Cliché [CZ]

You shouldn't spend time with him

|Mina Gilbert|

Z běžných setkání nebývám nervózní. Tohle pravidlo se ještě více uplatňuje, pokud jde o Blair a naše nedělní snídaně, které tradičně trávíme v celkem neproslulé kavárně u Backse na rohu padesáté ulice.

Kavárna má zvláštní nádech rodinné pohody, který umocňují servírky s každodenním úsměvem na rtech a hlasem pro akorát tak nějakou rosničku. Přesto zde návštěvníci pobyli čas, který byl vhodný akorát tak pro dobu, kdy si u pultu vyzvedli svoji objednávku a pospíchali přes dveře ven do rušného města. Takže pokud šlo o zákazníky, s Blair jsme byly svými nedělními návštěvami na top listu. Dost o tom také vypovídalo to, že servírka Katherine, dívka přibližně ve stejném věku, nás již oslovovala jménem. Tohle platilo i v devět třicet, kdy se blondýnka s vysokým culíkem oblečená v hořčicové uniformě zastavila u našeho stolu a se širokým úsměvem na rtech a notýskem v ruce, se zeptala:

,,Tak co, holky? To, co obvykle?" cukla obočím nejdříve na mě a pak otočila hlavu i na Blair a její zvlněné vlasy následovaly pohyb hlavy. Jakmile i Blair zaznamenala přítomnost někoho jiného v okolí našeho stolu, složila časopis o manýrách našich celebrit a s podobným úsměvem se podívala na Kath.

,,Dneska mi dej Jahodový třesk." Pokud si Blair zrovna nedala svojí oblíbenou kávu s karamelem, dávala si právě tenhle koktejl, jež většinou vypovídal o tom, že zase najíždí na svoji dietu. Přestože nebyl ani trochu dietní. Jahody, šlehačka, vanilková zmrzlina a pěna s posypem nějakého červeného prášku.
Katherine si její požadavek zapsala do bločku a jelikož znala Blair stejně dobře jako já, věděla, že na jídlo už se jí ptát nemá. Proto se podívala na mě a pokynula hlavou.

,,A co ty?"

,,Já si dám ten croissant s krémovou náplní a kakao."

,,Chceš na něj pěnu?" na servírčinu otázku jsem mlčky přikývla a sledovala její záda vzdalující se k pultu.

,,To je kalorická bomba," ozvala se po chvilce moje kamarádka, která odsunula časopis po desce stolku dál od sebe a tím jsem pochopila, že kapituluje od čtení a už mám její plnou soustředěnost.

,,Jahody z tvýho koktejlu taky nedělají nápoj pro sportovce," opáčila jsem otráveně na Blaiřinu poznámku, která se na oplátku poťouchle ušklíbla a svýma očima jen na setinu vteřiny těkla z velkého okna, jež bylo po mé levici. Byl z něj dokonalý výhled na Queenskou ulici. ,,Stejně nevím, proč s tím chceš zase začít. Víš, jak to skončí.."

,,Tentokrát to bude jiný," zahudrovala Blair okamžitě.

,,Pamatuješ, jak jsi to říkala minulý jaro? Nebo léto? Nebo tu dobu.."

,,Jo, jasně, chápu. Moje diety mi prostě nevydrží," skočila mi do toho kamarádka, na což jsem oponovala s vítězným úšklebkem mísícího se s emocí radosti. ,,Ale tentokrát to je jiný, tentokrát mám motivaci."

,,Motivaci," zopakovala jsem po ní pobaveně s neslyšitelným odfrknutím, které mělo dodat té pohrdavosti. Během toho se stihl dít sled následujících činností:

1) Katherine nám s úsměvem přinesla naši objednávku a dle pořadí nadiktování jí postavila před nás.

2) Katherine s tichým ,,Nechte si chutnat," stačila odejít.

3) Blair mezitím přitáhla nazpět svůj časopis, nalistovala stránku s nějakou modelkou v plavkách a předsunula ho přede mě.

Nijak jsem nepochopila, proč se na to dívám. Zatímco se Blair svými rty chopila černého brčka, jehož jeden konec končil ve vysoké sklenici s růžovým obsahem a vrchovatou pěnou, mě se zahřívaly mozkové závity při pohledu na opálenou brunetku s umělými řasy. Nestačilo to na to, abych přišla, proč si mám prohlížet spoře oděnou dívku. Dokonce bych čekala, že po mém tázavém pohledu, se kterým jsem se podívala do kamarádčiny tváře, se mi dostane vysvětlení, místo toho jsem se zaposlouchala do srkavého zvuku, který vydalo brčko od nápoje.