Jedné noci se nenápadně vykradla z domu rodu Juarézů, přičemž vyskočila z okna. Dala si velký pozor, aby se při pádu nezranila. Na to, jak si o ní Enrique myslel, že se zbláznila, si paradoxně počínala racionálně, každý svůj krok si promýšlela nejméně sedmkrát - tomu všemu ji naučila věrná služba vlastenecké armádě. Absolutně si nedokázala představit, kdyby se nenacházela po boku generála Calderóna jako jeho poručice.
Sice samozřejmě oba postupovali velmi tvrdý výcvik, aby se vypracovali na tak vysoké posty, ovšem jakmile v pár jistých okamžitých nevjeli v sedle svých koní mezi rozzuřený dav rozbouřených civilistů ani se nenalézali na válečné frontě, se její snoubenec vyznačoval velkou nerozhodností. Kolikrát ho jen přesvědčovala, aby už konečně učinil nějaké rozhodnutí?
Také jej utěšovala ve chvílích, ve kterých se s menšími či většími úspěchy snažil krotit své emoce. Že muže něco trápilo, poznala ve chvílích, kdy se s jistou melancholií ve výrazu tváře procházel po hlavní chodbě vojenské kasárny sem a tam či se z malého okna díval na noční nebesa ozářená matkou Lunou a posetá zářivými hvězdami; nebo jakmile se právě potají, mimo dohled ostatních vojáků, věnoval šití i vyšívání. Možná, že by bez ní nebyl absolutně nikým.
Teď ale ležela znavená na zemi, útěk ji velice vyčerpal. Teprve nyní si uvědomila, že koně zapomněla u své paní, které se zaprodala, nechala se jí ovlivnit snad více než rusovlásčin snoubenec, dokonce tak, že ona bez jakéhokoliv zaváhání dokázala splnit rozkazy temné señority. Kolikrát šla a přání démonické upírky vyplnila, zatímco Enrique přemýšlel a váhal, také viditelně potlačoval city deroucí se na povrch, s nimiž kdesi uvnitř sebe bojoval?
Přesto postupem času cítila, že služba šerifce na ni velmi působila, jako by si vojačka začala uvědomovat, jak se postupně vzdalovala sama sobě a její konání byla pravým opakem opravdového charakteru. Bartholomea mladou poručici jistojistě poznamenala velice významným způsobem. Žena si však v době svých prvních pochybností existenci nějakého nepříjemného pocitu nedokázala nikterak připustit.
Ne, to nic není, ona rozhodně za nic nemůže, říkala si neustále v duchu. Snažila se za každou cenu popřít vinu té, na niž se mladý pár spoléhal v období nepokojů. Proč bych ji měla podezřívat z toho, že si najednou v její přítomnosti připadám nejistá? Vždyť si to nezaslouží!
A přesto v ní, jakmile uplynul již nějaký ten čas, začala vidět hlavního viníka svých nelichotivých stavů. Leč nedokázala před dámu hrdě předstoupit a vyložit jí, co rusovlásku tížilo, pro takový čin najít odvahu jako pro boje na bitevním poli. Navíc - dokázala by dobrovolně z vlastního rozmaru opustit jediného muže, kterého milovala? Vždyť ona jej měla ráda snad mnohem více než on ji!
Stejně tak ale posléze učinila, když si uvědomila, že se zde cítila nesnesitelně a musela se tudíž odhodlat k ráznému kroku, protože, ač se snažila být démonické upírce věrná, stavět se do role ženiny služebnice, zřela, kterak o ni černovlasá míšenka ztrácela zájem, odsouvala na vedlejší kolej. Pořád se v duchu upínala na Cassia, jehož si za nastávajícího úplňku chtěla vzít. Ještě k tomu si přála, aby během ceremonie pomáhal pouze Enrique, jak kdyby Dafia zničehonic přestala existovat. Často volala jeho jméno, dokonce i při zkoušení svatebního šatu, zatímco její už tolik ne.
Hledala tedy způsoby, jakými na sebe upoutat pozornost - napsat vzkaz a někde ho zanechat? Ovšem kdykoliv vzala do rukou brk lehce namočený do kalamáře, hned si vše rozmyslela. Chtěla proto zaklepat na dveře, zeptat se: „Señorito, nepotřebovala byste náhodou s něčím pomoci?" Jenže stačilo jenom projít kolem a odvaha se náhle vypařila jak pára nad hrncem.
ČTEŠ
Divoká svoboda
FantasyV malé argentinské vesnici, přímo uprostřed travnatých plání, se zrodí několik hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi. Avšak zemi, kde se jejich příběh odehrává, vládnou nepokoje, jež páchají mnoho zla. Na bedrech vyvolených je tedy úkol nejen pátrat p...
