Cliché [CZ]

He looks like a wreck

|Mina Gilbert|

Pokud žijete v Queensu, nijak vás nepřekvapí skutečnost, že večírky se zde konají v neprostorných bytech nejvyšších pater obytných budov.
Přesně na takové místo jsem se já s Blair a několika dalšíma holkama, které spíš radostně švitořily za námi a já vůbec neměla tušení, kdo jsou zač, vydala. Stoupaly jsme schody nevábně vypadající chodbou, protože výtah byl rozbitý. Nebylo divu. Už předem mi něco říkalo, že tahle budova nebude moc ošetřovaná, vzhledem k cihlovým zdem na chodbách. Krátce jsem se ohlédla za naší (ne)společností, která nás dokázala stíhat i v tom nejvyšším výstupu a když jsem svůj pohled vracela před sebe, zavadila jsem jím o Blair, která se i přes ten smrad kouře, jež se vznášel v éteru, usmívala. Nebyl to její neodolatelný úsměv, který zajišťoval to, že prostě vypadala skvěle. I přesto, že její kožená bunda jí byla o něco větší, a tak přesahovala přes její dlaně, a to černé triko se znakem iluminátů vypadalo bláznivě. Rty zvýrazněné rudou rtěnkou jí ladily s košilí, kterou měla obvázanou okolo pasu a ani nebylo postřehnutelné, že má minikraťasy, a tak by člověk řekl, že přišla jen v černých silonkách. Celkově mi tenhle její outfit přišel dost výstřední, ve srovnání se sebou, kdy jsem měla jen černou pánskou mikinu po Philipovi a džíny stejné barvy, ale ona to dokázala doplnit o prstýnky, které měla na každé ruce. A to bych si já dovolit nemohla, protože svoje prsty považuji za takové miniklobásky.
,,Ethan mi přijal žádost na facebooku," prohodila jen tak mimochodem, spíš tónem: ‚Nechci se chlubit, ale vlastně chci,' a řekla to právě v ten moment, když jsme vyšly do posledního mezipatra. Nebudu lhát, její informace mě docela překvapila, protože já ještě nebyla ani schopná mu jí poslat, přestože už u nich několik dní pracuji. A zřejmě to byl i hlavní důvod Blaiřina úsměvu, nebo za tím stálo něco víc?

,,A?" vydala jsem ze sebe celkem nezaujatě a aniž bych navázala oční kontakt se svojí nejlepší kamarádkou, rozhlédla jsem se po patře, abych našla správný byt označený číslem 38B. Dívky za námi nás i tentokrát dokázaly dohnat a kdybych řekla, že jsem neposlouchala ty řeči o novém brigádníkovi ve Sněz co sníš, lhala bych. Podle všeho měl kučeravé vlasy a řasy, které vypadaly jako namalované. A ty jeho čokoládové oči prý byly straaašně sexy.

,,Tak jsem mu napsala tu adresu – "

,,To znamená, že přijde?" skočila jsem jí do řeči a můj podtón zněl víc vyděšeně, než měl být. Tak jsem se konečně na Blair podívala, abych stanula před vyčítavým výrazem.

,,Jo, Mino, to znamená, že přijde," najednou se odmlčela, ,,Teda.. Doufám."

Keneův byt byl slyšet už ze vzdálenějšího konce chodby. A čím víc jsme se k němu přibližovaly, tím hlasitější byl dubstep, který se ozýval za dveřmi. A před těmi jsme se s Blair zastavily. Vlastně jen kousek od nich, aby ostatní mohli procházet a především děvčata, která se od nás oddělila a odvážně vstoupila do toho ruchu. Blair chtěla s nimi, ale vypadala dost překvapeně, když jsem jí za předloktí zatáhla stranou. ,,Doufáš?" zareagovala jsem po chvilce na její větu, načež se ona zamračila. ,,Co přesně čekáš, že se stane? Kdybys slyšela, jak o tobě Ethan mluví - "

Dívka s blond vlasy, o níž byste si mysleli, že by neublížila ani mouše, měla ruce v bok a neverbálně mě proklínala tím hrůzostrašným pohledem, který jí zničehonic vyvstal na tváři. ,,Neslyšela," opáčila jakoby nic a jako kdyby jí to ani nezajímalo. Ale Blair to určitě zajímalo, protože se vyžívala v drbech a často i v hádkách, které tak ráda rozpoutávala. ,,A ani ty bys tomu neměla přikládat velkou váhu. Snažím se jenom být přátelská.. Vzpomeň si, jak nám bylo první den na střední. Byly jsme samy. A on je taky sám.." nutně jsem chtěla Blair říct, co všechno Ethan řekl proti její osobě, ale přišlo mi, že si nepřeje být přerušovaná. ,,Stačí, když budeš jeden večer milá," pronesla ke mně skoro naléhavě, ramenem se opřela o stěnu, do níž byly zapuštěny dveře a krátce se ohlédla na hlouček lidí, kteří vešli dovnitř a ten okamžik, kdy se chodbou rozezněla hlasitá hudba, po chvíli zase utlumily zavřené dveře. I mezi námi nastalo krátké ticho, během kterého jsem očima těkala po její tváři a pokoušela se najít vhodné argumenty, proč bych měla souhlasit.