Nejsem hrdinka

Kapitola 13

Byli to psi, kteří dívku zavedli do stájí, které se nezdály být inhabitovány hlučnými lidmi. Sally si nestěžovala. Potřebovala se vyhnout lidem, takže ti hrozně nebezpeční býložravci jí byli přijatelnou společností. Přeci jen, oni mlčeli a považovali ji za tupého dvojnožce a dravce, ne andělskou... cokoli. Mezi nimi byla normální, nejistá, nečitelná a možná nebezpečná, ale rozhodně ne někdo, na koho se spolehnout. Opřela se o jeden trám a zavřela oči. Do mysli se jí nahrnuly vzpomínky.

,,Hej! Nechte ho být!" vykřikla jedenáctiletá Sally, když viděla, jak se parta starších chlapců baví tím, že bere mladšímu žákovi jejich školy míč. Byli vyšší než ona, starší a o hodně silnější, ale Sally byla odhodlaná a hlavně naštvaná. A Paige věděla, že není nic horšího než naštvaná Sally.
,,My si jen h-hr-hrajeme," vykoktal šikanovaný chlapec a ucouvl. Sally se to ani pod touto rouškou nelíbilo. Nebylo to hezké, jich bylo pět a chlapec byl sám, nebylo to fér. A hry fér mají být.
,,A co hrajete?" zeptala se Paige, která narozdíl od Sally nevypadala jako drak předtím, než rytíře usmaží v jeho vlastním brnění. Starší chlapci se téměř rozesmáli. Sally netušila, kolik jim mohlo být. Nebyla si jistá, jestli má vůbec k těmto dospělým právo mluvit, ale její soužití s Barthem ji ujistilo, že nikdo není dostatečně dospělý, ať už mu je kolik chce.
,,Takovou zvláštní honěnou," začal vysvětlovat jeden z chlapců s posměšným úšklebkem.
,,On je domeček."
Sally se zatvářila, že se chlapci nedožijí příštího rána, jestli budou v této bravurně ztvárněné scéně 'Však si jen hrajeme - akt 3 - Naštvaná jedenáctiletá holčička'. Vyvolalo to v nich jen milé úsměvy a v ten moment si Paige byla jistá, že se dostali do kaše, z níž se nevynoří celí a pravděpodobně ani živí. Sally jako naštvané vlče skočila jednomu z nich po krku. Očividně zapomněla, že oni nemají podporu ani svalů sedmnáctiletého muže, ani čtyř kol vozíčku, protože její prudkost srazila chlapce k zemi, jako by ho někdo střelil do kotníku. On však díky své váhové převaze získal nad malou holčičkou téměř okamžitou převahu a tak se malá dívenka ocitla pod zátěží naštvaného chlapce. Tahal ji za tehdy dlouhé vlasy a podaroval ji jedním pořádným pohlavkem, na který Sally reagovala pořádným kousnutím do jeho zápěstí.
,,Sally!" křičela Paige vyděšeně a snažila se dostat se ke své kamarádce skrz hradbu starších žáků. Ti ji opatrně pustili k Sally, která se mezitím z vlčete proměnila na upíra a chlapec to pocítil na svých pěstech možná i silněji než dívka, které přicházely pěsti na tvář.
,,Tak je rozdělte, ne?" rozkřikla se zrzka na chlapce, kteří se však zatvářili velmi nechápavě, jako by po nich chtěla vysvětlit barvu 'nic'. Paige se ještě nehodlala vzdát.
,,Paní učitelko!" vyjekla dost hlasitě, aby se po ní otočili všichni žáci. Avšak učitelky to braly jen jako typickou hádku a rozhodně si nechtěly svojí kávu rušit nějakými školními spratky, kteří se stejně jen dohadovali o hračku, nebo jestli je pí číslo nebo kresba. Zrzavá dívka tak zůstala v kaši peroucí se Sally sama.
,,Sally! Okamžitě přestaň! A ty ji pusť!" ječela rozzuřeně. Sally ji poslechla jen napůl. Což znamená, že sice přestala kousat, ale ve své urputné obraně nepřestala.
,Říkala, že ji vyzvedává Barth. Tak kde je?' pomyslela si zoufale a vyhlížela Sallyina bratra. Brána do školy byla plná rodičů na dvou nohách a žádného čtyřkolého puberťáka neobsahovala.
,,Hele, vážně bychom je měli rozdělit," zamyslel se konečně jeden ze straších chlapců.
,,Neříkej!" vyprskla Paige a uskočila Sallyině kopající noze. Sally se konečně podařilo kopnout chlapce do kolene, na což reagoval nadávkou a ránou do dívčina hrudníku.
,,Salamandro, okamžitě přestaň!" zaburácel u dětí hlas muže. Chlapec zvedl hlavu a vykulil oči. Viděl chlapce staršího než on a se staršími si nikdy nezačínal. Propustil Sally, která měla na krku fialové modřiny od chlapcova pokusu ji uškrtit. Dívka se postavila a otřela si krev, která jí tekla z nosu. Promasírovala si pohmožděné ruce a sklopila zahanbeně hlavu. Přes řasy se podívala na muže, jehož blonďaté vlasy se shodovaly s dívčinými loknami.
,,Omluv se Sally," pronesl tvrdě.
,,Promiň," špitla dívka k chlapci, který vypadal minimálně pětkrát lépe než ona, ale zase na sobě měl o třicet otisků zubů více.
,,Nahlas, Sal," pokračoval muž s chladným výrazem.
,,Moc se omlouvám!" otočila se k oběti svého útoku. Blonďatý muž přikývl a konečně se nad stavem jedenáctileté holčičky obměkčil.
,,Pojď sem Sally," natáhl k ní ruce, aby ji objal. Dívenka k němu přišla, posadila se mu na klín a objala ho. Chlapec počkal až se odtáhne a postaví na vlastní nohy a sáhl do tašky na svých kolenou a vytáhl kapesník. Sally si ho vzala, znovu si utřela krev a opřela se o vozíček svého bratra.
,,Co ti udělal?"
,,No... on bral jednomu klukovi míč a... vypadalo to jako šikana..." fňukla. Znenadání vypadala jako roztomilá, ublížená panenka a její identita hladového, upířího vlčete kompletně zmizela. Barth s pozvednutým obočím pozoroval chlapce, kteří vypadali ještě zahanbeněji, než žáci, které učitel nachytal, jak při testu podvádějí a před celou třídou je zesměšnil.
,,Je to pravda?" zeptal se chladně. Chlapci jen přikývli.
,,Omluvte se jí."
Chlapci se jako jeden ošili a pak něco zamumlali. Barth je zpražil výhružným pohledem.
,,Promiň," opravili se hlasitě a Barth přikývl.
,,Ahoj Paige," pozdravil Barth zrzku s nezvykle milým tónem. Paige mu s úsměvem zamávala.
,,Sally, jdi si pro tašku," řekl Barth a otočil se s vozíčkem zpět ke své sestře. Sally přikývla a s Paige odběhly.
Co si Sally pamatovala, chlapci už nikdy nikoho neobtěžovali a z ní měli překvapivý respekt.

Blondýnka byla ze svého vzpomínání vyrušena zafrkáním.
,,Nocte!" ozvala se překvapeně a přešla k jeho boxu. Na tvářích cítila slzy.
,No výborně, jsem tu jen jeden den a už se mi po nich stýská. Pokračuj Sally,' pohladila Nocteho po hlavě. Dívala se mu do temných očí, které na ni měly překvapivě uklidňující účinek. Jemně se usmála a otřela si slzy.
,,Chybí mi rodina, víš? Cítím se tu hrozně sama... ztracená," začala vyprávět koni. Nocte souhlasně přikývl, jako by jí snad rozuměl. Sally bylo i milé, že může mluvit s ním, který si svůj soud nechá pro sebe. Nocte ji ťukl do ramene, snad se ji snažil utěšit. Sally ho začala hladit na krku.
,,To bych moc nedělal," ozval se z druhé strany stájí klučičí hlas s podtónem smíchu. Byl to ten samý chlapec, který se objímal s princem poté, co se s ním Sally vrátila.
Vlasy měl hnědé, temné jako moře čokolády a pleť byla nádherně opálená. Oči byly velmi jasně zelené. Rozhodně byl vyšší než Sally a dívka měla pocit, že doopravdy je mnohem větší než dává najevo. Mile se usmíval, což pro dívku bylo hezké překvapení.
,,Proč?" zeptala se, když si ho doprohlédla. Chlapec k ní přešel a Sally si za každou cenu snažila vzpomenout, jak že se to jmenoval.
,,Tenhle kouše," odpověděl jí a zpražil koně naštvaným pohledem. Nocte se zdánlivě začal usmívat. Sally Nocteho nevědomky hladila dál a koni to očividně vůbec nevadilo. Sally naklonila hlavu a znovu se na chlapce před ní podívala. Byl oblečený jako šlechtic, ale rozhodně nebyl ve vysoké vrstvě. Kdo to byl? Zdálo se, že jí brunet čte myšlenky.
,,Jsem Felix, mimo jiné i podkoní," usmál se a podal jí ruku.
,,A ty jsi hrdinka," dokončil.
,,Ne," opravila ho Sally, ,,jsem Sally."
Potřásla mu teplou rukou. Měla pocit, že mu na dlani svítí zelené jiskry, ale v moment doteku zmizely. Felix se uchechtl.
,,To je zvláštní," zasmál se. Sally pozvedla obočí v otázce.
,,Vypadá to, že tě Nocte má dokonce i rád."