Nejsem hrdinka

Kapitola 44

Sally se cítila lehká. Připadala si, že se v sedle vznáší. Usmála se a zrychlila. Nocte nic nenamítal, téměř se zdálo, že byl dokonce nadšený. Dokud se neozval Felix.
„Umm, Sal?"
Dívka se na něj s úsměvem otočila. Výraz jí zvadl, když viděla jeho starost.
„Děje se něco?" zeptala se a zastavila. Kai jí upřeně pozoroval záda.
„To... to je krev?"
Sally nakrčila obočí. Zkroutila si ruku a prsty si sáhla na záda. Bříška měla pokrytá rudou tekutinou.
„J-"

Předtím než dokázala dokončit svoji odpověď, byla na zemi v prachu a záda ji pálila víc, než čarodějnici v Salemu v sedmnáctém století. To by si pomyslela, kdyby se zrovna nedívala do očí obrovskému zvířeti, jehož vzhled by se dal popsat jako o něco elegantnější bazilišek.
Přesně v tuto chvíli se Sally rozhodla, že je nejvyšší čas panikařit.

Sally měla za to, že proběhla už několika stromy a keři, tedy měla by, kdyby její mozek právě neuvažoval nad tím, proč ji pro všechny bohy pronásleduje obrovský zeleno-bronzový ještěr.

Doběhla na mýtinu. Na chvíli se zastavila, aby zvážila své možnosti, kam běžet.
Už jsi zvládla baziliška.
Připomněla se logika a Sally okamžitě došlo, že u sebe má zbraň.
Tohle nebude moc velký rozdíl.
Vytáhla dýku, která se na světle až krvelačně zableskla, a otočila se.
Ještěr už byl téměř u okraje mýtiny. Dívka by ráda obdivovala ten bronzový lesk šupin, kdyby zrovna nebyla v situaci „zemři nebo zabij".
Drak vystoupil na mýtinu.
Otevřel ústa. Pohled na ostré tesáky s blondýnkou nic neudělal, ale ten řev, který následoval ji donutil zakrýt si uši. Bolestí se jí zatemnělo před očima, kupodivu však ještě slyšela.
Když znovu viděla, neušel jí zmatený výraz v dračích očích.
Opatrně ustoupila, stále kdykoli připravená na ofensivu.

Kai s Felixem se drželi drakovi těsně za ocasem, dokud byli na koních, ale z těch je ještěr srazil a oni tak běželi lesem doufaje, že se neztratí. Dračí schopnost nezlomit ani větvičku je teď poněkud iritovala.
Princ se pohnul více do prava, Felix ho rychle následoval.
„Nenech Sally zaútočit," ozval se tajemník. Kai pokývl hlavou.

Před oběma chlapci se za malý moment otevřela mýtina. Na jedné straně stála Sally, černé oči se jí blýskaly zaujetím, na druhé poklidně mrkal zmatený drak.
Pak se pohnul dopředu.
Pohnul-a.
Došlo Felixovi.
To toho spoustu vysvětluje.
Pro Sally ten pohyb znamenal nebezpečí. Jinak se její agresivní výpad vysvětlit nedal.
„Počkej!" vykřikl Felix. Dívka téměř okamžitě visela ve vzduchu obmotaná modrými prameny.

Brunet vstoupil mezi dračici a Sally se zdvihnutýma rukama.
Sally na něj ze vzduchu syčela.
„Počkej," řekl už klidněji. Díval se dračici do očí.

Kai opatrně donavigoval Sally na zem vedle sebe. Když se okamžitě pokusila vyběhnout za Felixem, chytil ji za rameno.
„Věř mu," zašeptal.
Oba pozorovali Felixe, který hovořil s drakem, jako by to byla jeho teta. Aspoň tak se to zdálo být, jelikož Sally s Kaiem absolutně netušili, o čem se hovoří.

Felix pokračoval v neznámém jazyce, nerušen přítomností ani jednoho ze svých společníků, po dalších pár minut bez menších změn na jakékoli straně rozhovoru.
„Ty tomu rozumíš?" špitla k jeho veličenstvu Sally, oči přilepené na drakovi. Princ zavrtěl hlavou. Pak mu došlo, že to dívka neviděla a stejně tiše odpověděl.
„Ne."

Znenadání se drak začal vyfukovat. Bylo to trochu jako padák po přistání, až na to, že tady se kůže zmenšovala a pomalu obmotávala ženskou siluetu. Felix nevypadal překvapený, což se nedalo říct ani o Kaiovi, ani o Sally. Oba si však rychle sebrali své čelisti ze země, když jim došlo, že se k nim Felix vrací. Za ním pomalu šla žena.

Její pleť byla v odstínu mléčné čokolády, dlouhé kaštanové vlasy jí splývaly po zádech. Jedno oko jí zeleně jiskřilo, druhé - zlaté - bylo povislé, ale stále se lesklo. Její oblečení mělo barevnou paletu zeleně a bronzu.

Sally stiskla dýku pevněji. Z tohohle budou potíže.
Felix se však zdál být jiného názoru, soudě podle jeho klidné chůze a značně nezaujatého výrazu.
Postavil se na druhou stranu vedle Sally jako obránce.
Žena k nim došla po značně dlouhé chvíli.
Sallyina ruka vystřelila jako had, ale zasáhla pouze vzduch. Zápěstí jí pevně svíral ledový chlad. Náhlá změna teplot donutila Sally rychle pustit dýku na zem.
Kai jí stáhl ruku dolů. Jeho modrý pohled se znovu ztrácel ve studnách noci, kterými byly dívčiny oči.
Felix sebral zbraň ze země.
Žena ani o centimetr neustoupila.

„Moc se omlouvám," řekla chraplavým hlasem. Zahanbeně se usmála.
„Měla jsem za to, že jsi..." nervózně si skousla ret. „Dráče."
Sally cítila, jak jí dochází adrenalin.
„Ale ty máš jen Cejch. Chyby se dějí," žena nasadila sladký úsměv.
Někdo s takovým úsměvem nemůže být zlý, pomyslela si Sally.
„A-ano," vykoktala. Ledový, ale uklidňující, dotyk Kaiovy ruky zmizel. Sally rychle zamrkala.
Nádech, výdech.
„Vyděsila jste mě," zachraptěla slabě. Žena sklopila hlavu k zemi.
„Jsem Borar," představila se. Zelené oko jí na chvíli zajiskřilo.
„Sally."
Borar přikývla.
Její svalnatá ruka se znenadání vztáhla k Sallyině hrudi. Blondýnka chvíli měla pocit, že si Borar prohlíží baziliščí zub, ale pak ji zalil pocit, že jí někdo přejíždí po hrudní kosti s rozpálenou jehlou.
Její nervy už ale neměly náladu na další ječení, že „proboha my hoříme! My hoříme!", když už to bylo na téměř denním pořádku.
Stejně to bolelo.

Sally absolutně netušila, kdy to přestalo, nevěděla ani, že by od nich Borar kdy odešla, ale ona si v tento moment sotva uvědomovala vlastní jsoucno, takže bylo jasné, že takto vysoké standardy prostě nedodrží.
„Hlavně neusínej," řekl chlapecký hlas z směru, který se Sally rozhodla považovat za dole.
Sally něco zamumlala na odpověď.

„Vážně právě řekla "čokoládový pudink"?" zeptal se Kai zmateně. Podíval se na Felixe, i když ho to stálo dost námahy, jak nesl Sally na svém rameni.
„Asi," pokrčil jeho tajemník rameny. Kritickým pohledem změřil dosti ospalou hrdinku.
„Ale v jejím stavu můžeme být rádi, že vůbec mluví."
Kai si odfoukl pramen černých vlasů z čela.
„Když vezmu v potaz, že takto reaguje na druhý Cejch, jsem si docela jistý, že ten první ji kompletně uspal."
Felix pomalu pokýval hlavou.
„Je to možné. Taky mohla omdlít z reakce na bolest."
„Tím myslíš?"
„Zvykla si, že ji konstantně něco bolí, tak už ji to úplně neochromí."
„Doufal jsem v něco pozitivnějšího."
„Já zase v to, že nepotkáme draka. Nemůžeme mít vždy to, co bychom chtěli."
Kai se ušklíbl.
Přístě se postará o to, aby Sally nemuseli zachraňovat.