Divoká svoboda

Cesta XVI. - Vodopády emocí

Její cíl se sice ve skutečnosti nenazýval tak, jak jej ve své hlavě pojmenovala, ovšem k onomu místu ráda jezdila, když potřebovala zapomenout. Byla plná žárlivosti i křivdy, přála si vyrazit tam, kde by se aspoň trochu cítila sama sebou.

Ano, tisíc mil, příliš dlouhá vzdálenost pro ženinu kobylu, zvyklou spíše na elegantní drezurní kroky nežli nějakou dobrodružnou výpravu, avšak na druhou stranu - určitě za to taková cesta stojí. Klisnička však v duchu také zatoužila po symfonii vodní kaskády, samozřejmě taktéž na nejlepší trávu široko daleko, rostoucí u vysněného ráje. Latiffe zase chtěla spatřit snad tu nejkrásnější duhu na světě - žádnou hezčí totiž nikde jinde neviděla.

♦♦♦

Fabrizio konečně dorazil do vesnice. Ještě zkontroloval, zda tajemnou knihu cestou nepoškodil, ale naštěstí byla přesně v takovém stavu, v jakém ji alchymista vzal z knihovny sídla pana Floriána.

Jakmile šel ustájit svého bělouše, zrovna čirou náhodou ve stájích narazil na Epifana. Vypadal velice zasněně, stál opřen o jednu stěnu maštale, přičemž si něco psal do jakéhosi sešitu.

„Buon giorno," pozdravil mladíka sivooký muž. Ten chvíli nevnímal, až poté, jakmile zaregistroval mužův příjezd, zvedl hlavu.

„Buenos días," oplatil milé přivítání. Očima těkal po pánovi v saku i tlusté knize, se kterou přijel. „Tak přeci jen se podařilo čarovný spis zachrániti." Zhluboka si povzdychl. „A výpravu z domu zkázy, jak dovedu zříti, vy svedl bez úhony přežíti, není-liž pravda?"

„Jistěže, signore, já myslel, že vám udělám piacere, potěšení, ovšem nevím, do jaké míry." Obvykle působil velmi uzavřeným dojmem, jenže nyní nezvykle gestikuloval, zřejmě rozrušením. „Viděl jsem totiž něco, čím vaší maličkosti asi radost neudělám."

Exorcista nechápal, vždyť co špatného by se právě mělo stát? Jenže div neomdlel hrůzou, když slyšel gentlemanovo vyprávění o tom, že ten umělec, který sloužil pro společníka obou mužů a namaloval sérii portrétů Čtyř statečných, možná skrýval nějaké temné tajemství, neboť u něj elegán ve svých vizích viděl jakési drogy, sadistický smích, vášeň v týrání i zabíjení přinejmenším jedné nevinné oběti.

„No, věci se oproti očekávání začínají poněkud komplikovati," zareagoval ten druhý. „Co s tím jen můžeme udělati?"

Jenže, než stačilo dojít k jakémukoliv plánování, příchozí vzápětí položil dotaz na svou manželku, získal totiž pocit, že na výpravě strávil příliš dlouhou dobu. Přestože ji Cassiův starší bratr většinu času, jejž strávil ve vesnici bez věrného přítele, naprosto ignoroval, začal mít o krásnou Latiffe obrovský strach.

Zatraceně, zaklel černovlásek, i když se nic takového k němu absolutně nehodilo. Pro samou vášeň k míšence se závojem já naprosto opomněl na zlatovlasou květinku byť koutkem oka pohlédnouti.

Hlavně musím někam schovati veršovaný deníček, kam píši ozvěny polibků své vysněné Múzy.