Cliché [CZ]

Murphy's law

|Mina Gilbert|

Znáte to. Říkáte si, že už váš den nemůže být horší, ale, hah, dovolte mi, abych se od srdce zasmála, těmito slovy tu největší pohromu teprve přivoláte.

Páteční ráno se jevilo zpočátku nevinně. Začalo to tím, že jsem si vzala odlišné ponožky, buď jsem mohla proužky a puntíky spojit, nemluvě o špatné barevné kombinace, a vymluvit se na styl, nebo hledat nové. Za předpokladu, že by se nikomu nelíbila kombinace tohoto kusu oblečení, jsem štrachala po celém bytě a hledala pruhovanou ponožku do páru. Vzhledem k tomu, že mamka už byla dávno v koloniálu a nemohla opustit svoje místo jen kvůli ponožkovému skandálu a táta započal svůj den opětovným sezením u televize střídaje jednu flašku piva za druhou, nezbývalo nic jiného, než abych se do hledání pustila sama. A to se výrazně projevilo na mém časovém manku, kdy jsem přestala stíhat do školy. A víte, jak to nakonec s těmi ponožkami dopadlo? Samozřejmě, že jsem zůstala u špatně ladících tvarů a barev.

U textilového ponížení to nezůstalo. Další pohroma následovala jenom o pár minut později, kdy jsem vyšla ven a během mé spěšné chůze do školy se stih odklízeč sněhu podělit o pořádnou závěj. Nebudu tak připomínat, že to bylo snad poprvé, co jsem tu myš, jakou mě vždycky Chambersovic chlapci nazývali, připomínala. Ke všemu ještě mokrou.
Možná vám ani nemusím říkat, že ani ve škole to nešla jedna báseň, ale tak už to chodí máte-li takzvaný ‚Den blbec.' Tohle byl den s velikým D.

Třešničkou na mém hořkém dortu už byl jenom samotný Chuck, který se mi páteční večer pokusil znepříjemnit svým nachlazením. Jak se totiž ukázalo, se školkou si byli užívat zimní radovánky do parku, kde si Chuck společně s několika spolužáky postavil iglú a při odchodu odmítali vylézt ven. Dostala jsem informace o tom, že ve svém ledovém příbytku strávili přes hodinu, což se negativně podepsalo na zrzkově imunitě, která byla oslabená. Celá ta estráda s nachlazením začala už ve čtyři hodiny, kdy si ten malý zmetek, můj milovaný svěřenec, začal stěžovat na škrábání v krku. Zahnala jsem to se slovy, že to bude hned dobré a dala mu teplý čaj. I tak jsem mu do něj pro jistotu hodila cucací bonbóny proti bolesti, kdyby se viróza rozhodla rozšířit po celém těla. Evidentně jsem však měla udělat víc, neboť za hodinu se u něj projevil dráždivý kašel a ani ne za další hodinu následovaly horečky. Chucka jsem okamžitě zahnala do postele, přiložila obklad na čelo a přihnala se s další várkou čaje, abych pro jeho zdraví udělala maximum, v jejich domácí lékárničce jsem našla sirup proti kašli. To jsem však nevěděla, že tady nastane háček.

,,Chucku, naposledy ti říkám, že jestli se mě ještě jednou pokusíš kousnout, řeknu tvé mamce o sladkostech, které schováváš v bedně na hračky." Seděla jsem na Chuckově posteli s modrým povlečením, v jedné ruce držela lahvičku se sirupem a v druhé lžičku, na níž bylo asi tak třicet kapek té tekutiny. Naproti mně ležel upocený zrzek, který měl okolo krku šátek a peřinu měl přitaženou blízko k bradě, takže překrývala jeho pyžamo s žirafou, o kterém jsem začala tušit, že k němu má vypěstovanou určitou averzi. Tahle domněnka vznikla za předpokladu, kdy jsem mu ho podávala a on mi odpověděl:

,,To pyžamo s buzerantskou žirafou si na sebe nevezmu."

Bohužel pro něj bylo nejteplejší a já měla větší sílu. Tu jsem hodlala použít i nyní, kdy soustavně odmítal přijmout léčebnou dávku.

Po mých slovech o tajemství krabice na hračky pozvedl obočí a div nevylétl z postele úlekem. Byl ale vysílený, takže to zůstalo jenom u nechápavého pohledu. ,,Nemysli si, že to nevím, jsem snad jediná, která tady ty hračky uklízí."