Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 20.🌙

,,Podle týhle knihy, pekelného psa stvořil samotný vládce pekla," řekla Maja, zatímco jsem si pochutnávala na sendviči, co jsem dnes dostala na oběd.
Milovala jsem jej a moje mamka to moc dobře věděla.
Položila tlustou knihu na stůl a do vzduchu se vznesl obláček prachu.

,,Kecy," zahuhlá Anne a znova si kousne do kusu pizzi, co si vzala na oběd.
Hm?
,,Co se tam ještě píše?" vybídne Maju Sophi a i ona si kousne do svého oběda, kterým se stal pro změnu sýrový hamburger.
Při tom všemožném jídle, co Sophi sní, se až divím nad její štíhlou postavou.
Mě Bůh takový dar nedal, já bych dokázala stloustnout i po vodě.

Maja otevře knížku v místě, kde má jednu ze záložek.
Znovu se do vzduchu vznese obláček prachu, to se už Conor na lavičce trochu odsune; já na tom nejsem o moc líp, protože Maja si s tou knihou sedla přede mně a obávám se, že jestli otočí jen jednu stránku, budu mít svůj sendvič pěkně pocukrovaný.

,,Říká se, že pekelný pes se zrodil z obyčejného psa," čte nahlas a přejíždí prstem přes řádky na nažloutlém papíru.
,,Jednomu z pasáků ovcí se jednoho dne zatoulal pes, prý se vrátil jako zohavená zrůda pokryta plameny ohně," nemůžu říct, že by mi nestávaly chloupky na zátylku.

,,Bla bla bla," zahuhlá opět Anne a znova si kousne do pizzi; vyslouží si od Maji zamračený pohled, hned se ale vrátí k textu.
,,Mezi občany drobné vesničky kolovala pověst, že pes vlezl podle něj do liščí nory, ta ale ve skutečnosti byla bránou do pekla. Sám ďábel z psa udělal svého zvěda na zemi," dočetla odstavec pod kterým se nacházel obrázek údajného pekelného psa.

Sophi se moc nepodobal.
Byl celý pokrytý srstí; na temeni hlavy měl uši, které se spíš podobaly těm rysím; a z úst mu kapala krev.
No, jestli má být tohle Sophi; bohů dík, že tu je Maja.

,,První záznam o vidění pekelného psa pochází z roku 1533, kdy se malým městečkem prohnala bouře. Viděšení obyvatelé se utíkali schovat do kostela a prosit Boha o odpuštění. V tom se v kostele objevily obří plameny a z nich se vynořil pekelný pes. Dva lidi prý na místě zabil, zbytek skončil s menšími popáleninami," dokončila celou historku a otočila na další stranu, kde byl vyobrazen pekelný pes vystupující z plamenů ohně. Obrázek se neobešel bez pár vyděšených obličejů různých postav.

,,Lež, lež a lež," dojí Anne poslední kousek pizzi, zatímco já si svůj sendvič dávno schovala do batohu.
Myslím, že dnes už jíst nebudu.
,,Jak to můžeš vědět?!" osopila se na ni okamžitě Maja.
Byla vytočená, dalo ji práci najít knihu o pradávných legendách.
Když je vytočená i Maja, tak je to opravdu co říct.

,,V té knize jsou jen lži. Chceš vědět pravdu, ukážu ti ji," vstala od stolu, aniž by si po sobě uklidila talíř od pizzi a vyšla směrem ke dveřím zpět do školy.
Conor jen mykl rameny: ,,Tak pojďte," pobídl nás nevzrušeně.
Už to bylo pár dnů, co jsme se seznámily s Anne a Conorem.
Anne byla velmi milá a vždy si s náma sedala na oběd, neviděly jsme se každou přestávku; byla, jak jsem zjistila, o rok výš.
Každé odpoledne u Arcanumu se ale měnila v nepřístupný kámen.

Mohla bych říct, že jen příliš vážně brala pravidlo číslo jedna.
Mohla.
Ale neudělala jsem to, protože jí to pravidlo bylo slušně řečeno u zadnice.
Ona jen měla starost.
Ve škole se mohlo stát cokoli, proto se každé odpoledne měnila v přísnou učitelku.
Přesto jsem cítila přátelství, co se mezi námi projevovalo.
A já se mu nebránila.

A pak tu byl Conor.
Z nějakého důvodu se stále snažil od nás držet dál, při každém odpoledním tréninku s námi nepromluvit ani slovo, vyhýbat se nám.
Jaksi se mu to ale nedařilo.
Nedařilo se mu udržet city pod svou kamennou slupkou.
I on se musel párkrát zasmát, když při tréninku někdo vyvedl nějakou pitomost.
Neudržel jazyk za zuby, když se musel dát taky do naší každodenní konverzace.