Cliché [CZ]

I've got a plan

|Ethan Chambers|

‚...Words have no power to
impress the mind without the
exquisite horror of their
reality...'

Černý lihový fix, jehož špička klouzala po plechové stěně dvířek od skříňky, přehlušil všechny ty pondělní bezbřehé konverzace, které se linuly chodbou. Jen párkrát jsem očima sjel od žluté nátěrové barvy, která dvířka pokrývala, abych se podíval do očí kolemjdoucích, kteří si mě na oplátku prohlíželi. Žádné zaujetí v tom nebylo, spíš to vypadalo, jako kdyby na jejich tváři byl jeden velký otazník, jež tvořily ty vrásky na jejich čelech.
Jeden hlas však přehlušil i ten fix. Nejenom proto, že byl vysoce posazený, na rozdíl od majitelky, která mi sotva sahala po klíční kosti, ale hlavně byl blíž než kdokoliv ostatní. Sice jsem se snažil svoji pozornost držet na těch pár slovech, která přede mnou byla zvěčněná, ale zrzavé vlasy, které měla v drdolu, si žádaly speciální pozornost. Snad pro jistotu, že bych se rozhodl jí nijak neodpovídat, se mě zeptala:

,,Ty jsi Blair něco udělal?" Kupodivu ani nezněla nijak naštvaně. Zdálo se mi, že se ptá víc ze zvědavosti, než že by mi to chtěla vyčítat. S odpovědí jsem si dával na čas. Fix jsem překryl víčkem, které jsem měl v druhé ruce a přetočil ho mezi prsty s celkem hrdým výrazem na svůj krasopis, jež nebyl tak obvyklou záležitostí, i když mi o něco šlo.

,,Ne, proč?" zeptal jsem se Miny, jejíž tvář jsem vnímal asi tak z poloviny. Ne proto, že bych se na tu druhou polovinu nedokázal soustředit, ale spíš proto, že jí překrývala právě ty otevřená dvířka. Zelené oči – sranda, bylo to jako paradox, že zrzaví lidé měli povětšinou zelené oči – se zlostně zúžily. Tentokrát už v té slečně nebyla zvědavost, spíše nedůvěra vůči mým slovům, která jako kdyby si stejně převzala po svém. Tedy v opačném mínění.

,,Říkala jsem si, že když spolu chodíte, tak by bylo fajn, kdybychom spolu seděli na obědě, ale ona mě odbyla.."

,,Počkej, chodíme?" její slova mě zaujala natolik, že jsem pohnul dvířky od skříňky do strany, abych zmerčil na celý její obličej. Dívka v černém triku, jehož rukávy byly klukovsky ohrnuté a mělo nášivku kapsy vlevo na hrudníku, nejistě nakrčila čelo a pak nezaujatě pokrčila rameny.

,,Jasně," odpověděla rozhodně, narovnala si popruh od batohu na rameni a zhoupla se na špičkách, aby zabila čas něčím jiným než tlacháním se mnou.

,,Já jsem nikdy neřekl, že spolu chodíme."

,,Oh, to snad ani nemusíš říkat, když se s holkou vyspíš," zakoulela očima jako nad věcí, která by měla být nad slunce jasná. Jenže já si během krátké odmlky musel zrekapitulovat, co se vlastně v ten sobotní večer stalo. Nebylo toho sice moc, co bych si pamatoval, ale rozhovor s Blair mi výrazně utkvěl v paměti. Na druhou stranu, nechtělo se mi před Minou přiznávat, že jsem jí v neděli ráno lhal a nic nebylo. Tak jsem pouze pokrčil rameny a dlouze vydechl před následující odpovědí.

,,To máš z těch svých knížek," Mina nechápavě zamrkala.

,,Co jako?"

,,Ty knížky v tobě vyvolávají akorát mylnou představu o tom, že život je jedna velká romantika. To je špatně. Ne pokaždý, když se s někým vyspíš, to hned musí znamenat, že spolu strávíte zbytek života," Mina se snad zamračila ještě víc. Představte si ten nejhlubší kráter. Přesně tak moc se prohloubily vrásky na jejím čele.

,,Asi jsem cestou sem zapomněla, jakej jsi kretén," procedila mezi zuby, pevně uchopila ucho od batohu a za účelem dramatického a naprosto pohoršeného odchodu, ze sebe vydrala odfrknutí. Vlastně ta sto šedesáti centimetrová zlost působila víc komicky než hrůzně, a tak jsem za její osobou pouze pootočil hlavu a po rtech nechal rozjet krátký úsměv. Ani ne tak radostný, jako spíš vítězný. Hlavu jsem nakonec obrátil zpátky ke skříňce a zase dvířka o něco otevřel s účelem jejich dalšího poskvrnění. Kdoví, co ve mně zanechalo tu naivní představu, že bych měl šanci být na chvíli sám. ,,Tohle je ničení školního majetku," ozvalo se za mými zády. Vlastně to byl více než známý hlas, u něhož bych očekával, že ho dneska už neuslyším. Její výhružky o odchodu asi nebyly tak žhavé, vzhledem k tomu, že poté, co jsem se otočil, přede mnou zase stála zrzka.