Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 8.🌙

Když už jsem neměla hlavu plnou mého snu, který se změnil v něco víc, tak mi hlavou stále pobývalá myšlenka na úplněk.
Co na něm může být tak strašného?
Jo já zapomněla.
Jako kdybych četla těch knížek o vlkodlacích a všelijakých potvorách málo.
A jelikož nám slečna Wiki nechtěla během cesty nic říct,
musela jsem se spokojit pouze s mými domněnkamy, kde se zase projevila ma bujná fantazie.
Občas jsem se musela v duchu zasmát nad svými výtvory.

Hned poté jsem si ale uvědomila, že bych tuhle situaci měla brát trochu vážněji.
Měla bych brát vážně, že jsem podle slečny jedna z nejmocnějších.
To by ale v mém nitru neměla být ta část, která tomu stále nechtěla věřit.
Ta část byla stále přesvědčena, že jsem se možná někde cestou praštila do hlavy nebo je to jen součást tohohle naplánovaného výletu.
Jenže to by nejdřív můj mozek musel umět vysvětlit, proč se nám zdál stejný sen a proč Sophi a Eleně svítily oči.
Ne, nemohla jsem to nijak vysvětlit.

Než jsem v hlavě dokázala vytvořit další šílené myšlenky; jsme stanuly na okraji kruhu.
Dokonalého kruhu, kde jsem spatřila pařez.
Arcanum.
Nemám nejmenší tušení, jak jsem sem trefily bez pomoci mapy.
Celou dobu nás sem vedla slečna.
Jak věděla kudy jít?

,,Vašimi největšími nepřáteli se vám stanou vaše emoce a úplněk," řekla slečna Wiki, když došla k Arcanumu.
,,Obojí se můžete naučit ovládat. Máme však omezený čas, do plného úplňku zbývá šest dní. Musíte se do té doby vše naučit."

,,Hele dívejte! Tohle je hustý!" zavolá Sophi a všichni se podíváme na ni.
Pohybuje před obličejem rukou nahoru a dolů, když má ruku dole, její oči mají přirozenou hnědou barvu a když má ruku nahoře, její oči dostanou žhnoucí oranžovou.
Takhle pohybuje rukou nahoru a dolů furt dokola, dokud si nevšimne, že ji všechny, včetně slečny, propalujeme vražedným pohledem.

,,Co je?" ožene se po nás.
,,Jestli sis nevšimla, řešíme tady dost důležitou konverzaci," řeknu s povitaženým obočím.
Povzdechne si.
,,Co je tak složitýho na ovládání emocí? A co máte furt s tím úplňkem, co se při něm tak hrozného stane?" uvědomila jsem si, že Sophi se právě zeptala na otázku, která mě posledních pár minut hryzala.
Najednou jsem byla ráda, že Sophi ani na chvilku nedrží jazyk za zuby.

,,Dobře, dám ti důvod, proč se to musíte naučit ovládat," slečna se nenechala Sophi ani trochu rozhodit, její hlas stále zněl klidně a vyrovnaně.
Pak se ohla, jen, aby ze země mezi kořeny sebrala kámen.
Podala ho Sophi a ta si ho opatrně vzala.
Nechápala jsem, kam to všechno vede.
To už i kameny mají zvláštní moc?
Ani Sophi se nezdála, že by se něco z toho chápala.

,,Hoď ten kámen na tamten kmen," ukázala na nejbližší kmen dubu.
Otočila jsem se směrem, kterým ukázala, stejně jako ostatní.
Nebylo na něm na pohled nic zvláštního.

,,Jenom hodit? Nic víc? Neznamená to ve vašem jazyce něco nebezpečného?" zeptala se Soph trochu podezíravě.
,,Jenom hodit."
Sophi si nás každou přeměřila zamračeným pohledem.
Jednoduše mykla rameny a párkrát si kámen v ruce pohodila.
Pak se napřáhla a hodila.
Kámen prosvištěl a brzy se ozvala tupá rána.

Přivřela jsem pod tou ránou oči a když jsem je otevřela, naskytl se mi znovu pohled na kmen, který měl uprostřed díru velikosti pěsti.
Skrz na skrz.
Ou.
Nepochybovala jsem o tom, že je po hozeném kamenu od Sophi.
Mě už snad nic nepřekvapí.
Sophi se na patě otočila čelem k nám s pusou otevřenou do velkého O.

,,To nebylo v plánu," řekne a jde vidět, že i ona je sama sebou překvapená.
,,Přesně proto se to musíte naučit ovládat. S přibližujícím úplňkem je vaše síla mnohem větší a nesnesitelnější. A také nekontrolovatelná. Hannah," oslovila mě: ,,Nemůžeme ten kmen takhle nechat, byla bys tak hodná a napravila tu spoušť, co provedla Sophi?" řekla, co po mně chce.
Neobešlo se to bez mého vnitřního hlasu.
Co?
Jak?
Ještě jednou, co?