Cliché [CZ]

That's a horrible idea

|Mina Gilbert|

Všechno od toho posledního rozhovoru s Ethanem bylo zvláštní. Přinejmenším moje konverzace s ním, která se jako konverzace označovat nedala. Maximálně jsme se pozdravili, já jsem pozdravila, on většinou jen kývnul hlavou, ale když jsem se chtěla zeptat na něco víc, odešel nebo mě umlčel mávnutím ruky. U lidí jako je Ethan je tohle chování běžné, zvyknete si. I já jsem si zvykla, nebýt toho nevysvětleného plánu, který mi jen tak předhodil. Dokonce i když jsem u nich byla se mnou nehodlal mluvit a choval se víc uzavřeněji než kdy dřív. Nakonec jsem usoudila, že žádný plán nemá a třeba mě chtěl jenom vystrašit. I když tohle nicneříkající chování bylo mnohem nepříjemnější.

Čtvrteční odpoledne jsem nemusela trávit se zrzavým ďáblem předškolního věku, neboť ho rodiče vzali do jakéhosi mládežnického klubu, kde se zpravidla shromažďovala pouze vyšší společnost. Nebylo divu, že mě nechtěli vzít s sebou, když jsem v porovnání s nimi trávila volný čas ve skladu našeho koloniálu. Místo vybraně se chovajících lidí mi společnost dělaly vysoké krabice, několik regálů ze železné konstrukce a slabé světlo, ze střešního okna, které však moc nepomáhalo, a tak se v místnosti o malém obvodu stejně tvořilo šero.
Bylo to však jediné místo, kde jsem nemusela poslouchat opilecké nadávky mého otce, nebo štěbetavé hlasy našich zákaznic, které si s mojí matkou přišly popovídat o nejnovějších drbech, které zahrnovaly životy jejich sousedů nebo dětí, které měly děti. Zároveň to bylo jediné místo s nejlépe fungující wifinou a neomezenými zásoby jídla. Fakt, že tu byl chlad mi tolik nebránil v tom, abych si sem přinesla laptop a s podložkou na cvičení, na níž jsem seděla, a dekou okolo ramen sledovala Friends with benefits. Ať už jsem znala nazpaměť každý dialog sebevíc, se zatajeným dechem jsem přikusovala sýrový sendvič, který byl také mým jediným obědem.

,,Mino!" ozval se překvapivě zvučně zpoza vysokých dveří mámin hlas. Otráveně jsem převrátila oči v sloup, protože scéna, kdy se Jamie a Dylan spolu poprvé vyspí, je jedna z nejlepších. Dle mého názoru.

,,No?" odpověděla jsem nazpět stejným křikem. Jenže pro moji matku asi nebyl dostatečně hlasitý, protože se chvíli nic neozývalo. Byla jsem soustředěná na lesklý povrch dveří, za nimiž ještě před chvílí stála moje matka, zatímco klid v pozadí prořezávaly úryvky rozhovoru dvou herců. Nebyla jsem si jistá, jestli mamka stále nic neříká, nebo jen neslyším kvůli zvýšené hlasitosti reproduktorů od laptopu, a tak jsem prudkým pohybem klikla na mezerník, který zastavil běžící film. ,,Mami?" Nadhodila jsem oslovení znovu, abych se ujistila, proč jsem žádaná, ale ani tentokrát mi nikdo neodpověděl. Kvůli tomuhle chování jsem občas dokázala vypěnit. Shodila jsem z ramen modrou deku a skoro okamžitě se ze sebe pokusila sklepnout ten chlad, který obalil moje holé ruce. Rychlejším krokem, protože čím rychleji to budu mít za sebou, tím dřív budu zpět u filmu, jsem se vydala ke dveřím, jež jsem zprudka otevřela.
Bylo pro mě překvapením, že žena ve středním věku se zrzavými vlasy, které jí sahaly těsně po ramena, stála přímo za dveřmi a jen tak tak, že stačila na poslední chvíli uhnout. Nechápavým pohledem jsem přetěkla svoji matku, která v obou rukách šlachovitě držela bednu s citróny a několikrát na mě šokovaně zamrkala dlouhými řasami. ,,Co potřebuješ, mami?" vydechla jsem nevěřícně na její špatné postavení a žádostivě natáhla paže, abych převzala bedýnku. Nemusela jsem nic verbálně naznačovat, aby mi vděčně předala otěže, pomyslně, a mně se pod tou tíhou svěsila ramena. Neodpustila jsem si ani krátké namáhavé vydechnutí, které se však rozhodla ukázkově ignorovat. Její podsadité tělo se pak natočilo směrem ke třem schodům, které vedly nahoru do koloniálu.

,,Čeká tam na tebe kamarád," kdyby k tomu všemu dodala jenom tlesknutí rukama a radostný výskok, což v jejím věku nepřipadalo v úvahu, nemohla by být ta reakce nadšenější. ,,A je to docela fešák," dodala hned poté s mrknutím.