Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 13.🌙

,,Vstávej! Vstávej!" skandoval holčičí hlas víc nahlas, než bylo zdrávo u mého ucha.
,,Sophi," zamručela jsem: ,,ještě chvíli," žadonila jsem.
,,To si vážně necháš ujít den plný kouzel a magie?" zeptala se vyzívavým už trochu i klidnějším hlasem.
Dolehly na mě vzpomínky včerejšího dne, nesměl chybět ani bělásek, kterého jsem nechala oživit ve svých dlaních.
Stačila pouhá myšlenka, a já to chtěla zkusit znovu.
První, co jsem viděla po rozlepení víček, byla klečící Sophi s kříženýma rukama na prsou.

,,Já věděla, že to zabere," ušklíbla se: ,,a teď Elena," povzdechla si tentokrát a otočila se na blonďatou spící dívku za ní.
Nemohla jsem si nevzpomenout na to, jak se bělásek uvelebil na jejím nosu.
Kdepak asi teď je?
,,Eleno!" zařvala znova Sophi tentokrát Elenino jméno.
A já skutečně věřila, že jsem přišla ne o ušní bubínky, ale o celé uši.
,,Sophi," oslovila jsem dívku těsně před tím, než se chystala nás znova nechat ohluchnout.
,,Někteří z nás se právě probraly," pozvedla jsem obočí a udělala co nejvíc lítostivý pohled. Sophi možná nepatřila mezi ty nejchytřejší osoby na této planetě, ale můj prosící obličej naštěstí pochopila se slovy: ,,Promiň," šeptla a pak se s trochu tiším hlasem dál snažila probudit Elenu.

I po učesání mých vlasů a převlečení do čistého oblečení, Elena stále spala a co chvíli k Sophi promlouvala s prosbou, aby ji ještě chvíli nechala spát.
Musela jsem opravdu uznat, že Sophi měla pevné nervy.
Dokonce i Maja to nějakou dobu zkoušela, ale bezúspěšně. Nakonec to i Soph se znovu skřížena rukama vzdala.
,,Počkej," řekla jsem k ní, když mě napadla jedna věc: ,,dívej," s těmito slovy a propalujícím pohledem Maji a Sophi, jsem natáhla své sevřené dlaně k Eleninému obličeji.

Prosím ať to výjde.
Musela jsem zabránit smíchu, když jsem po chvíli rozevřela dlaně a v jedné z nich mi seděla tlustá ropucha.
Cítila jsem, jak se obě dívky, které mě bedlivě pozorovaly, napjaly. Mohlo to být z toho, že se v mých rukou objevila z ničeho nic ropucha, nebo taky z toho, že pochopily o co mi jde.
Nijak mi nebránily, když jsem nazelenalou ropuchu sedící stále v mé dlani, přiblížila blíž k obličeji spící dívky se slovy: ,,Eleno, někdo tě chce pozdravit," zašeptala jsem.
Elena nejdřív něco zamručela a pak až otevřela víčka, před kterýma je čekalo překvapení.
A najednou byla čilá, jako ranní ptáče.

,,Fuj!" zapištěla: ,,dej to pryč!" odsunula se od ropuchy dál.
V té době už nic nebránilo mému výbuchu smíchu do kterého se přidal ještě smíchaný smích obou dívek.
Přes stálý smích, jsem dala dlaně zpět k sobě a nechala ropuchu zmizet.
,,Jak jsi to udělala?" zeptala se Maja nadšeně.
Ještě před necelými čtyřiadvaceti hodinami, bychom propadaly panice.
,,Nevím," mykla jsem rameny a znovu vypukla smích, když se mi před obličejem promítla Elenina zděšená tvář.
,,Ha ha ha, strašně vtipný," protočila očima Elena a začala si plést z již rozčesaných vlasů cop.

,,Ber to jako ponaučení," mrkla na ni Soph, když jsem se snažila dostat k zipu od stanu a vyjít na čerství vzduch.
Slečna Wiki nám toho bude muset hodně vysvětlit.
Do nosu mě udeřila silná vůně vlhké půdy a lesa, nezabránila jsem hlubokému nadechnutí.
,,Ale něco tomu chybí," řekla jsem si pro sebe, jen abych zalezla do stanu a během chviličky se vrátila zpět s čokoládovou sušenkou v ruce.

Hned jsem ji taky málem upustila, když to byla postarší osoba v modrém pleteném svetru a blond vlasy, upravené do volného drdolu.
Slečna Wiki.
,,Kdy..." nemohla jsem najít slova: ,,jak..." otvírala jsem stále pusu jako kapr: ,,co?!" stáhla jsem na ní obočí, zatím, co ona se jen mile usmívala.
Kde se tady kurva vzala!?
Vyjekl můj vnitřní hlas.
Přísahla bych bohu, dala bych i ruku do ohně, že tu nikdo předtím, než jsem šla do stanu, nestál.