Nejsem hrdinka

Kapitola 40

Jsou momenty, ve kterých si lidé přejí mít po ruce třeba obrovský stonek fazole nebo být někdy v minulosti pokousáni pavoukem. Sally jeden z nich teď zažívala.
Jistě, uměla lézt po stromech, ale spouštění po chlupech na předloktí obrovského člověka na jejím denním programu nebylo. Jenže to ani rozhovory s ptactvem.
Jako po skluzavce sjela po chlupu na obrovo koleno. Ptáček jí usedl na rameno.
Šeptem zanadávala a rozhlédla se po svém okolí. Nikde nebylo nic, co by jí pomohlo dostat se dolů.
„Ty asi nevíš jak dolů, co?" zamumlala směrem k ptáčkovi, byť nevěřila tomu, že by jí rozuměl. Zvířátko zavrtělo hlavou. Sally si povzdechla a sklonila se k obrovým kalhotům. Silná vlákna na sobě byla téměř nalepená.

Sallyin ptačí přítel se začal velmi rychle při sledování jejího počínání nudit. Prvně to nebylo vidět, ale čím déle musel čekat až dívku zasáhne inspirace, nebo náhlá síla dostatečně velká na přeříznutí jednoho z vláken kalhot, tím více se choval jako někdo, kdo musí dodělat něco velice důležitého.
Začal tedy klovat do Sallyina ramene.
„Nech toho," setřásla ho, když cítila, jak jí rameno fialoví. Ptáček před ní uraženě poletoval.
„Potřebuji dolů ne modřiny."

Když se Kai podíval na oblohu, byla tam jen modř a mraky.
To byl výplod kouzla, protože si Kai byl docela jist, že doopravdy se díval na hlavu nějakého obra.
„Silná ochrana, co?" ušklíbl se Felix.
„A oboustranná," pronesl princ zamyšleně bez nejmenšího náznaku toho, že by zaregistroval Felixův posměšný tón.
„Jasně, pak jsou silnější."
Kai zašmikal ušima. Tak se to také dalo říci.
„Kde je ten pták?"
Felix pokrčil rameny.
„Potřebuji vodítko, abych nás dostal dovnitř."
„Nebo Sally ven."
„Přesně tak."

Ušli pouhých pár metrů, když se před nimi jako upozornění nějaké sociální sítě objevil Felixův ptáček a překotně švitořil, snad o tom, že toto by vás mohlo zajímat: Motýli.
Kai po něm chňapnul jako kočka po mouše.
Viděl a zároveň neviděl. Sledoval výbuch zelené magie s drobnými náznaky mlhy někudy jinudy než očima. Viděl, kde Sally je - nebo kde byla, když ji tvoreček opustil.
Vychytal ze záře mlhu.
Lepila se jako sladká vata a pokrývala mu modré ruce perleťovým povlakem.
Jako lehký závan větru formoval indigovou síť. Položil si ji na ruce a čekal.
Keř za nimi se proměnil ve změť větviček a lístků.
Kai se otočil a pohled se mu přeostřil na lidem známější realitu.

Nikdo tam nebyl vidět, ale tiché nadávání dávalo naprosto jasně najevo, že tam někdo je. Chlapci se po sobě podívali. Kai přikývl.
„Sally?"
Nadávání ustalo.
„Kaii? To jseš ty?" zeptala se. Na to, že byla neviditelná, zněla dost plně.
„A nejen on," připomněl se Felix.
„A proč vás nevidím?"
„To je magie."
Kai přísahal, že slyšel, jak se vzduchem sunou Sallyiny řasy, jak rychle mrkala.
„Víte jak to zrušit, že jo?"
„Jasně." „Asi." Řekli oba chlapci zároveň. Podívali se po sobě a začali se bezeslovně hádat.
„Kai to umí," trval na svém Felix. Princ nad tou větou rychle zavrtěl hlavou.
„Možná," doplnil ho však klidně. Příblížily se k nim Sallyiny kroky.
„Jenže to bude nějakou dobu trvat."
Felix si skousl spodní ret.
„Tak to bychom se měli vypařit a moji-vaši neviditelnost vyřešíme později."
„Tak to nefunguje."
„A jak dlouho to teda zabere?"
Kai se zamyslel. Mohlo by to být pár minut, mohla by to být hodina.
„Nevím," přiznal. Přešel k dívčinu předpokládanému místu. Vystrčil před sebe ruce a začal hmatat.

Sally stála a dívala se dopředu. Tam někde stál Felix a Kai a to, že je neviděla, ji opravdu znervózňovalo. Slyšela něčí kroky a pak ji začal ovívat vítr. To nebyla věc, kterou by chtěla cítit po pádu z obrova kolene. A ještě více nechtěla cítit něco neviditelného na svém obličeji.
„Čí ruku mám na obličeji?"
Ruka sklouzla po krku k rameni.
„Promiň Sal."
Kai zněl nepřirozeně blízko.
„Tohle je rameno, že?"
„Jo."
Slyšela, jak se princ zhluboka nadechl.
„Nehýbej se."

Kdyby Sally někdo vzal zevnitř za žaludek a obrátil ji celou naruby, pravděpodobně by to bylo příjemnější, než ta věc, kterou udělal Kai.
Neviděla, v hlavě se jí pravděpodobně objevil malý mužíček s kladivem a mlátil jí do lebky, v uších jí zvonilo a svaly se nemohly rozhodnout jestli se chtějí scvrknout nebo odtrhnout od kostí. Čelisti k sobě měla přilepené. Záda jí téměř hořela.
Ruka na místě, kde ji Kai držel, chtěla okamžitě odletět nejlépe do jiné dimenze.
Slovní spojení „zapalují se ti lýtka"? Sally už věděla jaké to je doslovně. Přísahala by, že jí z nohou šlehají plameny a uvažovala jenom nad tím, v jakém kruhu pekla se zrovna vyskytuje.
Vlasy jí někdo vytrhával jeden po druhém. Obočí měla vyřízlé i s kůží a do rány někdo kapal citronovou šťávu a masíroval rajčata. Řasy jí od konečků zmrzly až po kořínky a byly tak chladné, že ji pálily.

A pak to ustalo.

Sally si byla jistá, že umřela.

Poté ji však napadlo, jestli si mrtvoly mohou být jisté svojí smrtí.

Došla k názoru, že ano, jinak by po zemi chodily mrtvoly, které si neuvědomovaly, že jsou mrtvé.

Na druhou stranu, taková polomrtvá mrtvola, nejistá svým životním stavem je dobrý námět na příběh.

Sallyiny mentální schopnosti v ten moment nebyly úplně na úrovni sedmnáctileté dívky.

Felix by řekl, že má dobré oči. Nebo minimálně vidí. Teď si tím však nebyl jistý.
Kai Sally prý držel za rameno. Viditelně to však dělal jen chvilkami.
Sally problikávala z viditelnosti zpět do mizení jako světýlka na vánočním stromku. Pokaždé, když ji viděl, měla na tváři nalepenou grimasu bolesti, vzteku, zoufalství a zmatení z toho, so se děje. Felix by se na jejím místě tvářil stejně. Zvláště po téměř čtyřiceti minutách strnulého stání na jednom místě.
Ale tohle ho zrovna neděsilo. Spíš mu vadilo, že si obři ještě nevšimli Kaie, který jim bořil jejich iluzi. I když...
O kouzlech iluze toho věděl jen málo. Jistě, uměl je používat k podnícení přeměny, ale jejich rozebírání nebyla jeho parketa. Pro něj, za něj si mohl Kai hrát na zloděje a ze sítě iluzijní mlhy rozmotávat jen Sally. Navíc tak opatrně, že to bylo nepostřehnutelné.

Princ byl vždy naprosto vyrovnaný, klidný a hlavně ne sprostý. Jenže to, co Kai viděl, z něj vyrazilo dobré množství nadávek a vlna emocí a stresu se na něj vrhla jako hladové tsunami.
Přísahal by, že v tomhle kouzle neměli prsty jenom obři. Na ně to bylo moc složité.
Už od pohledu viděl, že to nerozplete. Tolik magie neměl.
Na druhou stranu, měl dost vědomostí.
Takhle složité kouzlo má oddělení na zjišťování všech jím zakrytých a kdyby ty zničil...

Prameny magické mlhy se před ním kroutily tak, že klubko hadů se najednou zdálo být až ospale klidnou kuličkou žížal.
Prokřupal si myšlené klouby.
Čas najít Sally cestu ven.