Cliché [CZ]

This is a christmas ball

|Ethan Chambers|

Lhal bych, kdybych řekl, že mi ten večer nebyla zima. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl nervózní. Lhal bych i kdybych tvrdil, že to neměl být velký večer, velký mezník, mého života. Já – Ethan Chambers – jsem se rozhodl již poněkolikáté vstoupit do vln socializace a přišel na školní akci, kam bych za normálních podmínek, za střízliva, nepřišel. Vzal jsem si oblek, který jsem naposledy měl na hřbitově, když jsme šli položit květiny na tátův hrob, bílou košili, kravatu a boty, které pyšně rozhazovaly svůj lesk okolo. Formálně oblečen a splňujíc všechny společenské normy, jsem vyšel vstříc novým zážitkům na vánoční ples.

Ve frontě na náramek před tělocvičnou, tam se totiž ples konal, jsem stál jako jediný, který neměl partnerku do páru. Přede mnou i za mnou byly dvojice, které se na sebe široce usmívali či jeden druhému pokládal hlavu na rameno, pevně se drželi za ruce a s napětím očekávali, co jim v řadě již padesátý vánoční ples přinese. Nepopírám, že by nebylo fajn tenhle velký zlom s někým prožívat, zvlášť, když jsem tu byl nový, a tak nevěděl, co od těch lidí u dveří do tělocvičny čekat. (Zatím to vypadalo, že jsou neškodní, protože připínání náramku z papíru se zdálo jako nevinná věc.) Jenže Gwen se po našem posledním setkání rozhodla, že přeci jen ples oželí. Takže mops Parker – 1, Ethan Chambers, který ostrouhal – 0. Vlastně jsem si ji dokázal živě představit, jak sedí v teplácích na gauči, mopsovi cpe do chřtánu kus salámové pizzy a vzlyká nad scénou z Dirty Dancing, kdy Patrick Swayze vyzývá Jennifer Grey před jejími rodiči k tanci. Asi jsem jí tuhle pohodu i záviděl.

,,Další!" ozvalo se z popředí a jelikož pár přede mnou vešel do rozjásané haly plné blikajících barev a rychlé hudby, pochopil jsem, že to bylo na mě. Nesměle jsem předstoupil před dvojici dívek s tmavěji pigmentovanou kůží, které vyloženě vypadaly na to, že čekaly, kdy tahle hrůza skončí. Obě se podívaly na prázdné místo po mém boku, načež si vzájemným pohledem, který následoval, telepaticky sdělily, jaký jsem ubožák. Byly však natolik vychované, že poznatky směřující na adresu mé osoby vynechaly a místo toho se zaměřily na to jediné, co je zajímalo – peněžní zisk. ,,Hmh, bez partnerky, takže bez kytky, jenom náramek.. Patnáct dolarů," řekla najednou ta vyšší z nich s nohama jak antilopa. Nechápavě jsem se ohlédl za sebe, kde mě čekaly dva páry nedočkavých očí, a pak se podíval zpět na černošky u vchodu.

,,Na školní akci se platí? To mi prostě nedáte náramek a nepustíte dovnitř?" zeptal jsem se. Ta menší z nich, rozhodně baculatější s dvěma fialovými proužky v jejích kudrnatých vlasech a křiklavým líčením, řekla:

,,Hele, my tady ty pravidla neurčujeme. Prostě zaplať, nebo se otoč a jeď domů." Na důkaz vzdoru a neoblomnosti v puse převrátila žvýkačku a jednu ruku si založila v bok. Tím se mírně vyhrnuly její zlaté přiléhavé šaty, v nichž vypadala... Teď se vážně omlouvám všem zástupkyním ženského pohlaví, ale vypadala jako jitrnice. Jelikož jsem nehodlal plýtvat benzín na zpáteční cestu a zároveň si nechtěl zahrávat s tak drsnou ochrankou, z kapsy jsem vyndal peněženku a hledal příslušnou částku. Očima jsem přitom těkal mezi těma dvěma, přičemž až teprve pak jsem si povšiml cedule, která visela za to vyšší. Byl to ceník, kterému rozhodně neodpovídal vstup. ,,Chcete mě obrat?" zeptal jsem se jich, přestože jsem již v ruce držel tři bankovky.

,,Cože?" vyštěkla ta menší z nich.

,,Říkáte patnáct dolarů, vstup stojí deset." Ta vyšší převrátila oči v sloup a prstem, na kterém měla sotva nějaké maso, poklepala na text vedle ceny.

,,Umíš číst?" zeptala se otráveně, ,,Deset s partnerkou. Patnáct bez partnerky."

,,To je ale neúměrný, neměl bych spíš já platit míň, když tu jsem sám?"