Nejsem hrdinka

Kapitola 19

Kdokoli řekl, že koně také potřebují spát, ještě nepotkal Nocteho. Hřebec celou noc uvažoval jak účinně vzbudit svoji jezdkyni. Byl si docela jist, že ví jak na to, ale tento způsob zahrnoval i pár nevinných sirotků, takže to zavrhl. Dívčino rameno bylo už celé fialové, Nocte ji do něj kousal, ale ani to ji nevzbudilo. Dokonce to vypadalo, že se jí spí ještě lépe. Takový masochistický odpočinek. Nocte tušil, co se jí stalo, ale nechtěl ani pomyslet na to, jaké účinky to může mít. Pokud se pamatoval správně, stejnou věc už udělali s jedním hrdinou a ten na následky zemřel.
Pohlédl k obloze, žádat o pomoc bohy se však neodvážil. Nebe bylo tomně modré, jen mraky u obzoru zdánlivě hořely. Stromy, které byly též osvícené, na sobě měly svítící linku, symbol vycházejícího slunce. Nocte si odfrkl. Touhle rychlostí bude štěstí, když se k baziliškovi dostanou za týden. Přešel k Amicusovi a Sophii. Oba koně již byli vzhůru a znepokojeně kmitali očima z Nocteho na jeho jezdkyni a zpět. Hřebec potřásl hlavou a Amicus se Sophií rozrušeně zařehtali. Nocte věděl, že tihle dva v blízkosti těch, kteří uspali Sally, nejsou nejklidnější. Když je tak naposled viděl, vypadalo to, že jejich oči jim vylezou z důlků a odvedou pozornost, aby jejich majitelé mohli utéct. Sophia se myšlenkou na její nejhorší noční můru nezabývala dlouho. Místo toho se vydala ke svému jezdci, aby ho probrala. Nocte měl pravdu, museli vyrazit, aby se tam vůbec dostali během tohoto týdne, ne-li měsíce. Černovlasý chlapec poklidně spal. Na jeho tváři se dokonce zračil malý úsměv. Sophii to nezajímalo, tak ho kousla. Její jezdec to neocenil, což ji i trochu překvapovalo. Mít budík, který tě zároveň dokáže převážet, je přeci sen každého.
„Sophio!" vyjekl až moc nahlas. Nocte se nad tím rozesmál. Černovlasý jezdec se posadil a s námahou hodnou raketového inženýra, který chce pochopit ruditové obvody ve hře Minecraft, se opřel o své ruce. Sophie na něj jen zařehtala. Chlapec se na ni na oplátku varovně podíval, ale protáhl se. Jeho bledá kůže se zavlnila, když se chlapec rozcvičoval a svaly se mu napnuly. Otázkou bylo, kde ty svaly vlastně má, když se je nasnaží ukázat. Za normálních okolností vypadal spíš jako nepovedený obrázek propiskou od prvňáčka. Sophia znovu zařehtala. Jezdec se otočil ke svému společníkovi (Sophia věděla, že to je ten chlapec, který jezdí na Amicusovi a hovoří s každým ve stáji,) a ne moc jemně ho bouchl do ramene. Nocte chytil záchvat smíchu.
„Co je, Kaii?" zavrčel brunet rozespale. Kai mlaskl.
„Je ještě brzo na vstávání," spadl brunet zpět do pokrývek.
„Koně jsou jiného názoru," odpověděl Kai.
Amicus opatrně pozoroval svého jezdce. Brunet se právě probudil, ale koně ho neviděli jako bruneta. Byl někým jiným, ale nemohli se mu divit, že to skrýval. Byl jiný než ostatní jako on. Například, ještě jim nedal jíst pečenou kotletu, jako mívali ostatní ve zvyku. Prý 'jenom sranda', Amicus nikdy nepochopil, kde spočívá ta srandovní část, ale v moment, kdy se k němu oni přiblížili, byla to jedna z těch mnoha věcí, která ho absolutně nezajímala. Chvíli sledoval, jak jeho jezdec vrčí něco o vstávání, ale pak to vzdal. Amicuse zajímala víc tráva, než vstávání jeho jezdce. Ten chlapec se o sebe přeci dokázal postarat. Chvíli zaplňoval svůj žaludek stébly trávy, ale pak zvedl hlavu. Zašpikoval ušima. Někdo byl poblíž. Sophia s Noctem to také poznali, stoupli si v ostražité póze ke svým jezdcům. Amicus viděl, že ta, které jeho jezdec říkal hrdinka, ještě spí. Nevěděl proč, Nocte byl v buzení vždy lepší než oni. Asi jeho byla jeho jezdkyně zase zdatnější ve spánku. Na druhou stranu, Amicus byl vždy názoru, že kdyby Nocte chtěl, probudil by kámen a ještě ho donutil udělat ranní rozcvičku.
Nocte zařehtal do stromů hrozbu, která mimo jiné zahrnovala i slova jako: závorky, oční víčka a kopyta ostrosti nožů. Někdo v těch stromech zůstal, výhružky od koní ho buď neděsily, nebo jim nerozuměl. Brunet se postavil a pohladil Nocteho po krku. Nocte však mlčel.
„Felixi? Co to je?" ozval se Kai. Hlas měl pevný a chladný. Byl jako skála. Felix pohlédl k Sophii a luskl. Sophie zařehtala a Felix přikývl.
„Neublíží nám to," uklidnil Kaie a koně. Téměř všechny koně, jelikož Nocte stále zíral do keřů a uvažoval, proč by pro jednou nemohlo být něco snadné. Až ho potká znovu, pomstí se za Sally pokud možno kousnutím, které oddělí končetinu od těla.

Kai i Felix byli připravení vyrazit, ještě vzali Sally a položili ji Noctemu na hřbet. Mohli jen doufat, že jim uprostřed cesty nespadne. Kai sice opatrně upevňoval sedlo, ale to mu nezabránilo, aby se taška se Sallyinými věcmi pohybem jeho těla neotevřela a nevypadla z ní podlouhlá, stříbřitá tyčka. Kai ji zvedl. Byla lehká a dutá, takže spíš trubička. Sledoval řadu otvorů a čudlíků na jejím povrchu a uvažoval, na co se u všech milosrdných kozích rohů používá. Felix předmět sledoval s nemenším zájmem. Nocte podrážděně zařehtal. Oba chlapci se během vteřinky probrali a Felix přešel k Amicusovi. Kai, který neměl ani ponětí, kam trubičku vrátit, ji zastrčil Sally za pásek. Sophia na něj trpělivě čekala, narozdíl od Nocteho a Amicuse nějakou tu trpělivost i měla. Kai si na ni nasedl a vyrazili. Jeli překvapivě rychle, koně se zdáli nedočkaví. Vítr jim pročesával hřívy a zpíval jim do uší písně o cestách a cizích krajích, kde byl. Kopyta dutě zvonila o zem a působila jako jemný orchestr zemních tónů. Kai se na chvíli zaposlouchal a pousmál se. Felix se nad ním ušklíbl a pobídl Amicuse k trysku. Kai s pozvednutím obou obočí a vyzývavým úsměvem návrh na závod přijal. Sophia si odfrkla a neochotně poslechla Kaiův příkaz.
Nocte na to neměl náladu. Rád by jim ukázal, že je ještě rychlejší, ale nehodlal ztratit svoji jezdkyni. To by si vyčítal ještě hodně dlouho. Tak svým zvučným klusem pokračoval nádhernou přírodou a poslouchal komentáře větru k napínavému závodu, který probíhal dobrých sto metrů před Noctem. Ve stromech se hýbaly podivné stíny. Chvíli byly siluetou dívky, chvíli chlapce, ale nakonec zůstaly pokrouceným obrazem květin v lidské podobě. Nocte je chvíli sledoval, nikdy ne dostatečně dlouho, aby se mu dostaly pod kůži. Věděl, že ke konci dne dorazí k oběma chlapcům i touto rychlostí, protože znal o mnoho víc zkratek, než tito dva dohromady. Teď jen doufal v jednu věc.
Musíš se probudit Sally. Postarám se o to, abys to udělala.