Nejsem hrdinka

Kapitola 42

Pokud je zaklepání jednou omyl, dvakrát nejistota a třikrát slušnost, Felix o etiketě nic netušil. Působil trochu jako bubeník bez rytmu, pokažený metronom.
Dveře se pomalu otevřely a u toho hlasitě zavrzaly. Stála v nich žena s tváří až komicky vrásčitou. Prohlížela si děti před sebou jasnýma stříbrnýma očima. Na Sally se na moment zastavila pohledem.
„Potřebujete něco, děti?" Hlas zněl jako praskání větviček v nepřirozeně tichém lese.
„Hledáme jen místo, kde bychom mohli přespat," ozval se Kai. Žena přikývla.
„Jistě..." otočila se dovnitř a naznačila jim, aby ji následovali. Uvnitř byla jediná místnost osvětlená osamocenou svíčkou. V obrysech jste mohli zahlédnout krb, dvě lavice a jednu drobnou postel. Pro jedinou stařenku to bylo dost, ale s trojicí uvnitř se vše najednou scvrklo.
Sally si byla jistá, že kdyby se Felix a Kai pořádně nadechli, z místnosti by zmizel veškerý dýchatelný vzduch.
Vyhlédla ven z téměř trpasličích oken. Stmívalo se a ona ještě potřebovala dokončit jeden nechtěný čistě dívčí problém.
„Omlouvám se," pronesla tichým tónem. Žena se na ni podívala tím zářivým, vědoucím pohledem.
„Mohla bych se někde umýt?"
Stařena kývla hlavou.
„Kousek za domem je řeka."
Sally tiše poděkovala a vytratila se ven.

Jak si prohrabávala brašnu, aby našla něco starého, co by mohla použít místo vložek, pod ruku jí přišla studená lahvička. Zamračeně ji vytáhla.
Ve zbytkovém světle si ještě byla schopná přečíst precizně napsaný vzkaz od královny.

Drahá Sally,
nevím, jak to chodí u andělů, ale pokud stejně jako u nás, tohle se ti bude hodit. Budou ti stačit dvě kapky na začátku týdne, aby jsi periodu zastavila.
Královna Annalis

Sally se usmála, šťastná, že jí zavazadlo balila žena. Otevřela nádobku a zjistila, že na víčku je kapátko.
,Tak to vyřešilo hned několik problémů naráz,' pomyslela si.

Voda byla studená. I za tu krátkou chvíli měla Sally rudé tváře, lokty a kolena zimou. Rychle z řeky vykročila. Spolkla dvě kapky zahádné anti-menstruační kapaliny a oblékla se. Byla si dost jistá, že se jí košile nalepila na záda, ale moc to neřešila. Přeci jen, hruď osušenou měla, i  když to odnesla její předchozí košile.
Naposledy si vyždímala vlasy a rychým krokem se vracela zpět.
Slyšela zpěv řeky, koně, kteří stáli u chalupy a vítr. Šeptal jí do uší tajemným, zastřeným hlasem barda před děsivým příběhem. Rozumněla mu, alespoň částečně.
„...si povídají o... s křídly silnými jako tornádo... prý ztratila..."
Sally nad tím zavrtěla hlavou. Už se jí staly divnější věci, než že rozumněla větru.
A přesto, předtím než zavřela dveře od domku, by přísahala, že na chvíli viděla Atlase. Poloprůhledného, jistě, ale byl tam. Stál tam úplně stejně, jako když ho viděla poprvé.

„Ty ses ponořila?"
Dívka se překvapeně otočila.
„Hm... cože?" zeptala se Felixe. Brunet si poklepal na hlavu.
„Jestli ses ponořila, nebo jsi si ty vlasy polila."
Sally si natočila jeden mokrý pramínek na prst.
„Ponořila. Na chvíli. Voda byla studená."
Kai i Felix na ni zírali.
„Ty umíš plavat?" zeptali se jako jeden. Sally pokrčila rameny.
„Vy ne?"
Toho, jak oba zavrtěli hlavami si vššak nevšimla.
„Vy jste mi připravili lůžko? Děkuju," usmála se na ně. Kai přikývl.
„Předtím než si lehneš, něco ještě dořešíme," řekl a naprosto ignoroval podezřívavé pohledy stařenky.
„Jděte brzo spát, děti," podotkla však nevinně, „a sami. Každý ve svém."
Sally se přistihla jak kývá hlavou. Ta dáma na ni působila jako její babička, která si vždy dokázala vynutit svůj cíl.

Kai dívku posadil na zem a chytil ji za spánky. Úymslně seděl tak, aby viděl na stařenku a neseděl k ní zády. Něco na ní ho silně znepokojovalo.

Zbytky kouzla setřásl lehce, až moc lehce. Kdyby neměl iluzi prozkoumanou ze všech stran, řekl by, že to někdo zrušil za něj. Nechtěl nad tím přemýšlet. Byl jen nadšený, že ta malá, ukecaná holka už není pod žádnou magií.

„Kaii?" vyrušila ho Sally ze zamyšlení. Otevřel oči.
Ve svém transu si ani neuvědomil, že hýbe svým fyzickým tělem, ale teď, když se se Sally opírali čely, byl si toho až bolestně vědom. Rychle se od ní odlepil. Ruka vlhká od vody v dívčiných vlasech.
Sklopil oči k zemi. Cítil jak se mu do tváří hrne krev.
„Promiň... Nechal jsem se unést," zamumlal. Sally přikývla.

Nikdy by netušila, že se někdo jako princ Kai se může červenat. Jenomže právě před ní seděl úplně rudý princ a to jenom kvůli tomu, že byli blízko obličeji. Zmateně se podívala na Felixe, který se na ni jenom usmíval. Nadšenější výraz by neměl, ani kdyby byly Vánoce a jemu bylo osm let.
Dívka nakrčila nechápavě obočí.
Později.
Naznačil Felix. Najednou se zamračil. Změna byla tak náhlá, že to Sally vykolejilo lépe než pohnutá kolejnice vlak.
Pohled mu mířil za ni. Zmateně se otočila. Stařena jí upřeně zírala na záda.
Sally si vzpomněla na její košili přilehlou na zádech jako čerstvě padlý sníh.
Stařena jí upřeně pozorovala záda, ale zdálo se, že se na ně úplně nedívá.
„Ty..." Hlas byl jako vítr ve větvích.

„... jsi jako on..." Jako když dýchá zem.

„... a ty jako on budeš bojovat..." Růst kořenů v zemi. Míza ve stromech.

„... čtyři budou..." Vykvétající květiny.

„... jeden zmizí..." Tekoucí řeka.

„... vrátí se a zabije..." Ozvěna ve skalách.

„... tři selžou, jeden zklame..." Padající kameny z kopců.

„DOST!!!" rozkřikl se Kai, „TO STAČÍ!!!" Čiré zoufalství v jeho hlase Sally vyděsilo. Modré oči mu jiskřily ohněm, ale byly plné vody a skla.
„NIC TAKOVÉHO SE NESTANE!!!" Jedna slza mu utekla zpoza jeho zábrany emocí. „PROROCI JEN LŽOU!!!"
Žena, vytrhlá z transu, ho zmateně pozorovala.
Felix se zatvářil jako Ježíš na kříži. Rychle, rychleji, než to mohla Sally zaregistrovat po něm skočil a držel ho u země.
Oči mu svítily a Kai, který se sice snažil, tak se z jeho sevření nedostal. Po chvíli se uklidnil. Oči měl zarudlé a tváře vlhké od slz. Když Felix cítil, že se princ uklidnil, zvedl se na nohy.
Kai si prokřupal krk a posadil se.
„Děkuji, Felixi." Byl chladný. Vzdálený. Tohle nemohl být chlapec, který se kvůli blízkosti dívky červenal.
„Moc se vám omlouvám," rychle se vyhoupl na nohy a vysekl stařence poklonu.
„Jdu si lehnout."
Stařena přikývla a sama si lehla. Felix se také zahrabal do svých dek a zanedlouho Sally slyšela dvoje stabilní dýchání a jedno podivně rozrušené.
Sally chtěla Kaie nějak utěšit, ale nakonec to nechala být.
Později.
Řekla si.
Později.