Cliché [CZ]

Go for it

|Ethan Chambers|

Na celý New York dopadal první sníh. Bílé vločky tisíce různých tvarů se díky vanutí větru třepotaly pod pouličními lampami a zasypávaly vše, co jim přišlo do cesty. Bylo to asi to jediné, čím jsem momentálně byl fascinován, neboť prázdné místo naproti mně ještě nebylo vyplněno Gweninou přítomností, přestože podle hodin, které visely hned nad dveřmi restaurace, jejíž jméno jsem po překročení prahu vypustil z hlavy, měla desetiminutové zpoždění. Chtěl jsem se ujistit, jestli čirou náhodou nejsou špatně seřízeny, tak jsem se nahnul nad stůl, kde jsem měl položený mobil a jemným stiskem rozsvítil jeho displej. Obsluha restaurace mohla jásat. Čas byl správně, nemuseli se tak zaobírat takovými zbytečnostmi, jako bylo nastavení času. Jako již poněkolikáté, i když jsem tady seděl krátce, za mnou od pultu vyrazila mladá číšnice s blokem a propiskou v ruce. Nevěděl jsem, jak odlákat pozornost či se stát aspoň neviditelným, proto jsem vymyslel nejchabější manévr, který kupodivu vyšel. Občas se prostě stačí schovat za nápojový lístek a obsluha změní směr.

Místo obsahu nabídky, jsem spíše přes její okraj sledoval návštěvníky restaurace. Vyskytovaly se tady takové typy jako zamilované páry, workoholici s laptopy před sebou a šálkem kávy či dokonce osamělí zoufalci, kteří měli celý box jenom pro sebe. Zajisté jsem působil úplně stejným dojmem, který zlehčoval pouze fakt, že jsem před sebou neměl žádnou sklenku vína či destilátu.

Naštěstí moje procentuální hodnota zoufalce klesla s příchodem Gwen, která se u stolu objevila záhy. Její příchod mi předpověděla kokosová vůně, u které jsem si byl jist, že je z parfému, nikoliv z podávaného dezertu opodál. Zvedl jsem oči zpoza nápojového lístku a prohlédl si její obličej, který nabral červenou barvu, zřejmě kvůli studenému větru se směsí vloček. Blonďaté vlasy měla stažené do vysokého culíku, našlo se však několik pramenů, které s tímto uvězněním nesouhlasily a vzdorovitě se kroutily podél její tváře. Celkově tak působila dojmem člověka, který chvátal a mrazivé počasí mu to nikterak neulehčovalo.

,,To je trapný, už při naší první schůzce meškám, jak si pak můžeš být jistý, že včas přijdu na ples," zasmála se nervózně a zaplula na volnou sedačku potaženou červenou kůží. Svůj krk obnažila od červené šály se střapci na konci a položila ji vedle sebe. Hned poté následoval černý kabát a rukavice.

,,Spíš jsem myslel, že tě na ples vyzvednu já, ale to je fuk," zamručel jsem, zavřel nabídku a položil ji před sebe. Respektive vyplnila volné místo mezi námi a Gwen se pak asi ještě rozhodla k tomu přidat sepjaté dlaně. Chvilku mlčela, asi jsem jí svým výrokem sebral všechen vítr z plachet, pak se ale zhluboka nadechla, setřásla ze sebe nervozitu, nebo aspoň venkovní chlad, a natáhla se po lístku s nabídkou.

,,Vybral sis něco?" nadnesla s úsměvem a pevně se soustředila na předtištěná slova před sebou.

,,Zatím.. Ne," pokrčil jsem rameny a opřel si zápěstí o kraj stolu.

,,Já se rozhoduji mezi jasmínovým čajem nebo indiánským čajem," tady by asi bylo vhodné navázat konverzaci, z nějakého důvodu mi však nepřišla žádná vhodná slova na mysl, proto jsem opatrně přikývl a začal pomalu proklínat všechny vědce za to, že ještě nepřišli na takovou užitečnou věc jako třeba neviditelný plášť. Z trapného ticha, které se postupem času prohlubovalo, protože Gwen byla zaujata výběrem nápoje, nás posléze vysvobodila ona číšnice, která jistě skákala tři metry do vzduchu radostí, že nyní přišla její chvíle. Se zářivým úsměvem se zastavila u naše stolu, prohlédla si nejprve Gwen, poté mě následované otázkou:

,,Co jste si vybrali?" Jako správný gentleman a muž všech zásad jsem nechal dívku mluvit první. Zároveň jsem ještě ani neměl připravenou odpověď, tak jsem s očekáváním čekal, co si moje společnost dá.