Cliché [CZ]

It's gonna be okay

|Ethan Chambers|

,,... Tak tohle byla pecka No one a pokud jste nás naladili až teď, připomeneme, že jsme se ptali, která známá zpěvačka ji nazpívala. První volající obdrží..."

,,Dneska už nikdo neumí dělat pořádnou hudbu, nepřijde ti? Pořád hrajou jenom tyhle popový slaďáky.." Táta skočil do řeči moderátora a na demonstraci příšerného vkusu dnešní doby ztlumil rádio, nervózně rukama přehmatával na volantu, zatímco se rozhlížel po vhodných ulicích, kterými by cesta domů byla nejkratší – snažil se totiž vyvarovat dopravní špičce na pětasedmdesáté, před kterou nás varovala právě rádiová stanice Kiss FM.

,,Alicia Keys," řekl jsem nezaujatě a pokrčil rameny.

,,Cože?" zeptal se hnědovlasý muž vedle mě se smíchem a na minutu upustil od ostražitého hlídání si vlastní cesty.

,,Zpívá to Alicia Keys." Pohled jsem odtrhl od okýnka, které bylo stažené až úplně dolů, neboť bylo léto a teploty přesahovaly třicet stupňů, ba ne víc, když se jednalo o město. Dokázal jsem si představit, jak moc by mě spálil asfaltový chodník, kdybych na něj položil bosé chodidlo. Lidé se v těchto vysokých teplotách uchylovali do nejbližších restaurací s klimatizací nebo těmi, jejichž terasy byly zastíněné. A ačkoliv se všichni snažili být co nejméně oblečení, můj otec, jako vždy, na sobě měl košili a kalhoty od obleku. A to mě pouze vezl z letní školy.

,,Myslel jsem si, že když už tě nic nenaučí ve škole, naučím tě aspoň něco já. Arctic monkeys jsou pravá muzika." Zasmál se a odbočil doleva. Zdálo se, že tátův objev této ulice byl úspěšný, neboť jsem začínal poznávat okolní budovy. ,,Kde vůbec máš tu pásku? Dej jí tam." Hlavou nepatrně pokynul k rádiu, z nějž se potichu ozývaly nadšené výkřiky výherce.

,,Nemůžu jí najít," přiznal jsem provinile.

,,Cože?"

,,Chtěl jsem jí ukázat klukům ve škole, ale nemůžu jí vůbec najít."

,,Kluci ve tvým věku nepoznají kvalitní hudbu," opáčil. Nebyl vůbec naštvaný. Naopak. I přesto si dokázal udržet svoji vlídnou náladu, navzdory horku.

,,Už jí nebudu nikam nosit, přísahám," zaslíbil jsem se svému otci a naléhavě mu koukal do profilu tváře, po níž stékal pot. Táta na mě pootočil hlavu a se slabým úsměvem mi můj návrh odsouhlasil, znovu se však musel soustředit na cestu, načež začal zpomalovat, neboť jsme se blížili k domovu. Před ním zpomalil a vypnul motor, byl jsem již připravený vystoupit z auta, ale otec v něm seděl jako zařezaný a hleděl ke vchodu našeho domu. Tehdy jsem nechápal, co se děje, proč najednou tak zvážněl a jeho tvář zkameněla. Měl jsem pocit, že je to kvůli té pásce.

,,Vezmu tě ještě na zmrzlinu," podotkl tiše a zase auto nastartoval. Pustil jsem kliku auta a znovu se zaryl do sedačky. Bedlivě jsem pozoroval každou změnu v otcově tváři, ale ta byla neměnná. Bez emoce si hlídal jízdu.

,,Tati, já jí fakt neztratil," zaúpěl jsem, neboť jsem cítil vinu za jeho smutek, který se mu odrážel v očích, jenže neodpověděl. ,,Tati já ti tu pásku vrátím, slibuju! Tati!"

Tehdy jsem přehlídl ten detail, kdy poprvé zjistil, že matka má milence. Viděl je před domem a zachoval se jako správný muž, nechtěl, abych ji, tehdy jako malé dítě, viděl v očích jako zrádkyni.

,,Ethane," zazněl tentokrát již reálnější hlas než v mých představách. I dotek ruky na mé dlani byl mnohem opravdovější. Chtěl jsem se co nejrychleji podívat na dívku, která mě oslovila, neboť mi byla něčím povědomá, ale moje víčka jako kdyby k sobě byla slepena tím nejsilnějším lepidlem. A tak trvalo, než jsem se podíval tváří v tvář opravdové realitě, do níž najednou začalo všechno vstupovat. Už jsem nevnímal pouze Minu sedící na mé posteli, ale i přístroje, jež kontrolovaly moje životní funkce a vyluzovaly nepříjemný pípavý zvuk. A i když jsem měl zjevně zaplacený nadstandard, nemohl jsem se zbavit pocitu, že tahle nemocniční místnost je moje cela. Nebyl jsem k ničemu připoután, ale s těží jsem se pohnul, na stolku po mé pravici sice byla sklenička vody, ale moje ústa byla vyschlá jako pouště na Sahaře, nemluvě o tížícím pocitu na mé hrudi, která jako kdyby se s každým nádechem zužovala. Využil jsem svoji minimální pohyblivost a sevřel její ruku v té své. Sklopila hlavu k našim dlaním a nijak se nesnažila uniknout z toho sevření, naopak. ,,Měl jsi špatný sen," oznámila mi soucitně. ,,Vypadáš... Jinak."