Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 9.🌙

Maja

Tak jo, Majo.
V pohodě.
Prostě s tím zkusíš nějak máchnout a třeba se to listí vážně podpálí.
Co to zase dělám?!
Stojím před hromádkou listí a doufám, že se podpálí pomocí záhadné hůlky.
Už nějakou dobu jsem si sama se sebou povídala, ale stále jsem nedokázala věřit tomu, co chci udělat.

Nervózně jsem se otočila.
Pozorovaly mě čtyři netrpělivé páry očí.
Falešně jsem se usmála a znovu přetočila k listí, které zde shromáždila Elena.
Tak jo, klid Majo.
Nic horšího než nemít plný počet bodů z testu, na který ses připravovala, není.
Pevně jsem uchopila dřevěnou část oštěpu objema rukama a vyzdvihla ho do vzduchu.
Představivost.
Ještě víc jsem se napřáhla a uhodila tupím koncem oštěpu do země přede mnou.

Na vteřinu.
Na tu jedinou drobnou vteřinu, jsem si myslela, že se mi to nepovedlo.
Že jsem nedokázala udělat, co mi řekla slečna Wiki.
Tu druhou vteřinu jsem své myšlenky dokázala přesměrovat na úplně opačnou stranu.
Tu třetí vteřinu se mi zastavilo srdce.
Já to dokázala, podpálila jsem to listí. Opravdu to byli oranžové a sem tam i trochu do červena zbarvené plameny ohně, co teď převzaly plnou moc nad listím.

Ani nevím, proč jsem byla tak nadšená. Spíš bych se měla trestat za to, že právě podpaluju listí v lese, kde může během chvilky vzplanout.
Přesto jsem byla šťastná.
Až teď jsem si to plně uvědomila.
Až teď jsem si uvědomila, co jsem udělala.
Já podpálila listí s pomocí oštěpu.
Podpálila jsem bez jediného doteku.
Bet jediné sirky nebo zapalovače.
A přesto to listí kousek ode mě hořelo a do vzduchu se nesl mohutný kouř.
Chtěla jsem to zkusit znovu.
Musela jsem to zkusit znovu.
Znovu mít ten pocit, mít nad něčím moc.

Znovu jsem pevně objala rukama oštěp a ještě silněji, než před tím, jsem znovu uhodila do hlíněné země.
Kouř, který se celou dobu vznášel nad pálicím se listím, jakoby nasadil zpětný chod a začala se vracet k listí, až úplně celou hromádku pohltil.
Hned na to se kouř začal vypařovat a na místě s barevným listím už zbyl jenom prach.
Nahlas jsem vydechla.
Já ovládám oheň.
Já ovládám oheň!
Každý by se asi v tento moment zhrozil.
Můj vnitřní hlas ale křičel nadšením a dával to znát na úsměvu, který se mi objevil na rtech.

Ta šprtka, která byla terčem posměchů a všemožných urážek, teď ovládala oheň.
Pomalu jsem se zase otočila ke čtveřici.
Jediný člověk, který nevypadal, že v nejbližší době nedostane infarkt, byla slečna Wiki.
A to i přesto, že byla nejstarší.

,,To bylo výborné, Majo, učíš se rychle. Uvidíš, za pár dní plného tréninku budeš umět nevýdané věci," pochválila mě slečna.
Elena s Hannah na mě ještě stale nevěřícně zíraly, jako na nadpřirozenou bájnou bytost.
Ale... já jsem nadpřirozená bytost. Uyšela jsem vnitřní hlas, který mě opravil.
Zato Sophi se zamračila a vypadala, že nad něčím uvažuje.

,,Plného tréninku?" zeptala se stále se zamračeným výrazem nevěřícně, dokázala tak aspoň trochu dostat Elenu a Hannah z omámení.
,,Ale mi se musíme ohlásit na určitých stanovištích. Jestli se tam neobjevíme, začnou mít obavi," zachmuřila se a slečna se k ní otočila.

,,Snad si Sophi nemyslíš, že ty cesty jsou přítupné pouze pěší trasou," dala ruku do kapsy a vytáhla klíčky, které se podobaly těm od autům.
,,Ke všem místům je přístupová cesta autem. Není to zrovna dvakrát pohodlné, ale dostanete se tam," ještě s klíči ve vzduchu zamávala a potom je vrátila zpět do pleteného svetru, který vypadal opravdu měkce.

,,Fajn, to by byla jedna věc a teď k tomu zbytku," zamračené obočí ze Sophiny tváře nechtělo zmizet.
,,Nemám náladu chodit kolem horké kaše," rozhodila rukama: ,,takže, co máte pořád s tím úplňkem? Jestli jste si nevšimla, stále jste nám neodpověděla," znova naštvaně rozhodila rukama a Elena byla donucena trochu couvnout, aby nedostala zásach.
Konec konců, asi nikdo by nechtěl dopadnout, jako ten kmen, kterým Sophi prohodila kámen.
Přistoupila jsem blíž, abych líp slyšela.
Chtěla jsem slyšet, co odpoví.
Sophino chování nebylo zrovna nejlepší, ale co už nadělám.