Divoká svoboda

Cesta XIV. - Skrytá přání

Epifano se konečně probudil. Viděl však jen postel, toaletní stolek a koberec, na kterém předtím usnul. Ničemu nerozuměl. Hlavně realitě obklopující jeho tělo.

Ve snu Sanchiu obnažil i obšťastnil. Velmi si ten pocit užíval, že z něj ze spaní veršoval. Chtěl přídavek, pouhé sejmutí princeznina závojíčku z obličeje exorcistovi rozhodně nestačilo. Tolik si žádal se s ní milovati, až skrz snění svedl touhy uskutečniti. K aktu nakonec došlo, ovšem posledním láskyplným polibkem vše skončilo. Mladík náhle otevřel oči, nechtě pochopit, že se mu tohle jenom zdálo.

Taková krásná iluze, mohla býti ještě delší. Vždyť jsem za tak krátkou dobu nemohl stihnouti to nejlepší, na co já svedl čekati.

♦♦♦

Černovlasá krasavice, snědá míšenka, oděná do saténové noční košilky, už nedočkavě vyhlíží svého pána. Je přivázaná k dřevěné posteli, hledí před sebe na hořící krb. Neví, kde se nachází, ovšem interiér pokoje vypadá jak místnost nějaké horské chalupy. Žádné křišťálové lustry, luxusní nábytek, vše je obyčejné, dřevěné – tedy kromě cihlových kamen. Ovšem ani tato dominanta pokoje nevypadá jak z honosné rezidence.

K dívce právě, pln chtíče, přichází Epifano. Svrchník již dávno má někde odložený, košili též. Nosí pouze kalhoty s opaskem, odhaluje svou svalnatou hruď. Touží po ulovené zaječici, pozoruje umění slastného svazování, rozkošné uzlíky zdobící i věznící dívčino tělo. Dívá se na šáteček zavázaný přes Sanchiiny rty, očima hypnotizuje růžičku umělecky vyřezanou do líčka.

Nalézá se v sedmém nebi, celý vzrušen, cítí tlak pulzující tělem. Nevnímá spáchání hned několika hříchů, on po něm přímo dychtí. Konečně může popustit uzdu emocím a fantaziím.

Sní o tom, kterak si ji přivlastní. Přemýšlí o nějaké sadistické metodě vyhánění démonů z dívčiny duše. Možná květinku na tvářičce obtáhnout nožem? Přikreslit lístečky? Ozdobit ještě druhou skráň? Nebo trošilinku přikrášlit nějakou jinou část spoutaného tělíčka?