Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 41.🌙

Nakonec se rozhodlo, že Chealsi s poraněním hlavy do nemocnice odnesou oba dva.
Sophi ani Conor nebyli ve stavu, kdy by cestovali rychlostí světla, nebo pekelného psa. A tak nám nezbylo nic jiného, než se prostě přeměnit zpět do svého oblečení a jít pěšky. Lidé se za námi dosti otáčeli, asi bych se taky otáčela za lidmi, kteří nesou přes rameno bezvědomou dívku, ten, co ji nese má na sobě jen tílko a tepláky, podobně je na tom i holka vedle něj. A zbytek party je špinavý od hlíny.

Myslím, že jsme přirozeně zapadli. Bylo načase si uvědomit, že ironie mi teď právě nepomůže. V nemocnici už jsme takový rozruch nepovzbuzovali, jakmile jsme jim předali Chealsi, už se o nás ani o krvavé rány na Sophiném rameni, nezajímali.

Na noc jsme se domluvili, že přečkáme u Anne a Conora doma. Jejich rodiče odjeli na služební cestu a měli volný barák.

Stihla jsem si ještě zajít pro pár osobních věcí domů a dát si sprchu, při které jsem zašpinila celou koupelnu.
Než jsme se všichni sešli na ulici Mantrix u Whitových doma, byla skoro půlnoc. To nám ale nebránilo si pustit film- stejně to ale skončilo házením popcornu a chipsů všude kolem.

Bylo zvláštní přemýšlet nad celým dnem. Ještě ráno jsem se setkala se slečnou Wiki a měla s ní krátký rozhovor, ještě toho rána jsem pochybovala o existenci Fitis. A než jsem se nadála, měla jsem ve skříňce dopis a brzy už bojovala se samou Fitis osobně.

Měla jsem v hlavě bublaninu, myšlenky mi plavaly, proto mi ani tak ještě moc nedocházelo, jak blízko jsme všichni byli smrti.
A teď jsme se tomu smáli.

Už dost bylo špatných myšlenek a vzpomínání na boj. Každý jsme se smáli a předváděli před ostatními. Maja nám stále dokola opakovala, že nebýt ní a Anne, nikdy by se ke mně nedostali. Byla to pravda, ale každý se jí to snažil vymluvit a přenést hlavní pozornost na sebe. Byla to sranda.

                         ***

Přišlo pondělí.
Pro většinu lidí den útrap a chutí na sebevraždu. Pro nás to byl důležitý den.

Celý víkend jsme se snažili vymyslet plán, jak zjistit, jestli jsme se Fitis opravdu zbavili. Nikdo z nás by nebyl rád, kdyby jsme při další hodině tělocviku přišli na omyl.

,,Kde je?" zašeptala Maja a vykoukla úzkou škvírou ve dveřích na školní chodbu.
Studenti chodili, otvírali své skříňky a povídali si, netušili, že jsme před dvěma dny málem přišli o život. O element. Netušili, že jsme přeživší.

,,Nevím, měla už jít," vykoukla nad ní Elena rovněž úzkou škvírou ve dveřích.
Zatím si jich studenti nevšimli, za což jsem byla ráda.

,,Kamery ji dávno zaregistrovaly," promluvila Anne a zařadila se nad Maju a Elenu.

,,Možná se někde zastavila," navrhla jsem šeptem a přidala se k ostatním, kteří koukali na chodbu. Muselo to vypadat potrhle, ale byli jsme rádi, že se ta třída nezamyká a my tak měli prostor na to, abychom našli Chealsi, jak jde po chodbě.

,,Tohle je divný," řekla otráveně Sophi a zařadila se nade mne.
Všechny jsme ji opštily.
Sophi převrátila oči, ale přesto se s náma dívala na chodbu.

Úplně nakonec se zařadil Conor, který se smál: ,,My jsme divní."
,,Pst- hele! Támhle jde," zvýšila hlas Anne. Opravdu, šla tam Chealsi, až na velkou náplast na hlavě, vypadala v pohodě. Povídala si svými kamarádkami- nejspíš o tom, jak přišla k úrazu o kterém sama ani neví.

Bylo zvláštní myslet na to, že ona se mě snažila zabít.
(Síla, kterou jsem ji ale vzala není nebezpečná. Tak mi to vysvětlila Anne, nebudu mít tendence všechno zabít, jako Fitis. Budu mít jenom prostě silněji moc.)

,,Tak jo, všichni víte, co máte dělat. Zahajujeme plán: Sophi a žraloci."

,,Počkat, já myslela, že se to jmenuje-" větu Elena už nedořekla, protože ji Conor vytáhl ze dveří a doslova ji vyrazil dech, když ji začal prudce líbat. Jedna jeho ruka byla opřená o skříňky za Elenou. Ta druhá nenápadně  putovala na Elenin zadek.

Fuj!
Tohle vážně vidět nemusím.
Ten plán se opravdu nejmenoval: Sophi a žraloci. (Netuším, jak na to přišla.)

Ale to už je prostě Sophi.
Zatímco se Conor a Elena líbali a nevnímali okolní svět, jsme museli mi ostatní jít podle podobného plánu. Když na sebe přitáhneme pozornost elementu přijde k vám i víc jeho energie.

Takže, když na sebe přitáhneme větší pozornost rovná se to větší energii. Takhle jsme chtěli zjistit, jestli je Fitis stále v Chealsi, nebo jestli je už mrtvá.

Sophi a Anne se začaly na celou chodbou hádat. A já a Maja jsme se začaly hystericky smát. Nikdo z nás neměl hodiny herectví, takže to podle toho i vypadalo...

Ne jen Chealsi, ale i další studenti nám začali věnovat svou pozornost.

Když se na mě Chealsi podívala, jenom jsem čekala, kdy na mě skočí. Na krátkou sekundu to vypadalo, že si na mě vážně vzpomíná. Pak se jenom otočila na své kamarádky a řekla cosi na mou nebo Majinu osobnost.

Neví, kdo jsem.
Vážně to byla pravda.
Fitis už není.

,,Tak co?" zeptala se Maja všech, když jsme zpět proklouzli do třídy. Conor a Elena lapali po dechu, myslím, že během té líbačky zapomněli na náš plán. Elena se snažila si popravit vlasy.

,,Nic," vyvýskla Anne.
,,Já rovněž nic. Nic jsem necítila žádnou energii, pohled..." žasla jsem. Byla jsem štěstím bez sebe. Nepotřebovala jsem slyšet názory ostatních, Elena a Conor by to stejně nevěděli, Majinu odpověď jsem znala a Sophi...

Sophi si zaraženě a vyděšeně prohlížela své dlaně. Na jeden moment se mi zdálo, že jsem v nich zahlédla krev.
Rudou krev...

,,Sophi, jsi v pohodě?" zeptala jsem se jí. Okamžitě schovala ruce za záda a falešně se usmála.

,,Já? Jo, jasně, vždyť Fitis je mrtvá. Proč bych neměla být šťastná," na všechny se ještě víc usmála. Nezdála se být ve své kůži. Ale rozhodla jsem se jí na to zeptat později.
Najednou zazvonilo na hodinu.

,,To je pech," odsekl Conor: ,,člověk zachrání svět a i přesto musí chodit do školy."

,,Už to tak bude, bratříčku," šťouchla do něj Anne a všichni se vydali ven ze třídy.

Nevěděla jsem, co nás bude čekat. Co bude zítra nebo za měsíc. Pro jednou jsem chtěla uvažování o budoucnosti vynechat.

Ale to, co nás mělo potkat nemohl vědět, ani tušit, nikdo z nás.
Nemohli jsme tušit, že Fitis byla jen začátek.

Minulost, sladká minulost.