Cliché [CZ]

I did a horrible mistake

|Mina Gilbert|

Je zajímavé, jak za krátkou dobu můžeme vystřídat hned několik životních rolí, ať už jsou pozitivní či negativní.
Jak už jsem jednou zmiňovala, můj život se téměř podobal ženě na mateřské dovolené, pak nastala doba jakési hysterie, která předcházela chvíli šťastlivce a nyní jsem došla do stádia, kdy jsem připomínala trosku.

Zjevně jsem nebyla jediná, kdo si to myslel a tomu číšníkovi z pizzerie Barney's to nemám za zlé. Bylo totiž těžké usuzovat, že můj život je naplněn patřičnou dávkou štěstěny, když jsem v pozdních hodinách seděla sama u baru a pila mohito. Ještě většího ubožáka ze mě dělal fakt, že mohito bylo nealkoholické. Přesto se mi zdálo, že Charlie – ten číšník – mě lituje, a dokonce by mi byl schopný trochu té kapky alkoholu cinknout. Nic takového nenastalo. Charlie měl větší slabost pro zachování svého pracovního místa než pro osamělou zrzku, která mu seděla na baru a krouživými pohyby černého brčka míchala mátové lístky v ledu.
Ačkoliv můj mobil, který jako by nic ležel po mé pravici, nehlásil žádnou příchozí zprávu či hovor, byla jsem jím zaujata natolik, že jsem si nevšimla páru, který přistoupil k pultu a Charlie se mu začal okamžitě věnovat. Popravdě jsem tím směrem zvedla hlavu až v momentě, kdy nadiktoval cenu, poděkoval za dýško a se vstřícným úsměvem se s nimi rozloučil.

Zahleděla jsem se na holá záda odcházející ženy po boku partnera a pokládala si hned dvě otázky o výběru jejího oděvu. Zaprvé se mi zdál příliš elegantní vůči restauraci. Zadruhé nevyhovoval teplotním podmínkám, ale možná to byl účel, aby prozkoušela gentlemanská gesta svého doprovodu. A protože mě pohled na pár přivedl k myšlenkám na Ethana, opět jsem zkontrolovala oznámení na mobilu, která se však týkala pouze novinek na facebooku, nikoliv příchozích zpráv.

,,Když na to budete ustavičně koukat, nic vám nepřijde," řekl hnědovlasý číšník zpovzdálí, který již dávno přišel na to, co moje rutina problikávání displeje znamená. Zvedla jsem na něj hlavu a zadívala se do jeho světle modrých očí, které obklopovaly ty nejhustější řasy, které jsem kdy na klukovi viděla a já mu je tak záviděla(!), a mlčky s ním navázala oční kontakt. Netrval příliš dlouho. Mladík jako by nic pokrčil rameny, podíval se na sklenici, kterou utíral suchou utěrkou a nakonec ji odložil k ostatním za sebe. ,,To je pravidlo," dodal a přehodil si utěrku přes rameno.

,,K čemu jsou pravidla, když je stejně nikdo nedodržuje," odvětila jsem mu s úšklebkem a jako žirafa natáhla krk, abych brčkem potáhla několik dalších loknutí. Hnědovlasý číšník s kudrlinami se krátce uchechtl a s rukama zkříženýma na hrudi se přiblížil k pultu, o nějž se opřel lokty a tím mi byl zase o něco blíž.

,,To má docela hloubku," uznal s úsměvem, ,,blbej den nebo tak?" Tiše jsem bádala nad tím, co tahle jeho starostlivost znamená. Patrně se ve své pracovní době nudil, ačkoliv za mými zády bylo hned několik obsazených stolů, nebo se snažil napodobit barmany, kteří o své štamgasty mají zájem. Možná jsem o něj stála, ale ne od osob jako byl Charlie. Možná stačila jenom Blair či Gwen dokonce.

,,To vypadám, že jsem na tom tak špatně, nebo proč se ptáte?" Se zvyšující se nejistotou, která mě tížila a které nepomáhaly ani jeho všetečné dotazy, jsem nakrčila čelo. Charlie se zasmál, ne nijak povýšeně nebo výsměšně, spíše sám pro sebe. Jako kdyby můj dotaz byl celkem obvyklý pro lidi, kterým jsem se právě podobala, pokrčil rameny a zase se napřímil do plné výšky.

,,Spíš vypadáš jako když si potřebuješ o tom promluvit."

,,O-ou." Zavrtěla jsem hlavou. Charlie pozvedl obočí a do rukou opět uchopil utěrku. Žádné velké akce s ní nepodnikal, pouze si s ní hodil. ,,Nepostřehla jsem, že bychom si tykali."