Cesta XVIII. - Krvácející růže

8 3 2
                                    

„Zřím, kterak vaše srdce krvácí, křivda se z nitra, duše vytrácí," veršoval Epifano ze spaní. Opět ležel na koberci v Sanchiině komnatě, mládenci se na něm spalo dobře, ba přímo výborně - maximálně předtím dívenku požádal o polštář, aby se mu odpočívalo ještě lépe. „Rád pro vás budu upírem, pít karmínově rudé víno naší lásky, princezničko. Stanu se i lykantropem, touhou do krku zabodnu tesáky, hrdinečko. Dychtím po tom démonicky, vychutnávám labužnicky."

♦♦♦

Tu noc osvobozuje snad všechny zlé duchy, které v sobě skrývá. Konečně je může nechat promluvit. Vlastně musí, jelikož cítí sucho v hrdle, včetně chvění po celém těle. déle nemůže být člověkem, nastává čas na proměnu.

Sleduje, jak jeho nehty rostou v drápy; ruce v přední končetiny, nohy v zadní. Chodidla pokrývají měkké polštářky, tělo zahaluje hustá srst. Epifano se stává divokým psem, ovšem se spíše podobá lišce než hlídači lidských obydlí.

Obhlíží terén, melancholicky putuje suchou jihoamerickou pampou, jen sem tam naráží na drobné kamínky, stéblo trávy, suchý keř, osaměle rostoucí strom. I ve zvířecí podobě dovede myslet pouze na jednu jedinou, kterou chce následovat, najít za každou cenu. Za sebou nechává cáry saka zdobeného zlatavou výšivkou, veškeré oblečení zkrátka během metamorfózy překáželo. Na krku se mu při běhu pohupuje růženec, jenž však nedokáže ochránit před žádným zlem.

Několikrát steskně zakňučí, když v srdci zažívá pocit opuštění, ba přímo sentiment. Ještě neví, co jej na konci cesty potká, nakonec se to dozví - objekt jeho skrytých tuh leží nehybně na zemi s karmínově rudou propastí na hrudi. Tohle nečeká, přeje si ji vidět živou, avšak hluboká rána do srdce je bezpochyby smrtelná, tu mladá pistolnice nemůže přežít, natož zranění takového rozsahu.

Očichává dívenku, zda někde neucítí pachovou stopu vedoucí po vrahovi. Sice něco zavětří, jenomže po pár krocích již není nic cítit. Vrací se zpátky k tělu, čenichem sundá šátek, načež uzří nejen jizvu ve tvaru růže, nýbrž i rudý pramínek tekoucí z koutku rtů.

Divoká svobodaKde žijí příběhy. Začni objevovat