Nejsem hrdinka

Kapitola 1

Školní bufet byl až moc plný na to, že většina studentů měla mít ještě hodiny a taky na to, jaké jídlo a za jakou cenu se tam prodávalo. Samozřejmě, že ti chytřejší studenti si vzali svůj oběd a jedli tam, ale stále jich nebylo dost, aby vůbec zaplnili polovinu míst. Dokonce i po přičtení všech milionářů, kteří se o své úspory utracené na oběd nemuseli obávat, jelikož to všechno pokrývali rodiče, se počet normálních strávníků nedostal na nějak hvězdné číslo. Dnes však bylo v onom pokoji vymalovaném klidnou holubí šedí přeplněno a nebýt obětavých přátel, někteří by se ani neposadili.
,,Co se tu děje, že není kam plivnout?" zeptala se právě příchozí blondýnka s culíčkem podobným hipsterskému drdůlku, až na to, že ona měla ještě nějakou ofinu. Přes rameno táhla tašku stejné barvy jako její oči (a duše jak s oblibou říkala), tedy černou. Její pruhované, bezprstové rukavice už byly od protlačování se davem studentů pomačkané a jedna měla drobnou trhlinu. Černá mikina s rozbitým zipem odhalovala tričko s duhou a potrhané, černé džíny byly očividně oblíbená část dívčina oblečení.
Dívčina přítelkyně pokrčila rameny a poklepala na místo naproti sobě. Narozdíl od své blonďaté společnice byla zrzavá, s očima nejpodobnějšíma radioaktivní zeleni v kreslených seriálech. V uších měla výrazné kruhy a její zelené šaty budily dojem, že hodlá jít na večírek, kde bude popíjet červené víno, svádět muže a smát se nad vtipy, které pochopí pouze bohatí. I černé boty na podpatku by jí k outfitu seděly. Až na absenci jakéhokoli líčení. Na párty nemohla jít v těchto šatech bez rudé rtěnky a zlatých či černých stínů.
,,Já nevím, čekala jsem na tebe a pak se sem nahrnul tenhle dav," pokrčila rameny. Blondýnka si povzdechla a posadila se. Tedy, byla posazena, dav ji vstrčil na židli, na což dívka reagovala spoustou peprných slovíček. Zrzka se rozesmála, když to její přítelkyně zakončila slovy: ,,Mozkuprostí idioti."
,,Sally, klid," uklidnila ji pak a znovu se zadívala do davu. Sally si sice nepřestala bručet, ale už byla schopná začít jíst.
,,Nemáš dneska odpoledne čas?" zeptala se zrzka, když už si byla jistá, že za jakoukoli poznámku jí nebude ukousnuta hlava. Sally polkla.
,,Promiň, Paige. Mám příčnou flétnu," omluvila se Sally a znovu se zakousla do sendviče, z nějž padal salát. Paige nad tím protočila očima. Z nějakého důvodu se Sally vyhýbala masu. Jedla ho, tedy minimálně kvůli společenským důvodům, ale kdykoli šlo o výběr mezi vegeteriánským a normálním, brala bezmasou verzi.
,,Sally... jednou se z ní snad uvolnit můžeš...," prosila Paige. Sally však zavrtěla hlavou. Nemohla, čekal ji koncert, o němž Paige věděla již dlouho, jelikož na něj byla i pozvaná, a Sally nechtěla zmeškat ani jednu zkoušku.
,,Já ti vážně nerozumím," opřela se zrzavá z dívek zády do židle a založila si ruce na prsou.
,,Jo, já tobě taky ne."
,,Jak můžeš hrát na tu křivou tyčku?"
,,Není křivá a přesnější by bylo trubičku. Je dutá."
,,Jak?"
,,Jak můžeš ty nosit šaty?"
Paige byla z bohatší rodiny a její matka trvala na tom, aby si vždy brala elegantní oblečení. Navíc si byla jistá, že její dcera v šatech zastíní většinu ostatních dívek ve škole a když už ona nebyla nejhezčí, chtěla, aby takovou byla nebohá Paige.
,,Ale já je nosím nedobrovolně," namítla a propálila smějící se Sally svým jedovatě zeleným pohledem. Blondýnka jen zakroutila hlavou, ale před dalším soustem ji zastavil stín chlapce stojícího hned za ní.
,,Držíš dietu, buzno?"
Sally protočila očima a položila svůj oběd. Nasadila přesládlý úsměv psychopata, který na vás za chvíli vyběhne s nožem.
,,Už jsem ti to vysvětlovala, Jillsi," otočila se na onu entitu, jež si o sobě myslela spoustu věcí, přičemž ani jedna z nich nebyla zhodnocená sebekritikou. Možná, že kvůli absenci jakéhokoli nervového ganglia v oblasti nad krkem.
,,Jasně, buzničko."
Sally se otočila zpět k jídlu. Jeremy Jills by si měl najít novou přezdívku. Začíná připomínat zaseknutý gramofon.
,,Otoč se na mě, když s tebou mluvím!" ječel chlapec jako malá holčička, když jí jedna ze spoluškolkaček ukázala "neka".
,,Nezdá se mi, že se mnou mluvíš. A pokud ano, nezapomeň, já nehovořím s tebou."
Jeremy vrazil Sally zezadu pohlavek. Dívka upustila své jídlo a ignorovala Paigeiny pokusy o uklidnění své kamarádky.
,,Neučili tě, že se dívky nemlátí, ty debile?" zaprskala Sally.
,,Oh... Ty jsi holka?" ušklíbl se Jeremy. Podíval se Sally do očí, nebyla o moc nižší než on, mohly to být maximálně dva centimetry, ale stejně mu to dávalo pocit nadřazenosti. Tedy v to doufal. Ke své smůle věděl, že Sally má pořádnou ránu, tedy jakmile se jí rozhodne dát. Jednou ji kvůli tomu málem vyřadili, jelikož Arthur Poes byl její ránou poslán do sladkého spánku nevědomí, které skončilo v nemocnici. Jeho kolaps a zlomený nos od Sally teprve ukázalo, jak moc tu blondýnku nechcete naštvat.
,,Naproti tobě jsem kluk jako hora, ale kdo by se chtěl srovnávat s tebou?" opětovala mu Sally úšklebek. Nehodlala se jím nechat shodit dolů, zrovna když měla tak dobrou náladu. Jeremy zavrčel. Sally si dovolovala až moc. Ona byla nikdo, on kapitán basketbalového týmu. Napřáhl se a praštil jí hlavou o stůl.
Sally zvonilo v uších, bolela ji hlava a víčka byla těžší než z betonu. Viděla rozmazaně, ale narovnala se a doufala, že se v moři pouze abstraktně vykreslených tváří dívá do té Jeremiovy.
Jeremy ji se svým přítelem Kurtem vzal za nohy a za ruce. Sally, téměř v mdlobách se nemohla bránit a Paige ať se snažila protáhnout davem jak chtěla, než se dostala ven z jídelny, oba chlapci se Sally už byli na střeše. Běžela jako o život, tedy přesněji běžela o život. Její kamarádka měla být každou vteřinou hozena ze střechy. Cestou do schodů proklínala svojí matku, že jí donutila si vzít podpatky. Za žádnou cenu nemohla dovolit, aby Sally zabili.
Zadýchaně se konečně objevila v nejvyšším bodě školy, kam měli studenti povoleno jít. Chlapci se očividně snažili Sally hodit z té nebezpečnější strany. Střecha měla výhled na dvůr školy a silnici, která byla minimálně o dvě patra níž, ale zároveň měla vyšší oplocení.
,,Na tři," řekl Kurt a s Jeremym začali mávat dívkou ze strany na stranu. Zdálo se, že zbytku studentů z bufetu došlo, co se bude dít, protože ze schodů se začaly ozývat kroky.
,,Raz."
,,Dva."
,,Sakra, přestaňte!" rozkřikla se Paige, která je konečně našla.
,,Tři."
Pozdě.
Bezvládné tělo Sally Shawové letělo ze střechy. Z tašky přes její rameno vylétávaly papíry, ať už do školy, nebo noty. Pak rána. Papíry ještě zakrývaly místo dopadu Sally, když přiběhli ostatní.
,,Vy debilové!" ječela hysterická Paige. Vrazila Jeremymu facku.
,,Otřes mozku ti nestačí jo? Ty ji ještě hodíš ze střechy!?" plakala. Nemohla si pomoct. Kdyby si dávala pozor, nic z toho by se nestalo. Nově příchozí lidé se na Jeremyho s Kurtem zděšeně dívali. Byl slyšet telefonní hovor, jak nějaký student spěšně volal záchranku. Paige se zhroutila. Pláč ji přemohl.
Dívky se okolo ní okamžitě seběhly. Objímaly ji, uklidňovaly, otíraly slzy a čekaly, až se dívka uklidní a řekne, co se stalo.
,,Nejste pitomí!" rozkřikl se další žák. Na oba chlapce se najednou začaly urážky. Přiběhli učitelé ze schůze a začali to řešit. Zavládl kompletní zmatek a tak nikdo nezaregistroval ani komentáře policie, ani záchranářů.
Podle výpovědí studentů byla tedy Sally Shawová shozena ze střechy. Kamera to podporovala a Paige Hillsonová se mohla zapřísahat, že viděla jak letí dolů. Ale byl tu problém. Ano, Sally zmizela, ale její tělo nenalezli.
Blonďatá dívka, která se vždy hrdě nesla chodbou plnou urážek na to, že byla bisexuálka, byla mrtvá. Pravděpodobně.