemístíš domů sama," řekla Lara směrem k Pansy. „Stejně jako ostatní, kdo mají složené zkoušky z přemisťování."

Studenti sedmého ročníku Zmijozelu něco zamumlali, Pansy si neodpustila kousavou poznámku směrem k ní, ale přemístila se. Pokračovali tak dál, až všichni studenti Zmijozelu byli v bezpečí pryč.

Lara překvapeně a vyděšeně vyjekla, když se naopak někdo přemístil do hostince. Ihned poznala rodiče Clary a Sarah, Hannu a Chrise.

„Museli jsme obejít několik Smrtijedů," řekla udýchaně Hannah a rozhlédla se po vyděšených dětech. „Až teď jsme se mohli přemístit."

„Načasovali jste si to naprosto skvěle," zavrtěla Lara hlavou. „Musíte pomoct s evakuací, jsme na to jenom dvě. A dochází nám čas."

Hannah přikývla, stejně jako její manžel. Oba dva na nic nečekali a pustili se do práce. Lara si vzala dvě studenty z Havraspáru, které poznávala. Věděla, že jsou to sestry, a tak mohla vzít obě dvě naráz.

„Představujte si svůj domov," požádala je Lara a pevně sevřela jejich dlaně. Starší z nich, Elizabeth, přikývla a zavřela oči. Lara ucítila nepříjemný pocit okolo žaludku a přemístila se. Trojice dívek se objevila na prázdné londýnské ulici, kterou osvětlovaly pouliční lampy.

Elizabeth vykročila k jednomu z domů, Lara jí byla v patách s mladší dívkou. Než stihly dojít ke dveřím, prudce se otevřely.

„Liz! Jessie!" vykřikla žena a se slzami v očích vtáhla dcery do své náruče. „Tak strašně jsem se bála."

Dívky se od matky odtáhly a utřely si slzy radosti, které se jim kutálely po tváři. Teprve tehdy si jí žena všimla.

„Děkuji," vydechla. „Jsem vaším dlužníkem."

Lara zavrtěla hlavou a mírně se usmála. „Zůstaňte v bezpečí, ano?"

Žena přikývla a sledovala, jak se Lara vzdálila z pozemku. Naposledy se na ně podívala a přemístila se. Objevila se znovu v hostinci, kde se k havraspárským přidali i mrzimorští. Pokračovala s přemisťováním mladších studentů. Všichni plnoletí zůstali na hradě, kromě zmijozelských. Nic jiného od nich ale ani nečekala.