Cliché [CZ]

Did I fall in love?

|Ethan Chambers|

Docela nedávno se mi stala celkem zvláštní věc.
Matka s Georgem se zčista jasna rozhodli, že pevně převezmou otěže jejich rodičovství. Na jeden víkendový den, přesněji sobotu, si v práci vzali volno a nabídli nám, svým dětem, výlet do nějaké zábavné destinace. Netušili však, že ne u každého to získá úspěch, takže účast z jejich dětí byla padesátiprocentní. Mně to však vyhovovalo. Byl to klidný, ničím nerušený víkend, který jsem nehodlal strávit jinak, než hraním videoher nebo koukáním na televizi, přitom jsem hodlal dodržovat nezdravé stravování chipsy, které jsem měl od té noci napadení. Tohle by ale ještě nebylo to nejdivnější, nemluvě o přehnaném zájmu dospělých o jejich ratolesti. Divná věc se stala až ten den, kdy jsem byl doma sám.
Právě jsem útočil na gól ve Fifě a nebýt cinknutí mobilu, dotáhnu ho až do konce. Takhle moc mě něčí zpráva vykolejila. Hru jsem vypnul, vzal si ještě pár chipsů a až poté se natáhl po mobilu, který ležel na konferenčním stolku mezi ovladačem a nezdravě vypadající limonádou. Ona tak možná jenom nevypadala.

Shawn Bingley píše:

Čau, tréninky zvládáš dost dobře, jen tomu ještě něco chybí na opravdovou pozici v týmu. Někdy dáme individuál, ne? Jestli o to stojíš.

Tohle byla ta zvláštní věc. Takticky jsem zprávu nezobrazil před Shawnem, abych si odpověď mohl promyslet. Nejdřív mě napadlo se z toho elegantně vykroutit. Jenže pokud jsem chtěl zvládat umění mluvit s Gwen, musel jsem se to naučit i na jiných lidech. Musel jsem se socializovat, jak by řekla Mina. A kdyby tam byla, jistě mě pochválí za moje rozhodnutí, kdy jsem nakonec souhlasil a domluvil se se Shawnem na příští den.

V neděli obvykle bývají ulice rušné, protože lidi chvátají do kostela či navštívit svoje příbuzné, dokud jsou ještě naživu. Tahle neděle to pravidlo nepotvrzovala, neboť po cestě jsem, bráno v potaz, že to je Queens, moc lidí nepotkal. Když už, zalezli do nejbližší budovy, aby se schovali před nepříjemným mrholením, které zavánělo blížícím se přívalem deště, možná i sněhu. Dokonce i mě napadlo celou akci odvolat a hrdinsky se vrátit domů, ale když jsem došel na místo a uviděl Shawna, který běhal po schodech nahoru a dolů, aby si zacvičil, bylo mi to blbé.

Sešli jsme se u vyhlídky, která byla v centru města, na jejímž dlážděném vrchu byly po střech stranách postaveny lavičky a nabízely pohled, aspoň částečně, na Queens. Mělo mi být hned od začátku jasné, že pokud jde o indiviudál, jak to nazval Shawn, budou se dělat takové kraviny, jako je běhání do kopce, akorát tady ten kopec nahrazovaly schody, nebo přítahy. Jenže jít na dětské hřiště mu asi bylo blbé, takže zvolil variantu a). Začal jsem uvažovat, jestli je socializace opravdu nutná pro můj život. Pokud zahrnovala mrznutí prstů a riziko nachlazení, byl jsem plně rozhodnut se jí vzdát. Tyhle myšlenky mi ale do hlavy stouply až pozdě, protože dřív, než jsem se stihl otočit a zmizet za nejbližším rohem, mě Shawn zpozoroval a z toho nejvyššího bodu vyhlídky začal sbíhat schody dolů, ke mně. Vlasy měl mokré, kdoví jestli od mrholení nebo potu, taky mikinu a sportovní boty. Tepláky byly jediné, čemu se to úspěšně vyhnulo.

Čím více se ke mně blížil, tím spíše zpomaloval a holé dlaně pak položil na bílé zábradlí, do kterého soustavně plácal seshora. Když už byl skoro u mě, šel.

,,Jsem nečekal, že bys v tomhle počasí přišel," přes látku kapuce mikiny, kterou jsem měl přes hlavu, byla jeho slova těžko slyšet. Zastavil se jen dva schody nade mnou a levou ruku měl stále položenou na zábradlí, zřejmě necítil, jak moc chladné je.

,,Taky mě to překvapuje," odpověděl jsem nezúčastněně a naprosto pravdivě. Kapitán to ale vzal jako vtip, zasmál se a pak mávl rukou.

,,Tak pojď, začneme."