Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 37.🌙

Sophi

,,Jsi připravená?" zeptal se mě.
,,Tak, jako nikdy," odpověděla jsem a postavila se do bojového postoje. Conor rovněž dal ruce do pěstí. Tělocvična byla jako vždy v těchto odpoledních hodinách volná, do nařáďovny jsme se pro žíněnku dostali jen díky mým drápům. Jako obvykle.

Nelíbilo se mi nechat Hannah samotnou doma, kdoví, kdy se její mamka vrátí z práce, ale ujišťovala mě tak dlouho, že jsem to musela vzdát.
Conor to ještě chvíli zkoušel.
Řekla, že s ní budeme moct jít, když řekneme správné datum narození Daniela Defoe. Já řekla něco před Kristem a Conor zkusil tipnout 25. století.
Matika mu fakt nejde.

Poznali jsme, že jsme odpověděli špatně, když převrátila oči v sloup. Prý napsal nějakého Robinsona.
Kdo to k čertu byl, to nemám zdání, ale před Kristem prý nežil.

,,Tak si to zopakujeme," dívali jsme si do očí: ,,žádné škrábání, kousání, posílání do prde-"
,,Ale až budeme bojovat s Fitis, budu to moct použít, že jo?" ujišťovala jsem se.
Upřímně nevím, co budu dělat bez posílání do prdele a mého oblíbeného slovníku. Bez toho budu marná.

,,Možná jo," připustil Conor: ,,přesuneme se k tomu hlavnímu," povzdechl si.
Společně jsme odpočítali od tří a vrhli se na sebe.
Conor používal pěsti, já rychlost.
Pokusil se mi dát pěst přímo mezi oči, stihla jsem si dřepnout a podkopala mu nohy. Nespadl tak úplně, udělal kotoul a teprve potom se rozplácl na žíněnce.

Dřepla jsem si nad něj, ale než jsem se rozhodla dát mu také pěstí, převrhl mě.
Teď to byl on, kdo se tyčil nade mnou. Shodila jsem ho ze sebe s velkou obtíží, ale brzy jsem stála pevně na nohou a opět v bojové pozici. Jenom s tím rozdílem, že jsem byla zadýchaná a z vlasů se mi udělalo vrabčí hnízdo.

Conor měl své vlasy pořád, jako vrabčí hnízdo, takže se změnil pouze v tom, že taky zhluboka dýchal.
Kryla jsem všechny jeho mířené rány, jemu se to taky dařilo- bohužel.
Každý jsme využívali všechny možné momenty, keře by toho druhého mohli překvapit.
Naše síly byly vyrovnané.

(Kdybych chtěla, klidně bych ho odhodila na druhou stranu tělocvičny, kdybych se naštvala. Ale ne, já se musela naučit ten vztek ovládat. Taková otrava.)
Pak jsme se ve stejný moment zastavili, já s napřáhnutou pěstí a on s vykrytím proti ní.
Nemusela jsem se ohlížet, to, co jsem z ní vždy cítila... To byl nezapomenutelný pach.

,,Co tu chceš!?" vyprskla jsem na ni, když jsem se otočila.
Snad bych i věřila, že je to Hannah, ale Hannah nikdy neměla takto chladný úsměv.
,,Co tak nevrle?" optala se- na mě dosti pitomá otázka.
Nebudu se kamarádit s nikým, kdo chce zabít mou kámošku a voní po smrti. Litovala jsem, že mám tak silný čuch- samozřejmě jsem toho nelitovala poprvé. Tělocvik byl pro mě někdy utrpení.

,,Nejsi tu vítána," postavil se Conor za mě. I v těch teplácích a tílku vypadal, že by se dal klidně teď hned do boje. Samozřejmě nesmím zapomenout na jeho náramek, který dostal od Eleny. My, holky, měly náhrdelníky, on měl náramek.
Chealsi se jenom usmála.

,,Chci s vámi uzavřít mír."
,,Tak to ti nevěřím ani za hovn-" Conor do mě šťouchl.

,,Já myslela, že můžu," zašeptala jsem na něj naštvaně.
,,V boji," zdůraznil.

,,Fajn," odsekla jsem: ,,prostě ti to nevěříme. A nikdy nebudeme," dala jsem si ruce přes hruď.
(Někdy se říká, že se dávají ruce přes prsa, jo, to bych ještě nějaké musela mít.)

,,Ale no tak, Sophi. Pekelný pes, viď?"
,,Co ti je do toho?!" vyprskla jsem opět na ni. (A ne naposled.)
Neměla jsem náladu si tu teď poměřovat elementy.
Obzvlášť s ní.
,,Copak to nevidíš?" zeptala se spíš řečnicky: ,,jsi pes, co na tom, že pekelný. Pes jako pes. Ta holka, Paja-"
,,Maja," opravila jsem ji okamžitě.
Chvíli si mě přeměňovala, než se zase dala do řeči.