Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 11.🌙

,,A co ten popel dubu?" snažila se Sophi uvést pochmurnou konverzaci jiným směrem.
,,Proč je pro nás nebezpečný? Vždyť je tento kruh tvořený stromy dubu a předpokládám, že i Arcanum je na tom stejně. Co vlastně vůbec znamená Arcanum?"

,,Arcanum je slovo z latiny. V překladu znamená- záhadný," odpověděla ji Maja na jednu z položených otázek.
To už jsem nevydržela a musela se na Maju podívat se zdviženým obočím.
Vážně?
Já zvládnu sotva mluvit plynule španělsky a pár vět francouzsky.
Ale na světě existují i lidé, který si řeknou, proč se nenaučit starodávný jazyk, který mi stejně k ničemu nebude.
,,Vážně? Latina?" nakloní Sophi hlavu na jednu stranu.

,,Prošla jsem jen deseti hodinovým kurzem, nic víc."
,,Jen," zdůrazním jedno ze slov, které Maja použila ve větě a které mě taky odrovnalo.
,,Můžeme se prosím vás vrátit k předešlému tématu? Majino IQ můžeme probírat i jindy," vtrhne nám do řeči Elena.
Málem bych zapomněla.
Samozřejmě, že si dělám srandu.
Na tu debatu nejde zapomenout.

,,Stromy dubu se už od nepaměti považovaly za posvátné. Už staří druidové je uctívali a věřili, že mají moc přeměnit vše špatné v něco dobré. Věřili však ale také, že když spálíte dřevo dubu, bude na vás sesláná dávná kletba.
Stejný osud měl postihnout i toho, kdo se popele jen dotkl.
Tato legenda se později stala skutečností," dovypráví další ze svých starorávných příběhů slečna Wiki.

,,Jak se jen obyčejná pověra mohla stát skutečností?"
,,To bohužel nevím ani já, Hannah."
,,Když to nevíte vy, tak už je co říct," dodá Elena a znovu se ponoří do ticha.
Chtít odpovědi na něco, co jste chtěli vědět, byl už odjakživa základní lidský pud.
Je jedno jestli to bylo malé dítě, které kladlo všetečné otázky o všem možném, nebo třeba obyčejný student školy při písemce, na kterou se neučil.
Otázky a odpovědi byly vždy rozdílné.
Zatímco otázku jste mohli vymyslet mrknutím oka s odpovědí to bylo občas těžší.

,,Co kdybychom nechaly této ne dvakrát šťastné konverzace?" zeptá se slečna, ale nečeká na ničí odpověď: ,,myslím, že byste si rády prohlídly a alespoň částečně vyzkoušely, jakou máte vlastně moc," hřejivě se na nás usměje.

                         ***

Stály jsme na okraji Arcanumu a netrpělivě čekaly na další moudrá slova slečny Wiki.
Kořeny Arcanumu se mi motaly pod nohama, doslova, protože ony, ty hloupé kořeny, ožívaly.
Ale neměly v plánu s námi nic dělat, spíš jenom vyměňují pozice a hledají alespoň pár slunečních paprsků pro sebe.
Tak to říkala slečna.
Na odvaze mi to moc nedodalo.

Naproti mě, neboli na druhé straně Arcanumu, stála Elena, která si rovněž nepřítomně  prohlížela kořeny.
Po mé levé straně stála Maja, která si pod nosem mumlala slova tipu: ,,Nic ti neudělají, jsou to jenom kořeny. Hodný kořínek."

A po pravé straně stála naše slavná Sophi, která si taktéž mluvila pro sebe.
Ale její slova se od těch Majiných lišila: ,,Pitomý kořen, zmiz ty prevíte!" pošťouchla špičkou nohy kořen od sebe.
,,Vzpomeňte si na sen," pronese do ticha slečna a upoutá všechnu pozornost.
Takže Elena se přestane udivovat nad pohybujícími se kořeny, Maja zapomene na svůj strach a Sophi přestane nadávat do prevítů.

,,Vzpomeňte si na každý detail, na každou sekundu a každý milimetr vašeho promněnujícího se těla. Představte si, jak se promněňujete přesně, jako v tom snu," skončí slečna a já s jejími posledními slovy zavřu oči.

Zas ji vidím.
To dvojče s ušmudlanými šaty a skloněnou hlavou.
Pomalu zvedne hlavu a já se znovu setkám s těmi zeleně zářícími oči.
Málem jsem otevřela oči.
Ale stihla jsem se zarazit a ještě víc jsem k sobě přitiskla víčka, aby mě to už ani nenapadlo.
Natáhla ke mně ruku.
Znovu tam byla větev břečťanu, na kterém se začaly objevovat jeho listy.
Z jedné ruky přešel na hrudník a pak na druhou ruku. Nevěděla jsem, jestli si to jen namlouvám, nebo opravdu cítím, jak se mi ty větvičky obtáčí kolem ruky.