Cliché [CZ]

Avoidance

|Ethan Chambers|

Mině jsem se pokoušel vyhnout asi tak jako Edward Cullen slunci. Dokonce bych tvrdil, že mi to šlo i líp než jemu. Nejsem sice upír, a tak by nemohla prasknout ta veliká bublina plná tajemství, ale rozhodně mi to šlo natolik, abych se jí vyhýbal na chodbách, někdy i při hodinách a když u nás opatrovala Chucka, zvládl jsem se zdejchnout někam do ústranní. Jednak jsem nechtěl čelit riziku a přijít o dost snadný výdělek, který jsem od Alstona obdržel téměř okamžitě a raději jsem se ani neptal, kde ho sehnal, druhak mi to přinášelo i výhodu, kdy jsem nemusel poslouchat Mininy marné pokusy o konverzace, které často končily naprostou fraškou. A i když přiznávám, že jsem na ní nechtěl být tak zlý, ale do té ignorace jsem se moc vžil, přinášelo mi tohle ticho jisté potěšení.

Všechno dokonale vycházelo podle plánu.

Tedy až do doby, kdy se u nás konala oslava Chuckových šestých(?), mělo by mi být trapně, že neznám věk toho malýho bastarda, narozenin, které jsem se z kdovíjakého důvodu musel účastnit také. A to se vztahovalo i na přípravy před oslavou, které probíhaly už od rána. Už z principu jsem se nehodlal zúčastňovat při výpomoci, ale rád jsem tvrdil, že moje sezení na barové židličce u kuchyňského ostrůvku pomoc je.
Vyťukával jsem zrovna zprávu Jasonovi, abych se ujistil, že na tu oslavu přijde také a nenechá mě ve štychu. Navíc, moji rodiče by jistě potěšilo, kdyby s sebou vzal jeho rodiče a zase se po nějaké době sešli. Tím bychom si odbili i jednu ze společných večeří, která by nás jistě zanedlouho čekala. A já tak smetu dvě mouchy jednou ranou.

Periferně jsem zahlédl, že matka, která – by – připravovala margaritu pro dospělé účastníky oslavy, si sem tam přelila do skleničky vedle a napila se. Nebylo divu, že zanedlouho už měla na tváři úsměv širší než Grand Canyon. Chtěl jsem zavrtět hlavou, ale protože by se mi dostalo až příliš vlezlých dotazů, raději jsem oči sklopil zpět na telefon a vyčkával na zprávu od Jasona. Přistihl jsem se, že jsem nervózní, protože kdyby to zrušil, byl bych účastníkem na tom nejhorším večírku vůbec. Teda pro mě.
Mohl bych se zúčastnit super hry na Babu, ale nepřipadalo to v úvahu už z několika důvodů. A) asi bych byl tím nejstarším hráčem, protože věková hranice se pohybovala od pěti let do šesti, s výjimkami do sedmi b) moje plíce by výrazně protestovaly proti tomu nadměrnému pohybu a c) už na mě dávno neplatí ten trik, kdy sním hodně cukru a jsem hyperaktivní.
Taky jsem se mohl přidat do kroužku těch dospělých, kteří se tradičně scházejí pod velkým zahradním stanem a snaží se překřičet jeden druhého. Často se chvástají svými nemovitostmi a pak to jdou zapít. A oni to zapíjejí poměrně často, takže se během pár hodin stane, že těch několik dospělých je otravnějších než po cukru hyperaktivní děti. Jít spát také nepřipadalo v úvahu, protože křik ze zahrady by se bezostyšně prodíral skrz okenní tabulky skla.

Takže teď už chápete, proč můj život závisel na Jasonově příchodu, jinak bych musel jako záložní plán využít Minu. A když to řeknu takhle, byla mezi posledními, kdo by mě mohl zachránit.

Když už je řeč o Mině, na těch před-přípravách se podílela také. Člověk by řekl, že tím rozvěšováním balónků a světýlek po verandě nedělá nic záslužného, ale i tak se při tom neustálém běhání sem a tam dokázala tvářit důležitě. Nebo se snažila vypadat neublíženě a kamenně, aspoň v mojí přítomnosti, kdy mi chtěla dát najevo, že náš poslední rozhovor ji nijak nevykolejil.

,,Paní Chambersová, došly nám balónky a je třeba ještě vyplnit skákací hrad. Taky bychom potřebovaly pár kelímků a všimla jsem si, že chybí i svíčky na dort." Mimo jiné byla ta rusovláska pověstná svým otravným narušováním cizího klidu. Přesně těmito slovy přerušila krásnou symbiózu ticha mezi mnou a matkou, která se na ní v po dokončení jejích slov obrátila. Normálně bych od matky čekal, že se promění v něco, co připomíná lávu-vrhající-vulkán, ale vzhledem k těm pár skleničkám margarity se na Minu usmála a mě teď začal jejich rozhovor fascinovat víc. Jen v rychlosti jsem přečetl Jasonovu zprávu, ve které mě ujišťoval, že dorazí, a tím mi spadl i částečný kámen ze srdce, a zaměřil se na dvě něžná pohlaví, která stála přes kuchyňský ostrůvek naproti mně.