Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 36.🌙

Poté, co jsem se zbavila Sophi a Conora, kteří trvali na tom, že půjdou se mnou, jsem se konečně vydala ke skříňkám. Myslím, že dojít přes chodbu, otevřít tu plechovou krabici a neumřít u toho, to snad ještě zvládnu sama.
Břicho po zásahu míče mě ještě trochu bolelo.
Bohužel, co se týkalo suplů a druháků, vypadalo to, že dnes spolu strávíme snad celý den.
Už tak ani nevím, kvůli čemu jsme s nima spojení tentokrát. Učitel nám prý zadá určitou práci v sešitě nebo v učebnici.
Žádná sláva.

,,Pěkný souboj," ozval se hlas vedle mě. Ani jsem si jí nevšimla. Snažila jsem se vypadat, že mě nevyvedla z míry, ale ve lhaní se budu muset ještě zlepšit.
,,Škoda, že může být vždy jen jeden vítěz," stihla Chealsi promluvit rychleji, než jsem ji stačila něco říct já.
,,Takhle to funguje," usmála se na mě chladně: ,,ti slabší vždy prohrávají."

Někdo za mnou si odkašlal.
Spadl mi kámen- ne, počkat- celý Mount Everest mi spadl ze srdce, když jsem za sebou poznala přítomnost těch dvou hlídačů, kteří ze mě nespustily oči.

,,Dovolíš? Taky si chceme s Hannah promluvit," ozvala se Sophi.
Chealsi se z tváře ztratil úsměv. Spíš jsem v ní uviděla nechuť, když si Conora a Sophi prohlížela.
,,O samotě," zdůraznil Conor.
Chealsi nakrčila nos a odešla.

,,Já ti říkala, že máme jít s tebou," začala Sophi: ,,ta holka není normální. Copak to Anne ani nikdo ostatní nevidí?"
,,Vidí, ale přehlíží to," zavřela jsem skříňku a svižným krokem se vydala do třídy.
Docházelo mi, že budu muset s Chealsi strávit dnešní hodinu, ne-li celý den.
,,Sednu si k tobě," navrhl Conor za pochodu.

,,Ale já myslela, že si sednu k Hannah," namítla Sophi.
Začali se handrkovat.
Jo, vážně škvělí stopaři.
,,Hele," zarazila jsem je: ,,poslední, co teď potřebuju je, že se vy dva začnete hádat. Conore, ty si sedneš k Eleně, zkus ji přemluvit, tebe snad bude poslouchat. Ke mně si sedne Sophi."

Sophi udělala gesto, jako když chcete v parní lokomotivě vypustit páru.
Ale když Conor uslyšel o Eleně, zamrazilo ho u srdce, mrzelo ho, že Elena ani jeho sestra nejsou na jeho straně.
Ale to nás všechny.
Všichni známe pocit, kdy máme pravdu, ale nikdo nám ji nevěří, a to i přesto, že se kvůli tomu můžeme přetrhnout.

Vstoupili jsme do třídy.
Jediné oči, které nám věnovaly pozornost, byly od našich kamarádek.
Sedla jsem si do prázdné lavice. Sophi se mi omluvila, že si jen zajde do zadní lavice pro své věci, které tam měla.
Spokojeně jsem se usadila na židli a vytáhla si pouzdro s kytičkami. Přes prázdniny mi nějak vypadlo jít si koupit nové, ale v nejbližší době jsem to chtěla napravit.

,,Volné místo? To je jistě pro mě."
Nevěděla jsem, co mám dělat.
Měla jsem chuť brečet a zároveň křičet a zbourat celou tuhle budovu, když to bylo moje špatné dvojče, které si mě opět našlo. Netušila jsem jak jsem ji při vstupu mohla zase přehlédnout. Ale tušila jsem, že mě chce zabít víc, než si umím představit.
To, jak si mě stále- od té nehody v jídelně- hlídala, bylo skoro jako posedlost.

,,Tady sedím já," ozvala se Sophi a co nejhlasitěji třískla učebnicemi před Chealsi. Ta si mě ještě chvíli se zájmem prohlížela, než se znuděně otočila na Sophi.
,,Byla jsem tu dřív," odbyla ji Chealsi: ,,Neznáš to příslový? Kdo dřív přijde ten dřív mele."
,,Já namelu tebe a ten tvůj-"

,,Slečno Brownová, sedněte si prosím. Na ty vaše rozhovory je čas o přestávkách," ozval se ode dveří pan učitel Dumber.
Zděšeně- přímo šokovaně- jsem se podívala na Soph. Budu muset po boku Chealsi být celou hodinu.
Jo, asi si říkáte: no tak vedle ní budeš sedět. Svět se nezhroutí.
Ale právě naopak.

Svět se opravdu zhroutí, jestli se o něco pokusí. Vždyť jsem příroda- ta dobrá-, zlo a dobro vždy udržují v přírodě určitou harmonii.
Kdyby jeden z nich získal plnou moc, nemělo by to dobré následky pro nikoho z nás.
Sophi si sedla do lavice za námi k jedné dívce, která byla jejím chováním šokovaná.

Sophi si často dovolovala, ráda zkoušela, kde jsou čí hranice. Jen jsem doufala, že to nebude zkoušet i u Chealsi. ,,Prváci, mám tu pro vás zadání..." učitel Dumber začal na tabuli psát strany a cvičení.
Otevřela jsem si potřebné sešity. Nechtěla jsem Chealsi- Fitis- věnovat jediný pohled. Chtěla jsem předstírat, že je mi lhostejná.

Celá hodina šla až směšně v klidu. I příklady se mi dařily vypočítávat- až jsem si začala myslet, jestli to nepočítám nějak blbě, že mi to jde tak od ruky.
Minuty ubíhaly, postupně jsem cítila, jak se Conor a Sophi uvolnili.
A pak se to všechno zvrtlo.
Zase.
,,Pověz mi, Hannah," začala šeptem Chealsi: ,,máš ráda tajemství?"

A celá Conorova a Sophina pozornost se obrátila na mě. Už je vůbec nezajímaly rovnice v učebnici. Cítila jsem Chealsín pohled, jak se mě očima snaží propálit. Mohla jsem se jen dovnímat, že si Sophi a Conor nepřehrávají nejrůznější druhy smrtí pro Chealsi.
,,Jak kdy," odvětila jsem tak nejvíc pevně, jak jsem zvládla. Předtím jsem se jí bála, ale teď jsem to na sobě nechtěla dát znát.

,,Řekni své kámošce, ať na mě přestane vrčet."
Otočila jsem se na Sophi, když Chealsi dokončila větu. Pokynula jsem ji hlavou, ať toho nechá.
Nejdřív se zamračila, ukázala na Chealsi, přejela si prstem po krku a pak zlomila tužku. Převrátila jsem oči a otočila se zpět.
Chealsi se uchechtla.
Něco začala opět počítat, ale dlouho to nevydržela.

,,A znáš tajemství o elementech, Hannah?" zašeptala. Projel mnou chlad, chloupky na zátylku mi vstaly.
,,Znám," otočila jsem se na ní.
Sophi měla pravdu, když říkala, že jsou její oči jako bahno. Nebo spíš jako močál, močál plný smrti. Stále jsem se držela myšlenky na mír, ale to neznamenalo, že ze sebe budu dělat ubožátko.

,,A vím, kdo jsi," řekla jsem jí narovinu.
Nemínila jsem chodit kolem horké kaše.
,,Tak přece jenom nejsi tak hloupá," ušklíbla se: ,,A kdo teda jsem?"

,,Někdo, kdo chce mou smrt."
Ať už jsem chtěla dělat cokoli, rozhodně jsem neměla v plánu dnes chodit kolem horkého jídla.
Odvaha nebyla má silná stránka. Nevím, kde se vzala.
Možná se dnes opět ve mě probudil element, když vycítil energii jeho nepřítele.
Jeho sestry.
Chealsi se zasmála.
Sice potichu, ale mnou to projelo jako ostří nože.

,,Nechci tvou. Chci smrt toho, co vlastníš," zabodla do mě ukazováček.
Naštěstí v tu dobu zazvonilo.
Chealsi se zvedla, jako by se nic nestalo.
Bylo to venku, teď jsme oficiálně věděli, že je to ona.
Nechci tvou. Chci smrt toho, co vlastníš.
Je to ona.
,,Jestli ti něco udělala-"
,,Jsem v pohodě," zklidnila jsem Soph.
Chealsi se na mě usmála a začala jít směrem ze třídy.
,,Ale ona v pohodě brzy nebude."