Cliché [CZ]

Premenstrual syndrome

|Mina Gilbert|

 Ethanovy změny nálad byly horší než nějaké holky s premenstruačním syndromem. V uplynulých několika dnech se totiž začal chovat jako typický Chambers. Záměrně se vyhýbal mým pohledům, u kterých to nekončilo, protože se z nějakého důvodu vyhýbal mně samotné. A když už se nějakým překvapujícím způsobem stalo, to většinou když jsem hlídala Chucka, protože doma se většinou neměl kam schovat, že jsme se dali do řeči, jeho odpovědi byly jednoslovné. Obvykle to tedy bylo:

Já: Jak je?
Ethan: Fajn.

Nebo taky:

Já: Co to píšeš?
Ethan: Nic.
Já: Pak bys asi měl prázdnej papír, ne? *Smích doprovázený kapkou nervozity ze špatně povedeného vtipu.*
Ethan: Hmh. *Suše.*

Jednou jsem se na to pokoušela jít i jinak:

Já: Co říkali rodiče na ten basket?
Ethan (zase): Nic.

Že je Ethan něco jako ztracený případ jsem pochopila už několik týdnů nazpátek. Ale i mě samotnou překvapilo, jak moc neočekávané pro mě bylo jeho momentální chování. Možná jsem se jen neptala správných odborníků a byl čas na nápravu.

,,Myslíš, že kluci mají premenstruační syndrom?" špitla jsem k Blair na hodině literatury. Bylo to mnohem snazší, než kdyby seděla přes uličku, protože na hodinách jako byla právě literatura nebo angličtina, jsme měli lavice spojené. Dokonce jsem měla dokonalý výhled na její umělecký výtvor, který se pokoušela vytvořit ze základu písmene F (známky, kterou dostala za svůj minulý test, já měla áčko), a tak jsem usoudila, že je nejvhodnější doba se zeptat, protože výklad učitelky Martinezové jí do transu nepřivádí. Zato já jsem měla s její pozorností větší úspěch. Dříve než ke mně zvedla hlavu, jsem si všimla jemných záškubu obočí, které znamenaly jisté překvapení z mé otázky. I tak mě nechala napjatou a se svojí odpovědí si dala poměrně načas:

,,Mluvíme o něčem konkrétním?" vydala pak ze sebe. Na Blair a jejím výstředním chování bylo dobré to, že skoro žádná otázka ji nedokázala vykolejit. Dokonce se zmatení nezrcadlilo ani v její tváři, kterou na mě ladným pohybem, jako opravdová modelka, zvedla. ,,Ale když už ti mám odpovědět, celkem by tahle myšlenka vysvětlovala chování některých kluků." Utrousila nakonec s pokrčením ramen a z nějakého důvodu usoudila, že tahle odpověď mě uspokojí, protože se zase zaměřila na svoji známku a její vykreslování květinkami, korunkami a srdíčky. Asi měla pocit, že tím zlehčí její váhu.

,,No, jde o to," odmlčela jsem se, abych věděla, že mě Blair poslouchá, což jsem si chtěla potvrdit opětovným navázáním očního kontaktu, ,,že pokud by premenstruační syndrom měli, vysvětlovalo by to chování aspoň jednoho z pokolení mužské existence." Blair očividně výběru mých slov nerozuměla, a protože bylo evidentní, že absolutně nemá šajna, o čem mluvím, hlavou jsem pokynula někam dozadu, kde jsem odtušila, že sedí Ethan. Naprosto životem znuděný, do prázdná hledící, sám sedící Ethan v černé mikině, jejíž kapuci měl kdovíproč na hlavě. A kdovíproč to naší učitelce ani trochu nevadilo. Zřejmě proto, že neměla tušení o někomu, jako byl on.

,,Ten má snad premenstruační syndrom pořád," utrousila kysele Blair s ještě kyselejším úšklebkem, když se přes rameno ohlédla do zadní lavice. ,,Proč tě to vůbec tak bere, to jsi nepostřehla, že Chambers je v jistých ohledech jinej než ostatní kluci?"

,,Zase o tolik ne," opáčila jsem nejdříve.

,,Jo máš pravdu, taky se zajímá jen o sebe a sex." Nad myšlenkou toho posledního slova ve spojením s Ethanem jsem se musela sice zašklebit, ale zároveň také pozastavit, protože jsem ho nevídala s žádnou dívkou. Ale Blaiřino mínění jsem nevyvracela.