Cassio opustil vesnici Ferro di Caballo bez jakéhokoliv rozloučení, aby mohl nalézt svého ztraceného koně Starrita.
Jít sto mil na jih, dokud nenarazím na stádo ušlechtilých koní.
Tam jej určitě naleznu. Pokud ne, zeptám se Alejandry, mladičké pastýřky žijící na samotě u pastvin. Ta určitě bude vědět, jak navázat s mým hřebcem kontakt a nalézt jeho stopu.
Jsme jedno tělo i duše, osud nás nikdy nesmí rozdělit. Pokud tak ale učiní, já navždy ztratím koňského strážce, zrozeného pouze pro mne.
Zemřu, zmizím jako prach, protože bez něj nedokáži žít.
Zkroušeně při těch myšlenkách hleděl do prázdna. Jakmile mu ukápla slza, ihned si ji otřel do košile, načež pokračoval odhodlaně dál skoro do vyčerpání vlastních sil.
On mne miluje. Já jej též.
Nesmíme jít od sebe, aby naše existence nezanikla.
♦♦♦
Když slunce na obloze vystřídal měsíc, černovlasý hoch si řekl, že by se podíval po nějakém odpočívadle, nejlépe s nějakým zdrojem vody, ať už pramenem, či napajedlem.
Chvíli chodil po otevřeném prostranství, kde se nenacházel žádný stín, všude jenom tráva a polní kvítí.
V nohách cítil ukrutnou bolest, v hrdle zas vyprahlou poušť. Nepočítal s tak náročnou výpravou, neměl ponětí o tom, co znamenalo sto mil. Takovouhle vzdálenost od jednoho bodu k druhému znal snad jen z dobrodružných románů, které kdysi četl.
Ulehl, pln únavy, do zeleného koberce. Poté spal jako nemluvně, dokud jej nevzbudila duše mladičké ženy na cestě do vesnice, kde v ložnici v honosné vile odpočívalo tělo připravené jen pro ni, aby ho těsně před svítáním probudila k životu.
Ta bludička vypadala jako pohádková víla. Její zlaté vlasy, safírově modré oči a pleť bledá jak porcelán dokázaly učarovat každého, kdo na ně pohlédl. Klobouk s pavími pery, červený kabátek, bílé šaty, doplněné střevíci se stuhami z ní dělaly opravdovou dámu.
Takto oděná by klidně mohla dělat společnici v salónku pro jakéhokoliv gentlemana, který by ji chtěl mít po svém boku. Vznešenost společně s elegantní ušlechtilostí z ní přímo zářily.
Určitě patřila k nám, jestli si to dobře pamatuji, říkal si Cassio v duchu, načež mu na jeho rtech spočinulo jméno Latiffe, přesně tak dámě z vyšších kruhů každý říkal.
ČTEŠ
Divoká svoboda
FantasyV malé argentinské vesnici, přímo uprostřed travnatých plání, se zrodí několik hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi. Avšak zemi, kde se jejich příběh odehrává, vládnou nepokoje, jež páchají mnoho zla. Na bedrech vyvolených je tedy úkol nejen pátrat p...
