Cliché [CZ]

I hate these flowers

|Mina Gilbert|

Všechno to začalo v Queensu.
Ve městě známém jako jeden z obvodů New Yorku s vysokými mrakodrapy, drahými obchody a po ulici se věčně míhajícími lidmi, kteří vypadají, jako kdyby jejich jediný záměr byl do vás strčit. Jistě vás překvapí, že tohle měli v oblibě především ti ve formálních oblecích, dokonce je nosili i když bylo třicet nad nulou, v ruce drželi kelímek od světového řetězce Starbucks a druhou měli s telefonem u ucha. Většinou se tito lidé zvládli tvářit přinejmenším důležitě, a dokonce byste si dokázali představit, že ten urputný výraz mají proto, že právě řeší problém lidstva.
Pravdou je, že pokud v New Yorku neprožijete alespoň deset let, tak zaprvé - nejste pravým Newyorčanem a zadruhé nevíte, jak se těmto masám vyhnout. Musíte být aspoň tak neomalení, jako jsou důchodci u prodejních pásů, kteří do vás zezadu strkají svým košíkem a vůbec nemají výčitky svědomí. (Dá se to usoudit hlavně proto, že klidně pokračují dál).

Byl to začátek roku jako každý jiný. Všichni se po prázdninách radostně objímali v nitru tříd, ukazovali si svoje opálení anebo svoje nové objevy, kterým jsem říkala letní lásky, protože bylo úplně jasné, že tohle nevydrží ani přes Vánoce. Až na to, že tentokrát to bylo v něčem jiné.
Asi to bylo tím, že jsem již byla v maturitním ročníku. Před námi bylo první poslední pondělí, první poslední zvonění, první poslední vánoční ples a... Byla by toho taková spousta, která nás čekala poprvé naposledy. Ale hlavně... Hlavně měli všichni ohromnou starost o přijímací zkoušky, které se plánovaly již na jaro. Byla jsem rozhodnuta, že svoje stipendium získám pilným studiem a tyhle zkoušky budou pouhou formalitou. Nebylo to ale to jediné, na co jsem se mohla spoléhat. Potřebovala jsem peníze.
Nedávno jsem na rohu sedmdesáté páté ulice postřehla inzerát. Nebyl ani tak nápadný a kdybych tam tehdy nestála na autobusové zastávce a neměla všechny písničky ve svém mobilu oposlouchané, jistě si ho ani nevšimnu. Roh nažloutlého papíru se schovával zpoza reklamy na psí krmivo. To by nebylo ani tak zajímavé, kdyby to nebyl typický inzerát s telefonním číslem, které se dalo zespodu odtrhnout. A já ráda trhací papíry. Přistoupila jsem ke stěně zastávky, tam byl nalepený, a zvedla jsem fotku labradora, který byl v neuvěřitelné harmonii s černou kočkou sedící vedle něho. Byla to pracovní nabídka - brigáda - na pozici chůvy. Tedy ke mně to zní strašně zastarale, tak tomu budeme říkat opatrovatelka. Přestože jsem typ puberťačky, které její kamarádky vtloukají do hlavy: Jsem zvědavá, až budeš mít vlastní děti, tedy pokud nějaké budeš mít, peníze jsem zoufale potřebovala, protože mi bylo blbé si o ně pořád říkat rodičům, kdy jeden z nich tvrdě pracuje v rodinném podniku, což byl nevýrazný koloniál mezi dvěma vysokými budovami, a druhý je absolutní opilec (hádejte, který je který).

A tak to začalo.

Vlastně to začalo tehdy, když jsem kráčela třídou ke čtvrti Jackson Heights. Když jsem si tehdy vzala útržek s telefonním číslem, na který jsem bez váhání zavolala, jsem prošla něčím jako pohovorem, který byl právě po telefonu, a dneska měl být první den, kdy jsem měla nastoupit do své práce. Nebo na svoji brigádu, říkejte si tomu, jak chcete.
Nebudu vám lhát, stresem se mi potily ruce a moje nohy byly tak nemotorné, že jsem měla pocit, jako kdybych si ještě předtím dala několik panáků absolutní vodky. (To jsem neudělala, samozřejmě). Jako psychickou, popřípadě i fyzickou, podporu jsem si vzala svoji kamarádku Blair.
Blair byla už od oka jasná Newyorčanka. Potrpěla si na módě a jestliže jste neměli na sobě nic výstředního, odepsala vás a odmítala se s vámi bavit. U mě udělala výjimku, protože pochopila, že mě nezmění. I když by moc ráda. Na rozdíl od ní jsem se nevyžívala v manikúře, nevyžívala jsem se ani v drbech o celebritách nebo posledním tématem ve Vogue. Zkrátka, byla jsem úplně jiná než Blair, a i přesto jsem s ní dokázala mít to nejpevnější pouto, které mezi sebou kamarádky můžou mít. Jistě vám to přijde dost zarážející. Třída hvězdy a módní ikona se baví s otravným šprtem. Takhle jsem toho díky Blair dost získala.