Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 39.🌙

Hannah

Stála jsem na mýtině, kde byl Arcanum. Duby byly rozmístěné okolo něj a přes holé větve prolétával sníh. Už jsem si ve spadnutém sněhu vyšlapala kolečko. Otáčela jsem se a vyhlížela Chealsi... Nebo Fitis.
Nevěděla jsem, kolik je hodin, určitě jsem tu musela být dřív. V zimní lyžařské bundě už mi začínala být zima, když se ozval hlas.

,,Tak přece jenom jsi přišla."
Otočila jsem a stála tam Chealsi.
Stála tam jen v džínech a triku, předpokládala jsem, že už ji Fitis úplně pomátla.
Anne mi kdysi dávno vysvětlovala, že když má někdo element Neurčitého, často už ani neovládá svoje tělo. Element převezme jeho lidskou podobu, stejně jako teď.

,,Chci srovnat mír," promluvila jsem a před obličejem mi stoupl obláček páry.
Znělo to celkem uboze.
Obzvlášť k ní.
Přešla ke mně a začala mě obcházet, jako když si žralok vyhlídne kořist. Otáčela jsem se k ní, abych k ní nebyla zády. Jedná chyba a vše může skončit špatně.
V duchu jsem se modlila, aby Sophi a Conor našli můj dopis.
Chealsi se zastavila a usmála se na mě růžovými rty.

,,Hannah, víš čemu se říká potravinový řetězec?"
Měla jsem dojem, že sníh přes který projde, vždy nejdřív zčerná, než se roztopí.
Nechtěla jsem na sobě dávat nic znát. Ani strach.
A že jsem ho měla, měla jsem z ní strach.
,,Když silnější zabíjí slabšího," odpověděla jsem jí.
Vzala si do prstů můj pramen vlasů. Vytrhla jsem se jí, nechtěla jsem, aby ke mně byla tak blízko natož, aby se mě dotýkala.
Prosím, Sophi. Prosím.

,,Správně," uznala: ,,když silnější zabíjí slabšího."
Conore, kde jste?
,,Ale abys přežila nemůžeš být jenom silná, musíš být i lstivá. Musíš být chytrá," zvýšila hlas: ,,a ty, Hannah, chytrá nejsi."
Její slova mě lehce zabolela, ale v duchu jsem si říkala, že je to jen její plán, jak mě vyvézt z míry.

,,Víš, proč nejsi chytrá?" zeptala se a její dech mě hladil na obličeji, když ještě víc přistoupila.
Uchechtla se nade mnou.
,,Vážně si myslíš, že chci mír?" začala se smát, z čehož mě začala mrazit na zádech.

,,Jsi hloupá, když jsi mě poslechla. Přišla jsi sama a sama taky umřeš!" zařvala a už se chystala dostat do své podoby, když se náhle ozvalo čísi jiný hlas.

,,Ale ona není sama."
Anne. Poznala jsem Anne-Marín hlas.
Chealsi nespokojeně zavrčela a už se chystala vydat ke směru odkud hlas vycházel.
Ale nemusela ujít ani tři kroky, když se Anne vynořila zpoza dubu.

Zatajil se mi dech.
Nevím, co moje srdce začalo dělat dřív, jestli skákat radostí, nebo přestalo tlouct úplně.
Nevědomky jsem se usmála, protože nešlo se nesmát, nešlo se dívat na tu nádheru, která se mi objevila před očima, a nesmát se.
Na chvíli jsem jim ani nevěřila- svým očím.
Usmála jsem, protože jsem už věděla, že je Fitis v koncích.
Byl pro ní konec.
Tak moc jsem tomu věřila, když se zpoza dubů objevili všichni mí kamarádi.

Anne v závoji blesků a jisker.
Létaly všude kolem ní, zářily tak moc, že jí osvětlovaly celé tělo, šly vidět pouze obrysy.
Její oči byly plné fialové barvy a vzteku.

O kousek za ní šel Conor. Pochopila jsem, co tím myslela Elena, když řekla, že má víc než dokonalý tělo. Vážně jsem ho Eleně v ten moment záviděla, když měl na sobě jen obyčejné potrhané tepláky a jeho hruď byla holá- to bylo oblečení jeho elementu. Vzduch se kolem něj podivně vířil, ale přesto jsem viděla jeho šedé oči.

Eleně sníh odstupoval z cesty, když ho rozmetal vítr. Látka z šatů jí divoce vlála ve vzduchu stejně, jako vlasy. Ovšem, že i ona měla oči plné zlosti, mýchala se s blankytně modrou.