Cliché [CZ]

Birthday boy

|Mina Gilbert|

Od pohřbu uběhlo pár dní a já cítila pořád tu stejnou bolest. Nemluvím o té duševní, nýbrž o tetování, kterým jsem se to snažila ventilovat. Začínala jsem pochybovat o pravdivosti sterilní jehly, protože den ode dne moje bolest neustupovala a v místě vpichů byla moje pokožka zarudlá.

Všem maturantům teď běhaly v hlavě pouze výsledky stipendijních testů. Někomu už přišli a svými dobrými zprávami znervózňovali svoje okolí. Jako třeba mě, protože jsem doposud patřila mezi ty, kteří nevěděli o svojí procentuální úspěšnosti. Možná neúspěšnosti. Jelikož jsem teď byla zvyklá všechny emoce ventilovat skrze něco, rozhodla jsem se, že si pokusím poradit i s touto nervozitou. Proto jsem vložila maximální úsilí do Ethanových dvacátých narozenin, které jsem chtěla učinit nezapomenutelnými.

,,Slyšíš to?" špitla vedle mě Blair, když jsme se oblékaly do sportovního oděvu před hodinou tělocviku v dívčích šatnách. Beze spěchu jsem si vyndala svoje modré triko a černé kraťasy z tašky na cvičení a až pak se podívala na blondýnku po mém boku, která se vyjeveně rozhlížela po celé převlékárně. Neznat Blair, tak si myslím, že hry s falešnou přítelkyní na večírcích bere poněkud vážně. A tohle by mě v tom jenom utvrzovalo. Ale protože šlo právě o ni, zřejmě měla na mysli nějaký pikantní drb. Ještě dřív, než jsem jí odpověděla, jsem se také rozhlédla a snažila se zachytit útržky z rozhovorů ostatních. Patrně jsem nebyla tak bystrá jako moje kamarádka, protože nic tak exklusivního, co by stálo za zvýšenou pozornost, jsem nezaznamenala. Bezvýznamně jsem pokrčila rameny a narovnala si modré triko na lavičce před sebou, abych se do něj lépe dostala. ,,Bianca Blakeová ty stipendijní testy udělala." Nevěřícně jsem se na Blair podívala. Normálně by mě taková zpráva nevzrušovala, ale pokud šlo o Biancu, překvapilo mě to.

Šlo spíš o to, že té dívce nikdo nedával šance na úspěch. Každý jsme měl za to, že jediné, co má v hlavě je nejdražší značka make-upu a slova písniček Justina Biebera. Byl to přesně ten typ, který se vozí ve svém smartu, na večírky chodí převážně v přiléhavých šatech a úkoly za ní dělají naivní basketbalisti za menší protislužbu, to mi jistě rozumíte. Poprvé za čtyři roky jsem té nakrátko ostříhané brunetě něco záviděla.

,,...Zajímalo by mě, kterej chudák pro ní ty výsledky zmanipuloval. Ta holka nemá v hlavě nic. Rex ze třeťáku mi říkal, že s ní byl v létě na brigádě. Jednou po ní něco chtěl přinést a ona opáčila, že to nepůjde. Když se jí zeptal proč, ukázala na dveře s nápisem ‚pouze pro personál.' Dvacet minut jí vysvětloval, že i ona se počítá mezi zaměstnance." Nevěřícně jsem nad Blaiřinou historkou zavrtěla hlavou a ohlédla se za Biancou, která ve spodním prádle poskakovala před svými přívrženci. Nebyla jsem si jistá, jestli se chlubí značkou toho textilu nebo výsledky z testů. Ale pokud šlo o Biancu, jistě se jednalo o možnost první.

,,Tobě už to přišlo?" zeptala jsem se Blair. Kamarádka po mé levici se zrovna soukala do stejného trika, pouze s menší velikostí, a proto její odpověď byla tlumená:

,,Ne, ale víš co?" Když už mohla, natočila na mě hlavu a vlasy skřípnuté pod trikem si elegantními pohyby dlaní vyndala ven. ,,Mně je to vlastně fuk. Vzali mě do modelingový agentury, sakra. Za chvíli pojedu dělat pravej byznys." Ušklíbla se a svoje všední triko složila, ‚složila', do malého klubíčka, které položila na horní poličku nad věšáky. ,,A co ty? Už se ti ozvali?"

,,Ne, ještě mi nic nepřišlo," přiznala jsem poníženě vzhledem k situaci s Biancou.

,,Ale zvládáš to docela dobře," uznala Blair obdivně a sundala si i džíny, které hned vyměnila za kraťasy.