Cliché [CZ]

About my courage

|Ethan Chambers|

Ať už byla Mina sebevíc chápající člověk, neměl jsem na to tam ten večer zůstat. Raději jsem vzdoroval svým myšlenkám, které mě užíraly vinou po zbytek večera, než abych musel čelit jejímu pohledu. Možná jsem tím dokázal, jaký jsem zbabělý sobec, ale pro jednou jsem se chtěl vyhnout hlubokému rozhovoru na vysvětlenou. Alespoň v tu chvíli, protože vnitřně jsem věděl, že stejně jednou přijde.

Ten večer jsem se mu sice úspěšně vyhnul, a vyhnul jsem se i jakémukoliv očnímu kontaktu s Minou, ale nedošlo mi, že následující den ve škole už mu budu muset čelit.

Zrovna byla pauza a všichni studenti jako by se rozhodli, že nejlepší místo, kde se shromáždit, je chodba plná skříněk. Možná byla jednou z nejširších na téhle škole, ale jakmile ji zaplnily davy studentů, sotva se v ní člověk zvládl pohnout. Nemluvě o tom, že do všeho chaosu se přidaly členky z kinematografického kroužku, které po stěnách rozvěšovaly plakáty zvoucí na maturitní ples.
Nejednou se stalo, že když jsem stál u své skříňky a měnil si učebnice na další hodinu, o moje záda se otřeli jiní, nebo do mě i surově strčili bez jediné slušnosti se omluvit. Dokonce jsem nestihl ani prohlásit nějakou urážející poznámku na jejich adresu, protože zmizeli v davu dřív, než jsem se vůbec stihl otočit. Nezbývalo mi nic jiného, než abych tohle občasné šťouchnutí ignoroval, leč se zaťatými zuby.

Mina měla skříňku na druhé straně, jenom kousek ode mě. Ačkoliv jsem převážnou dobu svého času na výměnu knížek věnoval jejich nadpisům, nemohl jsem ignorovat sžíravý pocit, který máte, když na vás někdo kouká. Čím déle jí její pohled vydržel, tím větší jsem měl tendenci dvířka zaklapnout a rozebrat události minulé noci rovnou tady. A nakonec.. Jsem v sobě našel odvahu, která mi minulou noc chyběla a skříňku zavřel. Z té rychlosti okolí ovanul jemný vánek a několik mých vlasů se zatřepotalo. Ten zvuk evidentně vyvolal rozruch. Několik kolemjdoucích se otočilo, zatímco Mina zpozornila, evidentně jsem tím na sebe tak upozornil, že se několik odvážlivců, zvědavců, rozhodlo přiblížit. Nebo ke mně jenom vyslali svého zástupce.

Sotva jsem zavřel skříňku, po mé pravici se objevila nakrátko ostříhaná bruneta se širokým úsměvem na tváři, tisknoucí si na svůj hrudník učebnice, zatímco v ruce pevně svírala onen plakát na maturitní ples. Očima jsem se nejistě ohlédl po ostatních, abych se usvědčil v tom, že u mě nestojí ještě někdo další a ona nepřišla za ním. Jenže když jsem zjistil, že všichni okolo mě jenom ve spěchu obcházejí, uvědomil jsem si nebezpečí, které hrozilo z přímé konfrontace. Respektive, přišla mluvit se mnou. Ještě, než jsem se jí na cokoliv zeptal, jsem se podíval na Minu, která chápala přítomnost této dívky stejně jako já. Vlastně nechápala.

,,Ahoj," pozdravil jsem ji nejistě, protože jako typická holka nechtěla začínat konverzaci první. I když to byla ona, kdo přišel. Bylo vidět, že můj zájem, který byl zřejmý, když za vámi přijde někdo cizí, jí udělal radost. Zhoupla se na špičkách, protože jí asi přišlo blbé si rovnou poposkočit.

,,Ahoj," opětovala mi pozdrav nazpátek, mnohem sebevědoměji, s větší radostí a hlavně.. S úsměvem, který mi chyběl. Tahle konverzace se mi vteřinu od vteřiny zdála divnější, protože ani pak nic neřekla.

,,Ty něco.. Potřebuješ?" očima jsem zatěkal mezi ní a ostatními kolemjdoucími. Mimovolně jsem se podíval i na Minu, která naši dvoučlennou sešlost pozorně sledovala. A netvářila se kdovíjak nadšeně. Jako kdyby se i přes tu dálku snažila odposlouchávat, bohužel pro ni na té nejvíce frekventované chodbě nebyla možnost.

,,No já.. Když už jsi si mě všimnul," ta holka byla v něčem neuvěřitelná, možná to bylo tím, že byla až neuvěřitelně hloupá. Její poznámce, spíše jejímu chování, jsem se v duchu zasmál, abych to ventiloval i navenek, pobaveně jsem se ušklíbl. ,,Ty hraješ basket, viď? Viděla jsem tě na trénincích." V tom případě byla ta předchozí otázka zbytečná, a ačkoliv měla dost vysoké sebevědomí, neměl jsem na to ho shazovat. Mlčky jsem přikývl. ,,Já miluju basketbalisty.. Teda. Basket. Miluju basket."