Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 35.🌙

,,Co si jim řekla?" optala se mě Elena a začala si vázat tkaničky na botách. Učitel Redge vždy vyváděl, když viděl jakoukoli tkaničku nezavázanou.
Abyste se mi tady zabili, že? To víte, že jo. Za trest padesát kliků, a ať to frčí!
Křičel vždy.
Do této doby jsem přesně nepochopila, jak ho mohli najmout, jako trenéra natož učitele.

,,Nic moc," předstírala jsem, že mám větší zájem o lem svého trička: ,,jen... ať toho nechají. Že to nemá cenu."
,,Prvně jsem chtěla taky Chealsi podezírat, ale když Anne vyklopila ty věci okolo ní, jak je milá... Přišlo mi to až moc ujetý, aby to byla ona," řekla mi Elena narovinu.
Kousla jsem se do tváře.
Takže ony tomu vážně ani trochu nevěří, pomyslela jsem si, když jsem šla do tělocvičny.
Jako obvykle tu byl zapuchlý vzduch, větráky zde jely na plný plyn naštěstí. Brzy by ten puch měl ustat.
Do tělocvičny jsme šli tento rok několikrát- někdy jsme byli i na stadionu-, ale nikdy jsem tu neviděla tolik lidí.
Poznávala jsem tváře kluků i holek z mojí třídy.

A pak jsem uviděla Anne.
Anne je druhák.
Blesklo mi hlavou. Uviděla jsem další jedince, kteří byli vyšší a tak moc jsem je už nepoznávala. Bohužel jsem jednu tvář znala dobře.
Chealsi.
Sophi a Conor se od naší skupinky okamžitě odtrhli. Povinnost sledovat ji, brali opravdu vážně.
Jsou to dobří stopaři.
To možná ano, ale skrývat se vážně neuměli.

Sophi si dala ruce v bok a Conor se postavil za ní, spolu měli ten nejvíc vražedný pohled, jaký jsem kdy viděla. Dvě hory vedle sebe, dokonce převyšovali některé z druháků.
,,Omlouvám se," upoutal mou pozornost učitel: ,,ale pan učitel Redge se chvíli zdrží. Jelikož není v této době nikdo z volných učitelů, musel jsem vás vzít k sobě a spojit vás s druháky," mluvil dál pan učitel Hero. Byl to učitel hlavně hystorie a literatury, takže jeden z mých oblíbených. Uměl být milý, když si nikdo nespletl narození Hanse Christiana Andersena a nepopletl název knihy.

Prváci si začali měřit druháky a naopak.
Na chvíli jsem se setkala s pohledem Chealsi, zvláštně se na mě ušklíbla.
Vypadalo to, že z mých okolo stojících kamarádek si toho nikdo nevšiml.
Nakonec se odhlasovala vybíjená na družstva. Nic v čem bych bodovala, ale ani nijak zvlášť jsem v tom neplavala. Nevypadnout mezi prvními, tak zněl můj plán.

Nepřekvapilo mě, když učitel vybral nejsilnější dva kluky z druháku, jako kapitány- také vlastnily elementy. Neznala jsem je, ale jednoho z nich jsem tipovala na Měňavce, cítila jsem z něj hnusný puch, který cítíte vždy, když se pes okoupe.
Naštěstí jsem šla do druhého týmu, kde jsem kapitána odhadovala na Druha- pohled, který mi věnoval, jako by mi tím skláněl úctu. Párkrát jsem to už zažila- prosto věděli, kdo je mé druhé já.
Nechtěla jsem na sebe tahat tak velkou pozornost.

V tom týmu na mě už čekala Sophi se slovy: ,,Páni, jak je to dlouho, co jsme se neviděly? Pět sekund?"
Conor a Anne šli k Měňavcovi. Stali se našími soupeři.
Elena a Maja se vydaly k nám, když je náš kapitán vyvolal. Doufala jsem, že si nás nevybral jenom proto, že jsme Základní.
To, že jsme nejsilnější v nadpřirozeném světě neznamená, že jsme dobří v míčových hrách.
Šlo to stejně jako koždou jinou vybíjenou. Jeden tým se snažil porazit druhý, míč občas nepříjemně pleskl, když ho někdo schytal.

Elena se vcelku držela, než ji vybil Conor- rty naznačila, že si to ještě odskáče.
Maja spoléhala na mrštnost, i ta ji ale brzy opustila, když ji z druhého týmu vybil jeden z vyšších kluků.
Prosto obyčejná vybíjená.

Míč mi několikrát prosvištěl kolem hlavy tak rychle, že jsem ho ani nepostřehla. V takové chvíli jsem se modlila ke všem kořenům od Arcanumu, aby mě to netrefilo.
Sophi vybila Conora, za což od ní schytal pár posměšků.
Asi bych se začala taky smát, kdybych na druhé straně nespatřila našeho posledního soupeře.
V mém týmu jsem byla už jen já a Soph.
Naproti nám poslední soupeř, Chealsi.

Ani nevím, jak tam ta holka vydržela, bylo to, jako by se vypařila, a objevila se až teď.
Sophi smích přešel, začala se soustředit. Věděla jsem, jak moc ji svrbí prsty, jak moc by vytasila své drápy a zaryla je Chealsi do krku. Ale nemohla.
Už z důvodu, že by to před ostatními nebylo moc vhodné.

Učitel pískl a míč dostala Chealsi, jelikož poslední vybitý byl z jejího týmu.
Pár vybitých povzbuzovalo.
Byly to holky proti holce.
Elementy proti elementu.
Chealsi hodila míč, Sophi ho chytla a okamžitě ho hodila zpět na ní.
Chealsi se mu vyhla, takovou rychlostí, jakou se míč řítil ho nemohla chytnout.

Byla jsem nervózní.
Tak nervózní, že se mi v jeden moment celý svět zpomalil. Slyšela jsem srdce tlukající nadsvětovou rychlostí, slyšela jsem tiché Sophino vrčení.
Viděla jsem, jak Anne na chvíli zapochybovala, jako by ji na chvíli napadlo, že měli Sophi a její bratr pravdu.
Viděla jsem, jak se Chealsi chladně jako led podívala na mě a pak na Sophi.
Sophi měla jen jednu slabost. Tou slabostí byli její přátelé- Maja, Conor, Anne a Elena.
A hlavně já.

Hodila míč po mě. Sophi zareagovala přesně, jak Chealsi chtěla. Stoupla si přede mne a ránu schytala přímo do zad.
,,Co to děláš?" zašeptala jsem na ní.
,,Chráním tě."

,,Slečno Brownová, běžte k ostatním vybitým, prosím," řekl učitel.
Sophi, aniž by se ohlédla, opustila hrací pole.
Teď to bylo jenom na mě.
,,Tak to skončíme, Fitis," zašeptal jsem, ale i přesto se mi zdálo, že při vyslovení jména, ji cuklo oko.

Učitel zapískal.
Míč jsem tentokrát dostala já.
Uvidíme, jestli mi to pomůže.
Hodila jsem míč na ní. Chytla ho a skoro až s radostí ho hodila zpět na mě. Chytila jsem míč oběma rukama a lehce zavrávorala.
,,To zvládneš!" uslyšela jsem Majin hlas.
Větší silou jsem opět hodila míč na Chealsi. Tentokrát míč chytla nemotorně a málem ji i vypadl z rukou. Už jsem si i začala věřit, že bych přece jenom mohla vyhrát, že bych ji zvládla porazit.

Ale ona hodila míč mnohem rychleji a silněji, než já. Myslím, že by se vyrovnala i Conorovi a Sophi, kterým to většinou šlo.
I tak jsem byla připravená chytnout míč, ať to stojí, co to stojí. Byla jsem připravená bojovat, i element uvnitř mě, se opět ve mne pohnul na důkaz, že do toho jde se mnou.
A pak se mi v hlavě zase ozval ten hlas.

Už je pozdě. Našla jsem tě, sestřičko...
Míč mě zasáhl do břicha a já se svalila na zem.
Učitel odpískal výhru a protější tým začal jásat. Zaskučela jsem bolestí.
To byla ale rána...
,,Totálně jsi to pohnojila," utahovala si ze mě Elena a pomohla mi vstát.
,,Dík za podporu."

,,Vždy a všude," usmála se a ještě mi pomohla se narovnat.
Celý náš prohraný tým mi začal říkat, že jsem hrála dobře, a začali se i smát a říkat, že i přesto jsme lepší.
Než jsem se nadála, všichni začali chodit do šaten.
Já jenom ohromeně stála a dívala se na Chealsi.
,,Stále ji chceš nechat žít?" zeptal se chladně Conor a postavil se se Soph po mém boku.
Věděla jsem, že teď už není cesty zpět.
Naposledy jsem se setkala s očima Chealsi, než jsem odpověděla: ,,Už vlastně ani tak moc ne."