Cliché [CZ]

It's just about you

|Mina Gilbert|

Je zajímavé, že oba jsme pravidlo ‚Nespěchat na to' pojali úplně jinak. O to zajímavější je, že jsme ho pojali stejně. Možná vám teď přijde, že předchozí věty byly smyšleny pod vlivem nějaké drogy. Nebyli byste tak daleko od pravdy, ale dřív, než mě odsoudíte, si přečtěte následujících několik klišé vět, ke kterým jsem se za poslední dny upínala až příliš často.

Takže ano. Byla jsem pod vlivem drogy, drog, ale byly naprosto legální. Ethanovy oči byly legální, Ethanův úsměv nezakazovala ústava Spojených států a jeho rty byly stejně tak dovolené jako namáčení sušenek do čaje. Nehledě na to, že já jsem ty sušenky smáčela častokrát a ráda. Upozorňuji! Nemyslete hned na to první, co vás napadne. K tomu jen tak nedošlo. Jenže by vás sakra překvapilo, jak skvěle líbá. Že se tohle začíná podobat nějaké červené knihovně? Možná, ale přesně tak si připadá holka v prvních dnech s někým, koho má opravdu ráda. Byla jen otázka času, kdy i my dva narazíme na nějaký první útes.

Mezitím jsem však měla v hlavě jiné věci. Jako třeba, jak si mám lehnout, aby mě přestala bolet záda, nebo proč Ethan vybral tak špatnou písničku pro naši chvilku o samotě, kterou jsem zajistila tím, že se mi podařilo Chucka zaměstnat.
Nakonec, když jsme bourali naše první pravidlo a tiskli jeden na druhého rty, jsem nohy obmotané okolo Ethane využila k ladné otočce a tím mu umožnila, aby si také zkusil, jaké to je, aby ho do zad tlačilo dřevo z postele. Kupodivu zaskučel dřív než já. Netrvalo to ani několik vteřin.

,,Ne takhle," řekl tlumeně v polibku. Navzdory jeho tichého protestu jsem ho za ramena přitlačila k matraci, Ethan evidentně neměl rád, když nemá věci pod kontrolou, proto naše polibky utnul odtáhnutím. Více méně ještě více zabořil hlavu do polštáře. Sedíce na něm jsem se napřímila, rukama se ale i nadále opírala o ramena, a prohlédla si jeho obličej dotčený obličej na oplátku s trochu poučným.

,,Taky jsem obětovala svoje záda, obětovala jsem riziko, že Chuck řekne, že jsem se na něj vykašlala a obětovala jsem svoji kůži, kdyby se mu náhodou něco stalo.."

,,Aspoň by byl klid," skočil mi do toho Ethan s pobaveným úšklebkem. Možná si ale měl uvědomit dřív, že ještě pořád má mé ruce až příliš blízko svého obličeje. Umravnila jsem ho krátkým poplácáním po tvářích, u čehož se samozřejmě instinktivně ohnal svými dlaněmi.

,,Chci tím říct, že ty přes to všechno nedokážeš obětovat svoje záda ani na dvě minuty?" Ethan pokrčil rameny.

,,Mám rád nad věcmi kontrolu."

,,Oh, tak ty máš rád nad věcmi kontrolu? A co přesně jsem za věc já?" Ruce jsem tentokrát dala v bok a nadále shlížela na Ethanovu tvář, jejíž svaly se chvěly v pobavení. ,,Nade mnou nemůžeš mít kontrolu."

,,Proč? Protože sama jsi tak panovačná?" Chystala jsem se k dalšímu umravňování náctiletého mladíka, když v tom jsem si uvědomila význam jeho slov a jen v duchu, tiše, s ním souhlasila. Rozhodně jsem to nechtěla dát přímo najevo, tak jsem to zahrnula aspoň do podtextu mých dalších slov, mezitím co jsem mu opatrně položila ruku na hruď, která se spíš chystala ho zase plácnout.

,,Vlastně tuhle písničku nemám ráda." Moc dobře pochopil, co se mu tím snažím naznačit, ale zřejmě se pohledem na stereo, ze kterého se ozývaly tóny Arctic Monkeys, chtěl ujistit, zda nelžu. Nic ho však nepřesvědčilo v tom, že by mi uznal aspoň trochu za pravdu a se samolibým úsměvem se na mě zase podíval zpátky.

,,No jo, ale mě jsi taky neměla ráda. A kde jsi teď?" Odpověď byla jasná: Na klíně. A nevím, jestli jsem se za to v tu chvíli neměla ráda, protože oponoval úplně přesným příkladem, nebo měla, protože Ethan byl.. Ethan.