Umělec, jakmile udělal pár tahů štětcem na rozmalovaném plátně, znovu zatoužil po krutostech. Párkrát se tedy podíval na spoutanou Alejandru, přemýšlel, kterak s ní naložil. Možná by mohl nechat promluvit vrhací nože, které mu před pár dny dovezl doručovatel z jednoho obchodu v Puerto Santa Cruz, z toho samého, kde před časem generál Enrique nakoupil své señoritě k narozeninám sadu kuchyňských žabikuchů.
To je teda kvalitka, prohlížel si s úsměvem přivezené čepele. Konečně s nimi můžu uskutečnit to, o čem se mi zdá snad celou dobu, co tu mám tuhletu holku.
Ozbrojen tedy šel z ateliéru do doupěte zkázy, jak nazýval jednu místnůstku v domě zřízenou speciálně pro ukojení mužových sadistických choutek.
Černovláska seděla bezmocně na židli s pevně utaženými provazy kolem těla, roubíkem v ústech, zavázanýma očima. Zmateně hýbala hlavou ze strany na stranu, cítila hlubokou bezmoc. Ovšem ten druhý pociťoval blízkost šťastného okamžiku, na který určitě jen tak nezapomene.
„K pětadvaceti zářezům teď přibyde ještě šestadvacátý, děvenko," povídal, přičemž se mu sbíhaly sliny. „Také se na to těšíš?" Mlčení mladičkému vrahovi jako odpověď plně stačilo.
Tři břitvy, jedna v ruce, dvě kousek opodál položené na komodě na druhé straně komnaty. Schylovalo se k řádně naplánované akci.
Prudkým pohybem paže hodil čepelí směrem ke svázané. Cíl minul. Ovšem účelově. Měl skvělou koordinaci očí i rukou, totiž by Alejandru dovedl zasáhnout do srdce klidně hned. Ale on si ji přál ještě chvíli potrápit. Vržený nůž projel kolem dívčina pravého ucha, tudíž černovláska musela slyšet jeho svist.
Trýzniteli zbyla dvojice kudel. Okamžik pastýřčiny smrti se kvapem blížil. Vlastně přišel dříve, nežli sadistický mučitel očekával - nádech karmínově červené chytilo již druhé kovové ostří. Rudá řeka tekla po Alejandřině bílé blůze, dívenka vydechla naposledy. Nitro nevinné labutě měla ulovit až třetí zbraň, ta nyní muži zbyla.
Určitě jej ještě někdy využiju, řekl si pro sebe násilník.
Chtěl se kochat laňkou krvácející ze srdíčka, ovšem, jenže, zrovna jako na potvoru políben Múzou, šel do vedlejší místnosti malovat, dokud příchozí inspirace nevyprchala. Připravil si tedy paletu, štětec, zkrátka veškeré výtvarné náčiní. U pracovního stolu vedle stojanu s nedokončeným plátnem lehce povytáhl zásuvku s jakousi omamnou látkou, k níž pravidelně čichal a navozoval si tak stav naprosté extáze.
♦♦♦
Fabrizio si spočítal, že do cíle zbýval jediný den cesty. Pospíchal, aby do vesnice dorazil, jak nejdříve dovedl. Jeho schopnost přihlížet nejrůznějším událostem mu zjevila informace, které potřeboval probrat s Epifanem i Sanchiou.
Alejandra zemřela násilnou smrtí. A to, co alchymistu rozrušilo, byl také rozmalovaný obraz, stylem malby nápadně podobný plátnům visícím v hlavní síni domu Fabriziova přítele.
Alchymista nedokázal uvěřit takové shodě náhod - umělec totiž normálně vypadal jako počestný občan, vždy dobře učesaný i oblečený. Rád se účastnil výstav svých děl. V několika dámičkách určitě osobním šarmem a charismatem vzbudil jisté platonické touhy. Široká veřejnost si jej tak oblíbila, že se k mladičkého výtvarníkovi zakázky jen hrnuly. Dokázal pracovat na více, třeba i čtyřech, portrétech najednou, žádný z nich nezanedbat.
ČTEŠ
Divoká svoboda
FantasyV malé argentinské vesnici, přímo uprostřed travnatých plání, se zrodí několik hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi. Avšak zemi, kde se jejich příběh odehrává, vládnou nepokoje, jež páchají mnoho zla. Na bedrech vyvolených je tedy úkol nejen pátrat p...
