Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 26.🌙

Elena

,,Odkud máš tu jizvu?" Nedokázala jsem uvěřit, že se mi po hodině konečně podařilo najít odvahu na tu větu, která vlastně obsahovala jenom blbé čtyři slova.
Přesto jsem měla pěkně velký knedlík.
Mluvit o Anne-Maríne a Conorově minulosti bylo tabu.
Nikdo nikdy neřekl, že se o tom nesmíme zmiňovat. Sami jsme se rozhodli.

Ale pro jednou to nebyla Sophi- ten rebel, co zvládl porušit i pravidlo, které neexistovalo.
Ta jizva mě zajímala víc a víc.
Myslím, že si toho taky začal všímat- bodejť by ne, když mě několikrát přistihl, jak na něj tupě koukám.
Přitahovalo mě to k němu- byl taková jedna velká záhada.
Stejná záhada pro mě byla, když jsem se jej zeptala, kde si chce sednout.
Čekala jsem, že možná půjdeme ke stolu nebo na postel.

Ale ne, on si vybral, že bude sedět na zemi. Tak to bylo každý den, stalo se z toho jednodenního doučování, rutina.
Každý den přišel s tím okouzlujícím úsměvem v mikině, kterou si poté sundal a já zase mohla spatřit uplé tričko na jeho těle.
Každý den si sedl na zem vedle postele a já si každý den sedla na postel, takže jsem se tyčila nad ním.
Ovšem, když jsem si lehla, jako teď, i přesto, že byl v sedě, byl vyšší.
Kousl se do rtu a najednou propisku svíral mnohem pevněji.

,,Víš," začal opatrně: ,,všichni nadpřirození, ač to možná ani neví, jsou rozdělení. Anne tomu říká ,,smečky", protože v každé vlčí smečce je alfa, beta a omega."
Otočil se na mě a jeho obličej snad nebyl blíž tomu jeho.
Na chvíli se zarazil.
Hned se ale vzpamatoval.
Namaloval na volnou stránku v sešitu obdélník a pod něj dva menší obdélníky.

,,Těm nejsilnějším se říká Základní, to jsou alfy."
Slovo ,,Základní" napsal do největšího obdélníku.
Na kluka jsem musela uznat, že píše pěkně a čitelně.
,,To jsme my, že?" hlesla jsem.
Znovu se otočil a lehce přikývl. Když se znovu otočil zpět ke stránkám, rozhodla jsem se, že bude lepší, když se posadím.

,,Pak jsou tu Měňavci, to jsou omegy. Patří jim nejmenší část smečky, protože- jak už víš- umí se pouze přeměňovat v určité zvíře," zapsal je tentokrát do menšího obdélníku v levo.
,,A Druhové, to jsou lidé jako já Anne," obsadil poslední rámeček.

,,Ovšem," dodal okamžitě: ,,tohle není to jediné, co určuje tvoje postavení- má to svůj určitý podíl, ale taky částečný podíl patří ustavení smečky," pokračoval.
Snažila jsem se co nejrychleji pochopit jeho slova.

,,Tehdy to říkala Anne, pravidlo dva- řekla tehdy, že to byl váš problém. Byli jste dva, bety- snadný cíl," naznačila jsem lehce, protože jsem nerozuměla, kam tím směřuje.

,,Přesně jak říkáš," uznal: ,,já a Anne, jsme byli Druhové, bety, a byli jsme jenom dva. Jednoduchý cíl. Existuje ale ještě jedna skupina."
Ještě jedna?
Anne mluvila vždy pouze o třech, stejně jako teď on.

,,Neurčití; můžou to být alfy, bety, omegy; můžou být Měňavci, Druhové i Základní; je jedno kam patří, ale jedno mají stejné," jeho vážný výraz mluvil za vše.
Tohle bylo choulostivé téma.
Neměla tušení ani zdání o kom nebo čem, mluví.
Jedno bylo jisté.
Nebyli oblíbení.
,,Jsou to elementy, které touží po dalších elementech; chtějí jejich sílu."

,,Oni šli po vás," přiškrceným hlasem jsem vyslovila něco, na co neměl odvahu.
Dávalo to smysl.
Byli dva, nebyli nijak zvlášť silní a snadný terč.
Proto mluvili o ostatních, které učili, ve špatném světle.
Protože je opustili kvůli jejich reputaci.
A teď, když byli s alfama?

Stali se z nich jedni z nejlepších, co se postavení týká. (Vím samozřejmě, že to nedělají kvůli tomu.)
Jeho bouřkové oči se do mě vpíjeli, čekala jsem, že v nich dokonce uvidím blesk.
,,K té jizvě jsem přišel, když jsem Anne zachraňil život... zase," protočil očima nad posledním slovem.