Jede na hřbetě statného hřebce, vánek jí čechrá volně rozpuštěné vlasy. Přidržuje se za ramena generála pevně svírajícího koňské otěže. Prožívá jeden z mála šťastných momentů ve svém životě, oči snědé míšenky úplně září, protože si žena uvědomuje vzácnost i prchavost takového okamžiku.
Hvězdy zářící na obloze vytvářejí melancholickou, ba přímo baladickou, atmosféru, vše kolem spí, pouze stébla trávy se pohupují do rytmu foukajícího větru, dokud se z dáli neozve podivné řinčení zbraní.
Vraník zastavuje, vojevůdce zpozorní. Muž obhlíží terén, avšak nikde nikdo. Váhá, zda pokračovat v jízdě, či nikoliv, stále však slyší, kterak si kdosi v povzdálí pravděpodobně s někým dává souboj v šermu kordem; cinkání jednoho meče střídalo ozvěnu toho druhého, jejich bojovou píseň o dvou sobě podobných tóninách se zkrátka nedalo přeslechnout.
Dáma, ač se dovede sama nějak ochránit, nebezpečí ubránit, vždyť u pasu neustále nosí svůj kolt s vykládanou rukojetí, zůstává na místě, nic ji nedovolí se zachovat jakkoliv statečně. Údy jí samým strachem i nejistotou ztuhly.
Najednou se odkudsi ozval výstřel. Enrique, zasažen přímo do srdce, klesá k zemi, rukou se drží za krvácející hruď.
„Señore Calderóne, neopouštějte mě!" křičí na něj černovlasá míšenka. „Neumírejte!"
Život její jediné naděje i opory v jedné osobě právě vyhasíná. Bartholomea roztřesenýma rukama drží kapesník, otírá si jím oči, z nichž se derou potoky slaných slz.
ČTEŠ
Divoká svoboda
FantasyV malé argentinské vesnici, přímo uprostřed travnatých plání, se zrodí několik hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi. Avšak zemi, kde se jejich příběh odehrává, vládnou nepokoje, jež páchají mnoho zla. Na bedrech vyvolených je tedy úkol nejen pátrat p...
