Cliché [CZ]

You've got a new message

|Ethan Chambers|

Chlad pronikal zvenčí pootevřeným oknem v kuchyni jako hlasitý štěkot několika psů zároveň. Pravidelné intervaly tohoto zvuku působily psychické podráždění mojí mysli. Jen občas se stalo, že byly proříznuty něčím jiným, ať už to bylo zavytí nebo projíždějící auto. Za celou dobu jsem ale nezaslechl zvuk, který by se podobal tomu nadcházejícímu. Za mými zády jako kdyby se všechny hrnce rozhodly, že vyskáčou z polic ven na tvrdou podlahu. Poté, co jsem sebou vyděšeně trhl, jsem zvedl hlavu od několika papírů, které jsem měl před sebou a otočil se za původcem toho randálu, jak jsem posléze zjistil, nebyl jsem daleko od pravdy.

Poblíž kuchyňského ostrůvku stál Chuck, který měl v ruce hrnec a hned několik dalších leželo okolo něho. S provinilým výrazem se nejdříve podíval na tu spoušť a když instinktivně vycítil můj podmračený pohled, zvedl na mě hlavu a jeho tvář se zahalila do ještě většího pocitu viny. ,,Jejda," vypustil ze sebe tiše, aniž by se pohnul.

,,Můžeš mi říct, co děláš?" Najednou jsem cítil za ten nepořádek jistou zodpovědnost. Přeci jen jsem dnes večer byl ten, kdo měl hlídat Chucka, a tak nějak jsem doufal, že se to vyvede bez mého zasahování. Tenhle incident se stal přibližně hodinu poté, co odjeli rodiče a já tak pochopil, že to beze mě nepůjde.

,,Mám hlad, chtěl jsem si udělat něco k večeři," zaškemral malý zrzek stojící jen dva metry od barové židličky, na které jsem seděl. Ušklíbl jsem se a otočil se zpátky k papírům.

,,A můžeš mi říct, co jsi chtěl dělat, když jediný, co umíš uvařit je voda?" zeptal jsem se ho bez navázání očního kontaktu. Ten malý človíček za mými zády už nijak neodpověděl. ,,Ukliď to," přikázal jsem mu bez přívětivého tónu a začetl se do textu přihlášek na stipendijní testy. Jenže jsem to nedokázal přečíst. Nejenom, že Chuck svým úklidem způsobil ještě více nepořádku, protože mlácení hrnců o sebe vyluzovalo opravdu nepříjemné zvuky, ale psi zvenčí se z nějakého důvodu také nedokázali uklidnit. ,,Tady by tomu člověku z toho fakt hráblo." Prudce jsem se zvedl ze židličky a několika ráznými kroky přešel k oknu, z nějž jsem vykoukl ven do tmy. Chtěl jsem se ujistit, že štěkot je pouhou zábavu pro ta zvířata na večer a ne něčím, co by nás muselo varovat. Ničeho podezřelého jsem si nevšiml a prudkým otočením madla okno zavřel úplně. Když jsem se otočil, Chuck už stál u mých papírů a zkoumavě si je prohlížel. Za ním stále ležela hrncová nehoda.

,,Co je to?" Zvedl jeden list do vzduchu a zamával s ním.

,,Přihláška na stipendijní testy. A polož to tam, kde jsi to našel. Dětem to do ruky nepatří." Chlapec rezignovaně upustil list papíru a s dlouhým povzdechem přešel kuchyňský pult na druhou stranu, kde se vyškrábal na barovou stoličku. I já se vrátil na své místo, takže teď jsme seděli naproti sobě a oba dva hleděli do těch stejných papírů, což mě dost znervózňovalo, přestože Chuck ještě neuměl číst. ,,Nechceš si všímat svýho?" odsekl jsem na to jeho civění po několika minutách.

,,Proč tu dneska není Mina?" přerušil mě opět dětský hlas někde v půlce druhé věty. Normálně bych jeho všetečné dotazy ignoroval, jenže zmínka Minina jména mě donutila zpozornit. Zvedl jsem oči do těch jeho a pokrčil rameny.

,,Nevím." Nechtěl jsem Chucka jen tak odbýt, vlastně chtěl, ale pravdou bylo, že jsem opravdu neměl tušení, co se skrývá za její častou absencí. Možná to vážně byla únava, ale to by vysvětlovalo dnešek, nikoliv ty předešlé dny. ,,Teď tě ale hlídám já, takže dělej, co ti řeknu a ukliď ty hrnce." Hlavou jsem na náznak zkázy pokynul přes rameno a pak ji zase sklopil na papíry.