Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 15.🌙

,,Jsem mrtvá," s těma slovy dopadla Elena na čistě povlečenou a načechranou postel.
Maja jen něco zahuhlala do polštáře, jak to byla její hlava, kterou do ní zavrtala.
,,A já šťastná," mykla rameny Sophi a sedla si na postel, ke stejnému činu donutila jak mě, tak i obě dívky.
Šťastná?

,,Jsme tu první," vysvětlila a taky se s žuchnutím svalila do postele.
A co, že jsme byli špinavé a zpocené, já už nechtěla z tý postele nikdy vstát.
Bylo to pár hodin, co jsme se probudily do svého pravého já, a pár minut, co jsme sem došly.
Do další z luxusních chat, které se nacházeli v lese Hook, samo sebou, že jsem věděla, že Brokleyská střední není ledajaká škola a dostat se na ní vyžadovalo velké úsilí- pokud jste nevlastnili hromadu peněz.
A že já o tom něco věděla.
Hodiny a hodiny učení a litry a litry kafe.

Byla jsem ochotná vypít i několik energetických nápojů, abych u těch učebnic s učivem neusnula.
Já byla ochotna udělat vše možné i nemožné, a když potom došel dopis, oznamující moje přijetí na školu, snad jsem v ten moment i vyletěla z kůže.
,,Zabírám si sprchu!" vykřikla Elena a znenadání popadla jeden z bílých ručníků a rozeběhla se směrem ke stejně luxusní koupelně.

,,Pozdě!" a pak to byla Sophi, co se mrknutím oka dokázala přesunout z jedné strany pokoje na druhý a zaklapnout Eleně dveře přímo před nosem.
,,Sophie!" bouchla drobnou pěstí do dveří: ,,Majo, udělej něco," zaprosila.
Na to ji Maja odpověděla známým zahuhláním do polštáře a dál ji nevěnovala pozornost.
Musela jsem se začít smát, jak se poražená Elena rozešla směrem k Maje a pak ji drobným šťouchnutím shodila na zem.

,,Hej!" vykřikla na zemi a začala pomalu vstávat a odhrnovat si kudrnaté vlasy z obličeje. Maje byl hřeben v podstatě k ničemu, stejně jí vždy vlasy divoce poletovaly všude možně.
,,Ale holky no ták," zakroutila hlavou Sophi.
Ano, opravdu to byla Sophi, kdo stál v čistém oblečení před dveřmi koupelny opřený o rám.
,,Nemuseli jste se kvůli mě prát," začala se smát, jak se jí nedařilo udržet vážný výraz na tváři.
To už ale Elena nevnímala a sprintem se přesunula do koupelny, kde okamžitě zaklapla dveře.

,,Aspoň omluva by se hodila," zakřičela Maja a hodila do dveří botu, která po sobě zanechala šlápot.
,,Co tak rychle?" zvedla jsem tázavě obočí na Sophi, která si ani ne před minutou postavila z postele ve špinavém oblečení a teď si do ní lehala umytá v čistém oblečení.

,,Řekněme, že rychlost je prostě má silná stránka," zakmytala obočím a já se pohodlněji uvelebila do matrace.
Ještě chvíli potrvá, než se Elena dostane z koupelny v plné parádě.
Ještě chvíli potrvá, než budu moct nechat své myšlenky rozplynout.

                       ***

,,Co to proboha bylo?!" vyjekla s bouchnutím dveří Elena.
Sophi se opřela o zeď a koukala kamsi před sebe; Maja mezitím začala nervózně pochodovat po pokoji a co chvíli si pročesávala prsty vlasy.
Já se už nezmohla snad ani na krok, prosto jsem si sedla na postel a snažila se uklidnit svůj dech.
Myslela jsem si, že aspoň tady- v luxusní chatě spolu s novými spolužáky- budeme na chvíli bez té magie a nadpřirozena.

Že budeme mít týden na to, abychom si urovnaly v hlavě ten nepořádek.
Mno... spletla jsem se.
Po pořádně dlouhé koupeli a několika hodinovém spánku, můj žaludek vyhládl.
A ke štěstí- teď neštěstí- jsme měli večeři.
Ta energie, ta co nás začala obklopovat, jen co jsme vešly do dveří jídelny, byla nesnesitelná, až děsivá.
A k mému údivu to nebylo vše. Bylo to pár párů očí, co se nepřirozeně zablýsklo, když jsme se s nima setkaly.
Cítily to taky.

Dokonce to i viděly.
Sophi, Maja a Elena.
I ony při příchodu do jídelny pěkně ztuhly.
Bylo to nejmíň šest párů očí.
Šest párů- šest lidí.
Šest lidí, co byli stejní, jako my.
A já byla pěkně nahraná, když jsem po celém těle ucítila postupující energii, já měla úplný okno, když se jim skutečně ty oči zablýskly v nepřirozených barvách.
Byla mi známá, byla podobná té, kterou jsem pocítila, když jsem poprvé uviděla slečnu Wiki- ta energie.

Byl to den, kdy jsme se s ní seznámily. Pamatuju si na její prapodivné oči; odrážela se v nich voda, jako by se v jejích očí nacházel pramen potůčku.
Stejně tak si pamatuju na dívku z večeře s žlutýma očima, snad bych i přísahala, že byla stejně překvapená, když nás uviděla pohromadě.
A pak tu byl docela drobný kluk, kterému se oči zbarvily do skoro až průhledné bílé- splývali mu s bělmem.
Byl to Rick, jak jsem později zjistila.

Já byla fakt roztřesená, když jsem se postavila se záměrem se představit.
Nemohla jsem si nevšimnout těch šesti lidí, co bedlivě pozorovali každý můj nádech snad i mrknutí. Každý jejich pohled vysílal do mého těla víc a víc energie.
Víc než energie to byl spíš náboj, co mnou procházel.
Byli na tom stejně- Maja, Elena a Sophi.
Sama jsem se ale přistihla, jak doslova stejně je propaluju pohledem zjistíc, co vlastně ovládají.
Těch šest stejných jako my.
Co jsou oni vlastně zač.
Klepání na dveře a pak Majin zadušený výkřik; Sophi stihla přikrýt dlaní Majinu pusu- to mě dokázalo probrat, než to byl pisklavý hlas a drobná postava učitelky, která se objevila ve dveřích.

,,Děvčata," oslovila nás a já měla co dělat, abych udržela na tváři nucený úsměv: ,,tady vám přišel dopis pro..." musela se zastavit, aby si mohla přečíst jméno na obálce.
,,... Hannah Sparks," přečetla a okamžitě se vydala ke mně, kupodivu neztrácela úsměv ze svých tváří a podala mi dopis.
,,Večerka je v deset, ať je tu potom zhasnuto a všichni v postelích," usmála se a pomalu zaklapla dveře.
Všechny dívky, jako na povel, se seběhly ke mně.
Dopis, obyčejný kus poskládaného papíru, stejný jako vždy.

,,Tak už to otevři," pobídla mě Elena a ukázala na jméno odesílatele.
Slečna Wiki.
Roztrhla jsem obálku a vytáhla z něj úhledně složený papír.
,,Asi si teď kladete spousty otázek," četla jsem nahlas: ,,proč asi těm dětem svítili oči? Co je zač ta energie, kterou jste cítili při vstupu do jídelny..."
,,Jak věděla, že jsme šli do jídelny?" skočila mi do řeči Sophi.

,,Pšššt!" opštila ji Elena a pohledem mě pobídla, abych dál četla.
,,... Je to prosté," pokračovala jsem: ,,elementy se musely mezi sebou nějak poznávat, dávají vám najevo, že jsou přítomni, že ví kdo jste a že si vás budou hlídat," musela jsem se zastavit, abych se nadechla.

,,Podle množství energie, která vámi projde můžete poznat sílu jiného elementu, musíte si dávat pozor, jste mocné a silné; je pro vás nebezpečné udržovat s jinými elementy dlouho oční kontakt," byli to hlasivky, co se mi najednou vytratily, když jsem si vzpomněla, jak jsem pohledem propalovala Ricka, když to byli jeho bílé oči, co mě na něm fascinovaly.

Hned jsem ale zase pokračovala: ,,Lidé, kteří nepatří do našeho světa, je prvních pár dní nemusí vidět, ovšem, když s nimi budete navazovat příliš dlouhý oční kontakt; je možnost, že je spatří," nemusela jsem hádat dvakrát, že to bylo varování, před čím si máme dát pozor.
,,Po pár dnech energie i svítící oči odezní, do té doby je to ale pro vás stále nebezpečné. Conor a Anne-Marí vám pomůžou, budou vám pomáhat do doby, než se vše plně naučíte.
Jsou to mý dobří přátelé.
Nikomu nevěřte, jenom jim.
Najdou vás, Conor a Anne-Marí vám pomůžou."

Kdopak to může být?
Žeby nové postavy?
Ale, co když ten dopis není od slečny Wiki, nýbrž od někoho, kdo se snaží holky zmást?
Není nad ten pocit, kdy znáte všechny odpovědi, a ostatní skoro nic. XD
Však je taky budete znát, jenom o trochu později... :D

Tak zatím adios!
(Všimli jste si té změny? XD)

MouchaForever