Nejsem hrdinka

Kapitola 18

Les byl až nechutně tichý.
Nebyla to urážka toho seskupení stromů. Bylo to pouhé konstatování suchých faktů, které byly samozřejmě suše přefiltrovány Kaiovým názorem. Kaiovi nevadil les ani ticho, ale spíš samota. Už minimálně hodinu hledal s Felixem Sally, kterou se jim podařilo naštvat a dívka jim tak utekla do lesa. Kdo by to byl býval řekl, že nešika jako ona bude tak tichá. Nadechl se. Jeho hruď se rozšířila o pár centimetrů.
„SALLY!" rozječel se. Les se neobtěžoval mu odpovědět ani ozvěnou. Stromy na něj jen chladně shlížely, jako by na něj byly naštvané. Pohled jim opětoval s perfekcí opravdového prince. Rozhlédl se po temnotě a povzdechl si.
„Skvělé, vážně úžasné. Ztratit hrdinku hned první den výpravy, takhle se nedostaneme moc daleko," šeptal si pro sebe. Potřeboval ujištění, že není sám, i kdyby jeho jedinou společností měl být jeho vlastní hlas. Ozvěna mlčela, nehodlala mu cokoliv říct. Stejně se skrz tíživé ticho dostal jemný náznak zvuku. Kaiovi však rezonoval v hlavě s hlasitostí plíživých kroků ženy na dietě, která se v noci rozhodla si dopřát trochu čokolády.
„Nocte?" zeptal se vzduchu. Ten se ani nezatetelil. Kai pokrčil rameny a vydal se k původci zvuku. Jeho kroky se najednou rozléhaly, i když šel po listí. Listí nešustilo, jen leželo a působilo jako pevná pískovcová silnice. Slyšel šepot listí vysoko nad jeho hlavou, který téměř nebyl slyšet. Zvedl hlavu, ale pak se rozběhl. Pokud slyšel správně bude to ještě nějaká doba, než se ke koni dostane.

Nakonec mu to trvalo pouhé čtyři minuty, aby se dostal na stromy obklopenou nížinu. Jemné světlo, které tam ze stromů vyzařovalo, působilo éterickým dojmem. Droboučké jistřičky ve vzduchu poblikávaly, jako by snad chtěly napodobit epileptické záchvaty způsobující vánoční světýlka ze Sallyina světa. Při pohledu na ně se Kaiovi chtělo zvracet. 
Ozvalo se velmi podrážděné zařehtání a Kai odlepil svůj pohled od světýlek.
„Nocte," konstatoval udiveně, jeho hlas až moc stálý a monotónní, než aby mu to kdokoli věřil. Hřebec znovu zařehtal a elegantně pohodil hlavou k tělu na mýtině. Uprostřed na nejviditelnějším místě bezvládně ležela Sally, která byla též zdánlivě neviditelná. Kai k ní rychle přeběhl a poklekl si k ní. Nocte mu u toho dýchal na krk. Chlapec Sally rychle sáhl na krk, ale nic necítil. Napoprvé ho to vyděsilo, ale on byl jedním z těch, kteří věděli, že mohli jen puls špatně nahmatat, a proto se k ní naklonil a přiložil jí tvář k obličeji. Dýchala slabě, jako by její životní funkce byly oslabeny, ale její tělo to bralo jako normální spánek při neuvěřitelně dlouhé a nezáživné hodině literatury. Kai se na chvíli zamyslel a znovu se narovnal. Nocte ho přitom pozoroval a svůj horký dech stále směřoval na princův krk, kterému to sice očividně vadilo, ale měl pocit, že kdyby Noctemu řekl, aby toho nechal, kůň by ho pořádně kousl. Propleskal Sally po tváři. Snad jí jen nechtěl dát plnou facku. Trochu u toho připomínal zoufalé dítě, kterému zapadl kousek lega do sestřiny panenky a ono neví jak ho dostat ven. Štípl ji do ruky, aby mu někdo lehce šlápl na malíček u nohy a Sally zůstala poklidně spát. Kai na Nocteho sykl.
„Musím ji snad vzbudit, ne?" namítl a pokračoval ve svém uvažování, co by mohlo Šípkovou Růženku před ním probudit, když už ne polibek z pravé lásky. Nocte zařehtal a Kai se k němu nedůvěřivě otočil. Znovu se nad něčím zamyslel, pravděpodobně uvažoval, co mu Nocte právě sdělil.
„Nocte," začal s výrazem byznysmena při firemním setkání, „když ji na tebe naložím, odvezeš nás zpátky do tábora?" Kai si nervózně propletl prsty. Hřebec do prince šťouchl a mladík se málem překulil přes Sally. Znovu k ní poklekl, vzal ji pod zády a kolenními klouby a zvedl se. I se zatížením, které měl, vypadal chladně, klidně a uvolněně. Téměř se zdálo, že dívky v polokómatu, které ho před přibližně dvaceti čtyřmi hodinami zachránily od čarodějky v lese, nosí každý den minimálně pětkrát za jedno odpoledne. Dívčina záda téměř hořela, Kai si byl dokonce jist, že kdyby si na ně rozklepl vajíčko, během vteřiny by bylo usmažené, dokonce spálené. Nocte ho s úsměvem pozoroval. Koně neuvěřitelně bavilo sledovat lidi okolo sebe a uvažovat nad tím, jak zrovna v ten a ten moment vypadají. Například Kai se dle jeho značně románových scénářů měl za chvíli utkat s drakem a pronést dlouhý monolog o tom, že přátelství je nejdůležitější na světě, nebo že drak právě zabil dívku princových snů. Ať už by si Kai vybral jakýkoli scénář, rozhodně by skončil se silnou magií přátelství a lásky, která by draka okamžitě zabila a vytvořila duhu na šťastný konec filmu, seriálu, či knihy, záleží na tom, v čem by se zrovna vyskytoval.
Když se Kaiovi podařilo dostat dívku k Noctemu na hřbet, oba mohli přísahat, že ze sebe vydala tichý sten bolesti. Vykuleně se na sebe s Noctem podívali. 
„Aspoň je naživu," usmál se Kai nervózně a pohladil dívku po vlasech, jako by snad doufal, že by ji to mohlo probudit. To se však nestalo, vlasy se vrátily do svého jemného zvlnění a oči jejich majitelky zůstaly pevně zavřené. Princ nasedl a Nocte se pobídl ke klusu sám. Nepotřeboval jezdce na příkazy, když se jezdci chtělo víc spát než jet a navíc si svoji pravou jezdkyni ve sladkém nevědomí odvážel zpět do tábora, aby nemusela spát na tvrdé zemi, ale místo toho na tvrdé podložce.

Felix se ze svého hledání už vrátil, takže princ s Noctem a stále spící Sally dorazil k znovu rozhořelému ohni. Když si brunet všiml, že Kai veze jejich společnici, tvář se mu rozjasnila. Jako by však žárovka praskla, když si všiml, že momentálně není duchem přítomna. Pozvedl obočí v nevyslovené otázce a Kai pokrčil rameny. Chvíli se na sebe dívali, až Kai seskočil a stáhl Sally zpět k sobě do náručí. Jenom rychle vydechla, jako by jí někdo dech před pár vteřinami vyrazil a pak ji shodil do vody. Zdálo se, že lape po dechu víc, než by si kdy kterákoliv ryba na suchu mohla dovolit. Princ i s dívkou v náručí přešel k podložce a pokud možno jemně na ni svoji dočasnou svěřenkyni položil. Felix se otočil k Noctemu.
„Co se jí stalo?" zeptal se kousavě. Kdyby Nocte mohl, pravděpodobně by pokrčil rameny, ale takto jenom nasadil výraz prastrýčka, který se ztratil v Kauflandu a začal nadávat mileniálům, že nejenže jsou hlasití a ničí ekonomiku, ale  také kvůli nim absolutně netuší, kde to vlastně je, jenomže jehož silné mumlání pod vousy právě přerušil chlapec na brigádě, který se ho zeptal, zda nepotřebuje pomoct a strýček už vlastně neví, proč si stěžoval. Felix to vzdal.
„Je zraněná?" zeptal se Kaie o mnoho příjemnějším tónem, než jakým mluvil k Noctemu.
„Nevím, žije, stabilně dýchá, jako by spala, ale o žádných zraněních nevím," na chvíli se odmlčel.
„To bychom jí museli sundat košili."
Chlapci se na sebe znovu začali neúprosně dívat.
„Svlékat košili jí nebudeme."
„Nebudeme."
A s těmito slovy si šli lehnout. Oba doufali, že ráno se Sally už probudí.