Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 24.🌙

,,To není kočka, to je ďábel," vytrhne si naštvaně Sophi velký střep z krku, který je po vytažení z poloviny rudý od krve.
Naštěstí to byla obyčejná váza, co mamka koupila na bleším trhu.
Ale přesto mi ji bylo líto, ale ne tolik, jako Sophi.
Zrzoun skočil na poličku, kde váza byla a- možná- nechtěně ji na ní shodil.

,,Hele, další," ozvala se tentokrát Maja, která si ze svých divokých kudrnatých vlasů- které se jí během honu na zrzka rozpustily- vyndávala peří.
Jo, byla to váza a polštář, kdo to odnesl z věcí v našem domě nejvíc.
Kočky mají drápy; to mi došlo v momentě, kdy se zrzek dostal do obývaku a roztrhal polštář.
Taky jsem si uvědomila fakt, že to tam budu muset uklidit.

,,Tohle nezašije ani Conor," povzdechne si Anne a prohlíží si lem trička, který je rovněž roztrhlý od kočičích drápů.
,,Věř mi, že Conor má víc jizev, než si myslíš," zdůvodnila mi Anne svou předešlou větu, když se na ni nechápavě dívám.

,,To snad ne!" vyhrkne Elena: ,,já nechala rtěnku doma," stáhne obočí a spráskne ruce.
Prostě Elena, co očekávam?
Že bude nahánět kočku po domě a snažit se jí chytit?
,,To je mi ale problémek," vytrhne si s ironickou větou Sophi další střep; tentokrát z temene hlavy.
,,Proč jsme tu kočk- kocour- co to vlastně je?!"
,,Nevím a nehodlám to zjišťovat," zvedne na obranu Elena ruce do vzduchu.
,,Ďábel to je," odpoví Sophi hned po ní.

Proč nemůžu mít normální kamarády... no, z jedné strany nejsme ani jedna normální.
Povzdechnu si.
Sophi nikdy nic vážně nebrala- ani teď- ale to jí se podařilo chytnout zrzka.
Sice u toho zničila vázu, ale co už.

,,Tak... kvůli čemu tu jsme?"
,,Chceš říct, že ti ta hodina lítání po domě za kočkou nic nenapověděla?!" vytáhne si z vlasů Maja další bílé pírko během toho, co se snaží Anne dát odpověď.
Zrzek v koutu pokoje znova zaprská.
,,Musíme na tý kočce provést vymítání."
,,Sophi!"
,,Co? Jen jsem Anne odpověděla," snaží se hájit.

,,Jde o to," rozpovídala jsem se: ,,že ta kočka cítí naší energii."
,,Proč zrovna energii?"
,,Hele, já fakt nevím, co cítí, ale nechová se takhle jen tak," rozpřáhla jsem ruce k naježené kočce.
Zaprskala.
,,Třeba má vzteklinu," nadhodí Maja a stoupne si ke mně, aby byla blíž.

,,Ne," řeknu rozhodně: ,,mamka ji držela v náruči; chovala se normálně než-"
,,Než se dostala k tobě," dopověděla Anne a zkřížila si ruce na hrudi.
,,Hmmm, tak něco zkusíme," vyndá ruce ze zkřížení a svěsí je podél těla.
,,Zbláznila ses?!" vyjeknu, když ne poprvé vidím blesky v jejích dlaních.
Kočka v rohu zaprská.
Může být chvíli zticha?
,,Jenom malý elektrický šok," mykne rameny.
,,Co?! Ne!"
,,Uvědomuješ si, že já nic víc neumím, že?" nechá s povzdechnutím blesky pominout.

Nic ji na to neodpovím, jen se znova pohledem přesunu k zrzkovi, který se trochu uklidnil.
Jestli šílel z mé energie, když ji mamka chtěla do mé náruče, jak se asi cítí teď, když je zavřený v pokoji s pěti dívkami se stejně silnýmy energiemy.
,,Upřímně, nemám zdání, co tady dělám. Oheň a kočka nejde dohromady, Hannah, promiň ale s tímhle," ukáže směrem do rohu Maja: ,,ti nepomůžu," povzdechne.

,,Ty ne, ale já možná ano," hodila mi během věty Sophi do náruče její dva střepy, které mě okamžitě umazaly její krví.
Nakrčila jsem nos, jak jsem se znechutila.
,,Nazdar krasavče," promluvila Sophi k zrzkovi, který ji přivítal naježením.

,,Hele, došlo tady k menšímu omylu," mluvila k němu dál a její hlas se zdál takový malátný, jako by se snažila tím tónem dokázat, že tu opravdu došlo k tomu omylu.
,,Jsme lidé, jako ostatní. Vidíš? Dvě ruce, dvě nohy, oči- člověk jako dělanej," kocour se po Sophi ohnal tlapkou a snad ještě víc se naježil. Naštěstí ji netrefil.