Mrzelo jej, že se blížila svatba s tou, kterou nemiloval. Chtěl si ještě chvíli užít svobody, jenže mu rodiče v jedné z jeho minulých reinkarnací dali za budoucí manželku dědičku jednoho velice váženého rodu. On však miloval někoho úplně jiného.
♦♦♦
Tolik toho spolu prožili, projížděli na koních rozsáhlými travnatými pláněmi - on na stříbrném hřebci s černou hřívou, ona na černé klisně s bílou hvězdou na čele. Byla kovbojkou jeho mužné touhy, až tolik si ji vážil. Choval k ní city jako kdyby měl srdce ze zlata.
Když se narodil podruhé a chodil pravidelně na mše do jedné katedrály v Buenos Aires s věžemi sahajícími k nebesům, neustále procházel kolem jedné mladičké žebračky.
Ty vlasy jak havraní peří, oči smaragdově zelené, kde já je jen viděl? Usilovně přemýšlel. Nakonec v osiřelé dívce v roztrhaných šatech poznal svou vysněnou hrdinku. Tolik se jí ta tmavovláska podobala, načež v něm probouzela stále větší štědrosti vůči ní. Začal ji tedy brát s sebou do kostela.
Nejen, že dívce ukázal nádherný oltář se sochou Panny Marie, ale taky dívence kromě pár pesos na přilepšenou daroval i svůj černý růženec.
Možná si Bůh bude myslet, že se od něj hodlám vzdálit. To však není pravda. Jen dávám své milované to nejcennější, aby mohla věřit ve světlejší zítřky.
Nic takového bych nikdy neudělal z mladické nerozvážnosti. Já ji několikrát uzřel, jak odříkávala modlitbičku nad keramickým hrnkem s namalovanou růžičkou, do kterého jí lidé házeli drobné.
♦♦♦
Když ležel v posteli jedné z komnat venkovské vily, hleděl na snubní prsten na jeho levé ruce.
Musím se chtě nechtě oženit s dcerou jednoho muže zákona. Ale kdybych mohl svůj osud ovlivnit, udělal bych to bez zaváhání.
Uvědomoval si, že před pár hodinami, v hořícím kostele, nacházejícím se necelých čtyři sta mil od místa, kde se právě nacházel, umírala jeho milovaná.
Tolik by ji rád zachránil, jenže se k ní doslova prodíral přes běsnící dav, a jen pár kroků před svým cílem dostal kulkou vystřelenou z revolveru nějakého šílence přímo mezi lopatky.
„Memento mori," vykřikl, když se svíjel v bolestné agónii. „Pamatuj na smrt," řekl to samé, nýbrž španělsky. „Jen proč zrovna v tak nevhodnou chvíli a ve věku pouhých jednadvaceti let?" zachroptěl před svým skonem se slzou na krajíčku.
Usnul, avšak poté se znovu probudil. Neležel už v kaluži krve, ale útulně zařízeném pokoji.
Jakmile vstal na nohy, myslel si, že se jen probral z nejhorší noční můry, jakou kdy zažil. Snubní prsten na levé ruce však zářil, jako kdyby ten hrozivý sen ještě trval.
Kdyby to jen šlo, vzal bych si raději za ženu princeznu svého srdce. Při tom pomyšlení si zhluboka povzdychl.
Tolik se mi po ní stýská ...
Naleznu ještě vůbec tu nejkrásnější květinu na světě?
ČTEŠ
Divoká svoboda
FantasyV malé argentinské vesnici, přímo uprostřed travnatých plání, se zrodí několik hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi. Avšak zemi, kde se jejich příběh odehrává, vládnou nepokoje, jež páchají mnoho zla. Na bedrech vyvolených je tedy úkol nejen pátrat p...
