Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 18.🌙

,,Slečna Wiki nám řekla ať se z toho Conor nějak vymluví, že nás bude čekat zajímavý týden," řekla Anne a zavřela víčka pod paprskem slunce.
Ten den jsem si vybavovala dobře, to stejné i moment, kdy jsem zjistila, že vedle mě v autobuse nikdo sedět nebude.
A jak později řekla učitelka, byl omluven z důvodu nemoci. Teď ale zjišťuju, že to měl být Conor, kdo měl na tom místě sedět.
Přesně na tom sedadle, kam dopadl můj batoh.
Najde tě.

,,Proč?" zeptala jsem se.
,,Protože slovo slečny Wiki je pro nás příkazem," odpověděla mi okamžitě a dala se znova do chůze, když jsem ji došla.
Šly jsme směrem k Arcanumu, tak, jak Anne řekla.
Dostane tě.

Podle jejího sebejistého kroku, jsem mínila, že tudy musela už mnohokrát jít.
Ne, ani přes nádhernou krajinu lesa Hook, jsem nezapomněla na Anne-Maríne slova.
Možná jednou pro vždy.
,,Říkáš si to znova, tu otázku, že?" podívala se na mě a zastavila se.
,,Proč to děláme? Proč ji děláme tu laskavost?" otočila se mi zády, jen, aby mohla znovu zavřít víčka a vychutnat si jeden z paprsků, který prosvítal větvemi stromů.

,,Vychovala nás jako vlastní. Hlídala nás, když museli rodiče do práce, učila nás ovládat element, povídala nám před spaním různé pohádky a legendy," nadechla se, aby nasála svěží vzduch.
,,Milovala jsem ty příběhy, má nejoblíbenější byla legenda o tom, proč je moře slané," vítr si hrál s jejími dlouhými blond vlasy.

,,Severská pověst vypráví o hrdinovy jménem Vainamoinen. Toužil po krásné manželce, vládkyně Severu- Louhi- mu slíbila svou dceru. Pod jednou podmínkou," přenesla na mě svou pozornost, do očí jí skoro nebylo vidět, protože neposedný vítr ji zanesl pár pramenů vlasů do obličeje.

,,Chtěla, aby vyrobil bájný mlýnek Sampo, který by mlel z jedné strany obilí, z druhé zlato a ze třetí sůl," přešla ke mně blíž.
Ani jsem nehlesla, i nádech a výdech se mi zdál moc hlasitý.
,,Vainamoinen věděl, že tak těžký úkol nezvládne sám," zakroutila hlavou.
,,Poslal po větru kováře, který mlýnek vyrobil. Louhi byla s výsledkem spokojená, byla ale také lstivá. Vainamoinovi svou dceru za manželku nedala," slyšela jsem, jak v dáli zašumělo listí.

Slyšela jsem svůj dech i tlukot srdce.
Mohla jsem slyšet i svoje myšlenky, ale já nechtěla.
,,Vainamoinen si mlýnek Sampo ukradl zpět pro sebe, ale při souboji s Louhi, která se o krádeži dozvěděla, mlýnek nešťastnou náhodou upadl do moře. Otevřela se pouze jedna část mlýnku. A to ta, která obsahovala sůl.
Říká se," udělala dramatickou odmlku: ,,že mlýnek Sampo na samém dně moře stále mele sůl. Mele, mele a mele..." poslední slova řekla tak tiše, že kdybychom právě nestály někde hluboko v lese, asi bych ji neslyšela.
Její oči si prohlížely každičký detail mé tváře.

,,Milovala jsem ten příběh," její tichý hlas se přeměnil na pevný a sebejistý: ,,a ona byla schopna mi ho vyprávět stále dokola a dokola," otočila se a mě až teď došlo, jak blízko mě vlastně byla.
Popošla ke stromu a zády ke mně se o něj ramenem opřela a zrak upřela kamsi do lesa před ní.
,,Byli jsme jako její vnoučata, vnoučata s elementy."
,,S elementy?" nechápala jsem: ,,vždyť slečna má taky element, tak proč její-"
,,Jsou dva způsoby, jak můžeš získat element," otočila se ke mně rázně a zvedla do vzduchu dva prsty.

,,První," zvedla ukazováček: ,,buď si tě Arcanum k sobě povolá a předá ti sílu za úsvitu měsíce, jako vám. Nebo," zvedla k ukazováčku i prostředníček: ,,se s tím narodíš, jako já a Conor," otočila se na patě a vyšla v před.
Došlo mi, že musíme co nejrychleji k Arcanumu, ale já chtěla slyšet celý příběh.
Až do konce.

,,Narodili?" doběhla jsem ji.
,,Naše matka, vládkyně světla, a náš otec, vládce temnoty, se daly dohromady. Elementy stvořily další elementy.
Elektřinu a zvuk. Slečna Wiki se ale zamilovala do špatné osoby, do člověka," bylo divné slyšet oslovení ,,člověk".
Musela jsem si na to pomalu zvykat, protože já už jim nejsem.

,,Ve světě nadpřirozena existuje jedno velmi důležité pravidlo. Láska či přátelství s člověkem, je zakázané. A slečna Wiki to pravidlo porušila, když se zamilovala do člověka," zastavila se, aby si mě prohlédla.
,,Nemohla stvořit další element, netížilo jí to. Žila obyčejný život, s obyčejnou rodinou. Ale, když máš v sobě mocnou sílu- sílu která nepatří do tohoto světa, nemůžeš ji držet v sobě, nemůžeš jí bránit. Užíralo jí to zevnitř, kousíček po kousíčku," mluvila pomalu a zřetelně, abych pochopila její slova.
A já je chápala.
Moc dobře.

,,A pak našla nás, mě a Conora, byla to její příležitost. Chopila se jí," koutky rtů se jí zvedly do úsměvu.
,,Rodiče na nás nikdy neměli moc času, tak nám ho slečna Wiki vynahradila. Pamatuju si, jak jsme poprvé zkoušely své schopnosti. Každý den jsme se lepšily a ona byla každým dnem šťastnější," potichu se zasmála a její růžové rty se roztáhly.
Byli to i mé koutky rtů, co se proměnily v úsměv, jak jsem pochopila, čím vším pro ně slečna je.
Stala se pro ně součástí rodiny. A oni se staly součástí její rodiny.

,,Jak může vládkyně světla a vládce temnoty stvořit elektřinu a zvuk?" pocit nepochopení budu zažívat asi dost často.
Prudce se zastavila, až jsem málem vrazila do jejích zad.
Její vlasy mě trochu pošimraly na obličeji, když se ke mně otočila a rozvířila je tak.
Uchechtla se.
Zřejmě nad mou hloupostí a nechápavostí.
Ale tohle bylo jako se učit zcela nové učivo.

,,Nezáleží na tom, kam se narodíš, do jaké rodiny, nezáleží na tom, jestli jsi běloch, černoch či asiat, je jedno jestli jsi z Evropy nebo Afriky. Důležité je, co máš tady," dala si prst na spánek: ,,ale to nejdůležitější, máš tady," sundala prst ze spánku a položila si svou dlaň na levou stranu hrudě.
Přesně tam, kde by mělo být srdce.

,,Conor, někdy zamlklý a zcela tichý, jindy ukecaný a hlasitý mluvka, kterého nazastavíš," protočila očima: ,,proto zvuk, protože ho chápe, dokáže se vcítit do osoby zamlklé, ale taky do nějakého žvanila."
Je zvláštní, jak to vše popisuje.
Jako by to prožívala.
A ty?
Chtěla jsem říct nahlas ale z jejího pohledu jsem poznala, že ona přesně ví, co chci vědět.
,,Tvrdohlavost," odpověděla na nevyřčenou otázku jedním slovem.

,,Stojím si za svým, i v případě, že to třeba není pravda. Neustoupím, stejně jako proud elektřiny, který když se do tebe dostane, jen tak lehce se tě nevzdá," teď jsem se doslova utápěla v té hnědé v jejích očích.
Neměla je tak černě tmavé, jako Sophi.
Ale stačilo to, abych ztratila přehled o tom, kde jsme.
,,Já se nevzdávám. Nevzdám se, dokud nedostanu to, co chci," na malý moment ji v očích zajiskřila fialová barva.
,,A já vždy dostanu co chci."