Cliché [CZ]

B-day party

|Mina Gilbert|

Začala jsem uvažovat, kdy se můj život začal podobat manželce na mateřské. Jen mi k tom všemu ještě chyběl chlap. A práce, abych tu mateřskou dovolenou vůbec mohla mít.
Moje plány na večer byly vždy kuriózní, ale žádná oslava, večírek, cokoliv, kde byl alkohol nebo hlasitá hudba, se ještě nepodobala té, na které jsem byla dnes večer.

Z barevného nafukovacího hradu na rozlehlé parcele se ozýval dětský smích předškolních dětí, zatímco jen kousek od něj stál zahradní stan s podlouhlými stoly prohýbajícími se pod návalem jídla uvnitř. Jen jeden stůl byl od všech odříznut, ale rozhodně byl nejvýjimečnější. Byl na něm totiž narozeninový dort. Několik pater s jahodovou polevou a barevným sypáním, na jehož vrchu byla svíčka ve tvaru šestky, kterou jsem osobně vybírala. Těm bystřejším z vás už určitě neunikl fakt, že jsem byla přítomna na dětské oslavě narozenin. Což by ještě nebylo to nejhorší, jen kdyby to nebyla oslava narozenin kluka, kterého opatruji a on nepatřil do rodiny plné snobů, která, jak se dnešní večer ukázalo, se obklopovala lidmi z podobné vrstvy. Určitě tušíte, že se svým životním příběhem plným kotrmelců jsem sem úplně nezapadala. A to ani róbou. Zatímco všichni byli oděni ve svátečním, včetně našeho malého oslavence, já jsem na sobě měla bílé triko, o kterém jsem si myslela, že patří mezi ty slušnější, a černé přiléhavé džíny, které měly na svých kapsách zlatý zip. O tom, že moje černé conversky měly zašedlé špičky ani nemluvě.

A protože jsem se nějakým způsobem zapojila do příprav oslavy, byla jsem paní Chambersovou přemlouvána, hned poté co vypila asi pět skleniček margarit, abych zůstala na její průběh. Ani jsem snad nechtěla myslet na to, že Blair je teď na nějaké párty, kde se to asi slušně rozjíždí a kde probíhá hned několik pohlavních styků najednou.

Radši jsem tyhle myšlenky zahnala, protože jsem netušila, co mě štve víc.
Jestli to, že Ethan, o kterém jsem doufala, že by mi mohl jako můj jediný vrstevník zde dělat společnost, ale místo toho se někam vypařil se svým blonďatým kamarádem, nebo to, že Blair si někde užívala beze mě. Jo, rozhodně vím, co mě štvalo víc. Ethan.
Ethan, který mi dnešním rozhovorem v obchodě s dětskými potřebami dal najevo, že bychom spolu zase mohli vést konverzaci, ale z nějakého důvodu mi pak zase začal odsekávat jednoslovnými odpověďmi. Jeho změny nálad už se nedaly vysvětlit jinak. Možná jiným prostředím, které ho v tom městě donutilo k navázání nějakého kontaktu. Ať už to bylo jakkoliv, teď mě nechal na holičkách.

Brouzdala jsem okolo dlouhého stolu s jídlem, jistě jsem ve svém oděvu musela budit dojem cataringu, který zde byl mimochodem také, a hledala nějakou jednohubku, která by aspoň na pár minut uspokojila můj žaludek, který už snad od šesti řval: ‚Pomoc!' Což o to, jednohubky zde byly, ale byly to přesně takové, které byste čekali na podobném typu oslav. Jednohubka s lososem, jednohubka s tataráčkem, kaviárové jednohubky, ačkoliv jsem neměla absolutní ponětí, co to ten kaviár vlastně je. Ale i tak mě nepřekvapovalo, že všechny tyto druhy zůstaly netknuté.
Na druhou stranu jsem se nijak nechtěla pouštět do ovoce namáčeného v čokoládové fontáně, protože při mém štěstí s bílým trikem by to dopadlo katastrofálně. Podobně na tom bylo fondue, které z mé strany také zůstalo nezasažené.

,,Neříkejte to Kelly, ale naprosto nesnáším lososa," ozvalo se po mém boku hluboce a mužně, přesto vesele. Ohlédla jsem se na muže, který mi svěřil své tajemství ohledně nesnášenlivosti této ryby, přičemž jsem zjistila, že to byl George, tedy pan Chambers, který ještě před chvílí přišel z práce, a i tak na sobě měl černý oblek. Kelly, paní Chambersová, měla štěstí, že měla někoho takového po svém boku a Ethan měl štěstí, že tento muž byl jeho otcem.